Cesta

Zo všetkých filmových tém mi príde pokrytectvo  návratu človeka k prírode asi najvziadlenejšie. V akomkoľvek prevedení je tá myšlienka skrátka stupídna. V tomto prípade sa ale prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, pretože ma to nenudilo, aj keď je to lyrický, nedejový film. Pretože nie pomalé, ale tiché filmy sú skutočná nuda! Walkabout je krásne natočený (z dnešného pohľadu ako taký surovejší Malick), plný krásnej hudby a krásnej herečky. Ani s ním netreba súhlasiť. (23.01.2022)

Nevzpomínám si na film, který mne svým neočekávaným vyústěním (včetně náhlého otevřeného konce) tak zklamal a na druhé straně právě tímhle zklamáním současně nadchl a zasáhl. Ono ne každé přínosné poznání je současně vždycky radostné... Cesta mohla zůstat napínavým dobrodružným filmem o dvou dětech v divočině, mohla se vydat mysteriózní linkou s odhalením příčiny a detailů kolem jednoho tragického incidentu, ale ona se rázem promění ve filosofické dílo, jehož obsah se již netýká jenom pár fiktivních jednotlivců. Měli jsme dlouze před očima divokou přírodu, toužili jsme (snad i mnozí z nás diváků) spatřit po čase zase moderní civilizaci. My cíl této své touhy úspěšně dosáhli! Jenomže co dál? Kudy jít teď? Z lidumilné přírody zase zpátky do světa, kde otec nezletilých dětí byl schopen během jakéhosi špionážního úkolu spáchat sebevraždu? Kde již i pohozená konev před domem se stává přísně nedotknutelným soukromým majetkem jedince? Kde před očima máme místro stromů a zvěře tentokrát údolí zrezavěných vraků? Nicolas Roeg nám myšlenku prokletí moderní doby sděluje pro někoho možná až příliš jasně a okatě, nicméně sděluje jí pro nás všechny včetně dětí. Nenabízí konkrétní východisko, ale zasahuje poznáním skutečnosti v nečekanou chvíli a vybízí k přemýšlení. Tento krásný film s jedinečnou atmosférou, v hlavní roli s dvěma dětmi a jedním australským domorodcem, mne nadchl víc, než všechny ty trháky s hollywoodskými hvězdami. 100% (Viděno v rámci Challenge Tour: "30 dnů se světovou kinematografií" 2020) (05.03.2020)

Což o to začalo to zajímavě; didžeridu, hlasové zkoušky, konkrétní zvuky a přilnavé obrazy. Pak se to náhle všechno rozpadlo, nastala (dle úvodu) "esence podmanivé vizuální krásy a filozofická meditace nad vztahem přírody a civilizace" a bylo to v háji. Na tomhle klokaním mase jsem si nepochutnal, ostatně i řezník mi přišel povrchní a málo sympatický, a porovnávání divočiny a civilizace experimentálně násilné. Snad jediné, co jsem chtěl pochopit byl rituální tanec Davida Gulpilila, ale nedovedl jsem se do něj ani vcítit. Pozn. 1: Možná chtěl Nicolas Roeg vyjádřit něco, co se už před ním podařilo lépe sdělit anglickému romanopisci D. H. Lawrencovi (v románu Kangaroo). Cituji část, která zaujala Gilla Deleuze (viz "Tisíc plošin" v překladu Marie Caruccio Caporale): "Být sám bez paměti, bez ducha, u moře (...) Být sám tak přítomen a tak nepřítomen jako čerň domorodce na prosluněmém písku (...) Daleko, velmi daleko, jako bych přistál na jiné planetě, jako by byl člověkem po smrti (...) Krajina? Na krajině mu vůbec nezáleželo (...) Lidstvo? To neexistovalo. Myšlenka? Zapadla jako kámen do vody. Slavná minulost? Obnošená, křehká a průsvitná šupina vyvržená na pobřeží (...) Pozn. 2: Zajímavostí je použití kousíčku skladby (rádia) mladého Karlheinze Stockhausena "Hymnen ". (22.02.2019)

No tak kultovní bych to zrovna nenazval. Jenny Agutter byla sice krásná a malej fakan nebyl tak moc otravnej, jak jsem se ze začátku bál. Ale přesto otravnej byl. Pěkny záběry, ale že by mě ten film nějak moc oslovil, to zas né. Zajimavy to bylo jenom tím, že v jedné z hlavních rolí hrál původní obyvatel Austrálie a tou přírodou. (19.03.2018)

Nevšední baladický zážitek, u kterého po celou dobu zní jedna z nejkrásnější filmové hudby filmového světa vůbec. TV Nova to v devadesátých letech uváděla pouze pod názvem "Cesta", proto jsem tento skvost dlouho nemohl nikde najít a měl jsem jej uchovaný pouze ve svých vzpomínkách, teď po opětovné projekci nemohu hodnotit jinak než plným počtem a docela mě i překapuje ne moc vysoké hodnocení (78%) na takovou perlu, která by si určitě zasloužila mnohem vyšší průměr. (13.03.2009)