Atlas ptáků

Olmo Omerzu se toho nikdy nebál. Je jiný, je zajímavý. Očekávání od něj už budou pokaždé vysoká. Jeho sociální drama vypráví o tom, kterak se v úspěšné rodinné firmě zatoulal pořádný ranec peněz. Účetní Alena Mihulová mezitím vyráží za svým vysněným americkým přítelem, autoritativní šéf podniku Miroslav Donutil s nalomeným zdravím se ze zprávy rovnou skácí k zemi. A jeho syn a jeho zeť se hlavně snaží zůstat u koryta. Prachy v jakémkoliv množství jsou téměř vždy rozbuškou konfliktů, ani tady tomu není jinak, a to ještě vše z dály jízlivě komentují nejrůznější opeřenci. Krize v podniku samozřejmě odhalí i další (hlubší) problémy zejména v ústřední rodině, tvůrci se otírají i o frustraci z citového nenaplnění. Celkově ovšem schází opravdová síla, obsahově je to nakonec mělké. Rozehrané, nedohrané. Herecky fajn, ale těch hereckých nominací je za mě krapet moc. Ve výsledku nic, k čemu bych se chtěl někdy vrátit. (29.01.2022)

Olmův Rodinný film stále řadím nejvýše. Stále čekám na moment, kdy mě Olmu tzv. "rozseká". Zatím se to nestalo. Je škoda, že režisér sleduje až do konce banální historku o zamilované účetní, zatímco konflikt mezi sourozenci a otcem je mnohem zajímavější. Když se na scéně poprvé objevili ptáci s citáty, měl jsem chuť odejít, tak hloupé, rádoby-hluboké a pseudo-artové to bylo. Olmo potom přehodil výhybku a nechal ptáky komentovat i zápletku filmu. A to už bylo přece jen zajímavější. I tak si ale myslím, že zkušený dramaturg měl režiséra upozornil na to, co je kýč. (10.02.2022)

Donutil o tomhle filmu řekl, že je fajn po delší době vidět Donutila trochu jinak. A měl pravdu. Donutil pořád ukazuje, že na to herecky má, a i-když hraje vesměs svůj klasický charakter, tak ukazuje, že na to lze jít i jinak. Název filmu je poměrně zavádějící, o Atlas ptaků a milenky tu vesměs vůbec nejde a řeší se to jen okrajově. Přenesení ptačí řeči do naší mluvy je určitě vítaným oživením a i sám Olmo Omerzu určitě dobře vědět, že na vcelku rutinní námět bude takové osvěžení třeba. Film je nakonec nejvíce klasickým náhledem do určitých sociálních skupin. Vidíme tu několik nesympatických postav (ale napsaných tak, že to nevadí), které řeší své sobecké problémy. Olmo Omerzu a jeho filmařský styl už jsou u nás podle mého docela známé, tenhle film z jeho zaběhlého stylu nijak nevybočuje. (04.06.2023)

Krásný, moc se mi to líbilo. Nepokazily mi to ani ty ptačí vložky, byť mi nikdo nevymluví, že byly nadbytečný a zbytečný- fungovalo by to i bez nich. A zatímco předchozí film Olma Omerzu končil v Adamově, tentokrát jsme se posunuli jen o pár kilometrů směrem na západ do Kuřimi (https://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/milovala-jsem-ho-vypovedela-zena-snatkovy-podvodnik-na-ni-vylakal-110-milionu-20161207.html). Scéna s dětskými chůvičkami mohla být pro změnu inspirována tzv. kuřimskou kauzou (https://www.denik.cz/z_domova/kauza_kurim20080625.html), ve které figuroval i herec Viktor Skála, který si v Atlasu ptáků střihl roli státního zástupce. Olmo Omerzu je hračička. (24.06.2023)

Hodnotila bych výš, nebýt nekonečně nudných záběrů, které mě prudily. Proti gustu žádný dišputát, přesto se domnívám, že zdejší vyšší hodnocení pramení více než z režijního výkonu, ze sympatií k OO. Alena Mihulová opět skvělá. Donutil je mi nepříjemný, nesympatický a ještě i cosi víc, tady se nemění nic, s tím jsem ale do shlédnutí šla a vliv na mé hodnocení obsazení tohoto herce nemá. Já film vnímám jako dramaturgicky slabý, zbytečně promarněný, Kotek do počtu, přitom moc nechybělo. Téma stárnoucích zblblých zoufalek na sockách a seznamkách, které se ne a ne naučit, že ženská chlapovi v žádném případě prachy nedává, od toho je ženská, aby si ji dobrodružný zájemce gentlemansky hýčkal (a kdo na to nemá, sorry. Nemusí být vždycky šampáňo a kaviár, ale ze ženské peněženky žádná papírová vlaštovka nevyletí ani omylem),  je rovné zápletce Šmejdů. Ale to máš těžko. Že pálí kamna, to si pamatují, čili jejich boj. Alena Mihulová tento vzorek vystihla excelentně. (07.06.2023)