Vše o mé matce

S Pedro Almodóvarem to mám hodně těžké. Jeho filmy na mě často působí jako příběhy vytržené z telenovely, akorát jen zpracované nebývale artovým způsobem. Režisérův oblíbený svět plný transvestitů a homosexuálů mě míjí, problémy jeho postav jsou mi často vzdálené a když tento svět navrch ještě zkombinuje se světem feťáků a prostitutů, které vykresluje tak pozitivním způsobem coby dobrosrdečné oběti, ocitáme se teprve na vzájemně odlišných vlnových délkách a nerozumíme si. Navzdory tomu musím uznat, že Vše o mé matce je snad nejlepším Pedrovým filmem, co jsem zatím viděl a to z několika důvodů. Formální zpracování včetně barevné stylizace, hudby a vizuálu je zde úchvatné. Výjimečně jsem se v Almodóvarově filmu sektal se sympatickou postavou, jakou představuje ústřední silná ženská hrdinka – matka po ztrátě syna, v podání Cecilie Roth. Místy jde tudíž o velice silný film, s nejednou skvělou a působivou scénou, který mě i v něčem zasáhl, jindy se objevuje i kousek vtipu. Bohužel režisérova záliba v transvestitech, jeho vnímání světa i celý telenovelově laděný scénář způsobily, že ke konci už jsem nedokázal udržet o příběh a emoce z něj vždy plný zájem a celkový dojem mám rozporuplný. Po 4 viděných filmech mám už plně jasno, Pedro Almodóvar točí zkrátka pro jinou cílovou skupinu. [70%] (30.12.2022)

Sonda do ženskej duše a do vzťahov, ktoré ju napĺňajú, vyprázdňujú, zraňujú, tešia. Horkosmiešne dialógy v smutnom príbehu matky, vracajúcej sa na miesta, ktoré kvôli tehotenstvu kedysi opustila, na kde sa ako zrelá matka vracia. Optimistické vyznenie je namieste, napr. ako útecha pre všetky ťažko životom skúšané a predsa nesmierne životaschopné žienky. Negatíva vidím vo ventilovaní si režisérových osobných problémov prostredníctvom podivných rodovo nevyhranených postáv, zdôrazňujúcich práve svoju inakosť zasadených do limonádovej príbehovej štruktúry telenovelového typu. A toto sa opakuje do omrzenia takmer v každom Almodóvarovom filme. (05.03.2005)

Perfektná réžia, úžasné výkony všetkých herečiek bez výnimky, nádherný príbeh so skvelým scenárom... Almodóvar je proste kúzelník - už prvý film, ktorý som od neho videl - Koža, v ktorej žijem - ma prudko zasiahol a ja som si ho zapamätal ako jedného človeka, ktorý vie pochopiť aj to, čo je pre "normálnych" ľudí nepochopiteľné. To, s akou ľahkosťou a ladnosťou rozohráva príbeh o ženách a transsexuáloch, bez štipky odporu či zhnusenia, ale naopak, úplného pochopenia a vyrozumenia ich životnej situácie a zaradenia v spoločnosti, je skutočne úžasné. Almodóvar je pre mňa jedným z najlepších režisérov súčasnej generácie, ktorý dokáže uchopiť, spracovať a vložiť svoje posolstvo do filmu tak úchvatne, pútavo a jednoducho, že je zrozumiteľné a prijateľné pre takmer každého diváka na tejto planéte. Kiežby takéto filmy točil častejšie. Len do dokonalosti ešte niečo chýba. P.S.: Cecilia Roth mala spolu s Marisou Parades dostať Oscara. (04.07.2013)

Almodóvar tentokrát přestřelil se složitostmi lidské duše a dost dlouho mi vadilo, že kromě hlavní hrdinky jsem nenašel alespoň trochu obyčejný charakter, se kterým by se divák mohl ztotožnit. V záplavě prostitutek, transsexuálů či žen s nepřekonatelnými předsudky jsem se první hodinu ztrácel a těžce se nudil. O to víc mě pak překvapila finální katarze, která má v sobě pořádnou sílu a zachraňuje, co jen jde. Jenže jako celek to zkrátka absolutně neladí, jakkoli bych si vzhledem k oblíbenosti snímku přál opak. (09.02.2007)

V zásadě mám Almodóvarovy filmy rád, ale tady jsem se španělským mágem neprotnul. Příběh mi nesednul, nepochopil jsem, co tím chtěl autor říct a proč se některé postavy chovaly tak, jak se chovaly, navíc některé z nich byly tuze protivné. Jediným paprskem byla tradičně Penélope Cruz a její postava dokázala chytit za srdce. (23.07.2017)