Láska z pasáže

Sakra, v těch 80. letech musela bejt v Československu snad větší spotřeba Coca-coly, než v USA. Když vidim ty filmy z tehdejší doby, tak mam pocit, že nikdo neměl na práci nic lepšího, než navštěvovat bary a diskotéky a nalejvat se tam Coca-colou. Jinak Vaculík má sice účes jako debil, ale tady ukázal, že narozdíl od Tofifého, to rozhodně nebyl špatnej herec. No jo, jenže tenhle film (a jemu podobný) prostě stárnou, takže dneska na to divák spíš kouká jako na strašnou prdel, jaký ty lidi dřív měli bizarní účesy a hadry (ovšem hlavní záporák měl mikinu LONSDALE - WHAAU), jak choděj večer na diskotéku chlastat Coca-colu a trsaj tam na nějaký hitovky od Michala Davida a pak si zajdou zahrát skořápky s ministrem kultury. Hmm, když o tom tak přemejšlim, tak je to strašná hovadina, ale stejně dávám 3 hvězdičky. (10.04.2007)

Překvapivě dobrý film Jaroslava Soukupa, který se z počátku pouštěl do vážných témat a šlo mu to. Sonda do socialistického života, (podpultového) obchodu a především do pražského podsvětí, ovládaného zloději, šmelináři, veksláky a podvodníky. Partičky mladých povalečů, žijících na úkor druhých, štosy zelených stokorun, prázdné ulice, prázdné výkladní skříně, šedivé domy, šediví lidé (až na tu černošku). A mezi nimi příběh jednoho marného lidského života. Z dnešního pohledu trochu chybí propracovanější motivy hlavních "hrdinů", ale v době, kdy film vznikl, všichni velmi dobře věděli, jaká je realita. Lukáš Vaculík je ve své roli mnohem přesvědčivější, než Vašut či Vetchý. Miloš Vávra promine, ale v tomto filmu je opravdu nechutný (tím pochvalně myslím, že role "hajzla" mu dobře sedne). (11.02.2012)

Slabá, ale koukatelná generační výpověď bez výrazných, nebo nadprůměrných scén. Největší výhodou tohoto filmu je, že má krátkou stopáž, takže film díky tomu nedostává příliš prostoru k tomu, aby nudil, nebo začal být otravný. Na jedno podívání je to slušná zábava pro znuděného směnaře, který má možnost se v mezičase zabavit televizorem. 4/10 (30.06.2010)

Hustolesácké postrachy pražských paneláku a pasáží Vaculík, Dlouhý, Schuller, Vašut nebo Vetchý si jedou diskopříběhovou gangsta kruťárnu ale Jarda „Polda“ Soukup. Zatím co na druhé straně stolu za tónu céčkaře Davida, Táňa Kulíšková usrkavá kolu a háže zamilované pohledy. Něco asi jako, když už se cítíte být moc cool na Pány kluky (r.1975), ale ještě vám nezačali rašit fousy na Bony a klid (r.1987). Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, tato čorkařská lovestory patří určitě k tomu povedenějšímu z režijní filmografie Jaroslava Soukupa a jak už jsem napsal u Větru v kapse (r. 1982): „svým způsobem jde o kult“. (18.01.2019)

Ještě dříve, než noční život Prahy a jejího podsvětí v 80. letech uhranul Radka Johna a Víta Olmera, pustil se do light verze zobrazení těchto reálií Jaroslav Soukup, který mezi pasáže a noční bary zasadil romanci na šikmé ploše se pohybujícího Lukáše Vaculíka a sympatické Táňi Kulíškové, kteří musejí čelit tlakům ze strany kriminálnických frajerů Miloše Vávry, Marka Vašuta a dalších. Někoho překvapí, jak skvěle ve filmu fungují písně v podání krále diskoték Michala Davida, které kupodivu nijak nenarušují ponurou atmosféru filmu, ale naopak jsou jeho obrovským plusem a dopingem. Jaroslav Soukup asi neměl v plánu natočit nějaké veledílo, ale film jako pomník doby v toku času překvapivě zraje a z žánru "romance s Vaculíkem", jak jsem ho kdysi vnímal, se dostal někam úplně jinam. A není náhoda, že ze všech těch Soukupovsko - Olmerovsko náhledů do pražských barů jsem ho viděl jednoznačně nejvícekrát. (26.01.2013)