Sugarlandský expres

Na Spielbergově snímku jsou nejzajímavější postavy obou desperátů. Vždy ho zajímal dětský svět, nekomplikovanost a naivita dětské mysli. Často se ve svých filmech vracel do dětství a z jeho tvorby je cítit, že v hloubi duše zůstal romantickým klukem s touhou po dobrodružství. Manželský pár drobných kriminálníků se rozhodl na útěku z vězení "osvobodit" maličkého syna ve spárů pěstounů bez ohledu na mizivé šance svého podnikání. Oba hrdinové jsou doprovázeni kolonou policejních vozů a obklopeni ostřelovači, ve své nezralosti a dětinskosti ale nechápou bezvýchodnost své situace. Vůbec nic jim nedochází, sní svůj sen a prožívají mumraj kolem sebe jako zábavnou šou se spoustou diváků. Užívají si každičký moment, kdy jsou středem pozornosti médií. O poznání lepší je v té roli Goldie Hawn, které postavy zastydlých puberťaček vyloženě sedí. Její umíněnost, bezstarostnost a okouzlení hračkami kolem jsou odzbrojující. Režisér v rozporu s realitou kormidloval pointu snímku narozdíl od přízemní reality do méně vyhrocené podoby, přesto mu americké publikum to rozstřílené auto v závěru nejspíš neodpustilo. Snímek se pohybuje v žánru tragikomedie, nicméně tenhle raný Spielberg ještě nedosahuje té bravurnosti vyprávění, na jakou si později filmoví fanoušci zvykli. Celkový dojem: 60 %. (22.03.2013)

Vitejte v Texasu! Všichni tu mají zbraň, občas ji někdo někomu vezme, ale málokdo ji ve skutečnosti chce použít. Jenže když se rozjede mašinerie - jak policejní, tak mediální, nikdo už nemá moc ji zastavit. Paradoxně je na tomto snímku nejslabší Spielbergova režie, která je občas velmi chaotická (noční hromadná bouračka), a Goldie viditelně hrající totální blbku tak, aby byla alespoň trochu sympatická. Naštěstí je tu silný scénář, skvělá Williamsova hudba, a hlavně Texas se svou kovbojskou logikou. (04.01.2010)

Jakkoli už předtím Spielberg natočil několik rozsáhlých televizních projektů (natočil Duel; víceméně vytvořil postavu poručíka Columba), jeho celevečerní debut je až Sugarlandský expres, ve kterém vypráví podle skutečné události příběh mladého manželského páru, který v cestě za svým dítětem nešťastnou shodou okolností unese stejně starého policistu Maxwella Slidea. Státem odebrané dítě, které teď „patří“ pěstounům v Sugarlandu, od nichž chce pár milovaného syna získat zase zpět, je ale jen MacGuffinem vyprávění... Klíčový je motiv dětství/dospělosti u samotných „dospělých“ postav a dítě je jako v mnoha Spielbergových filmech jen impulz, nikoli hlavní téma. ___ Film konstruuje několik možných pohledů na celou událost. 1) Pohled tří mladých lidí v autě, kteří postupně více a více relativizují vztah únosci/unesený. 2) Pohled policejního kapitána Tannera, který je jim v patách a jako jediný si uvědomuje absurditu situace, když dospělí pořádají hon na děti, které dělají absurdní věci, aby získaly vlastní dítě. 3) Naprosto nevstřícný a skytě hysterický pohled majetnických pěstounů, které ani na okamžik nenapadne uvažovat, že pro mladý pár je touha po rodině a znovuzískání svého potomka naprosto přirozená (nehledě na prostředky). 4) Pohled americké veřejnosti, která pár až na několik militaristických psychopatů obdivuje, protože udělat cokoli pro udržení vlastní rodiny je přece tak americké a ušlechtilé. ___ Sugarlandský expres tak není i přes svůj žánr road-movie film o pohybu, protože samotný proces cesty jen poskytuje množství času pro postupné rozvíjení rovin jednotlivých pohledů. Přibývající množství policejních aut jedoucích v závěsu za hrdiny jen podtrhuje nepatřičnost situace... Klíčový je samozřejmě vývoj vztahu mezi ústředními třemi hrdiny v autě, když se ze Slidea stává další účastník úžasného dobrodružství s nesmyslným cílem. Slideův pohled je nejbližší divákovu, je nucen přehodnocovat postoje, snažit se chápat nesmyslné chování páru, ale i přes všechno opojení mediální popularitou a romantičností situace si uvědomuje, že Clovis s Lou Jean nakonec nemohou dosáhnout svého. ___ V Sugarlandském expresu je už vidět Spielbergova schopnost zprostředkovat vývoj soukromých vztahů jako fascinující dobrodružství, což později rozvine ve většině svých dalších snímků. Skoro každý jeho film o posunech v rodinných pozicích, přerodů dětských dospělých do skutečných dospělých (k čemuž jim často dopomůže kontakt s dítětem), o problematičnosti systému a v rámci možností nevinnosti jedinců (Tanner stojí na dvou pozicích – soukromá osoba a policejní důstojník, ale musí jednat v souladu s povinností) i o hořkosladkých koncích (Spielbergovy filmy většinou neposkytují modelové happyendy, každé štěstí je vykoupeno bolestí a ztrátou). (30.07.2007)

Kultovní film z dílny věhlasného režiséra Stevena Spielberga podle reálného podkladu zachycuje patřičný základ rodičovské lásky. Hlavní představitelka Lou Jean Poplinová na návštěvě v nápravném zařízení donutí svého manžela, aby s ní utekl a vydal se pro jejich dítě k pěstounské rodině napříč Amerikou. Společnost v podobě rukojmího jim dělá na cestě státní policista a několik desítek policejních aut jako doprovod. Během cesty dochází k různým konfliktům a kuriózním situacím a díky mediím se tato trojice dostává do povědomí a získává si podporu veřejnosti. Najde či nenajde si tato dvojice cestu ke svému dítěti? (17.05.2014)

Oproti predchádzajúcemu Duelu obrovsky pokrok smerom dopredu, aj keď má toho so svojim debutom pomerne veľa spoločného, že predtým sme si vystačili defacto iba s dvomi autami, teraz je to o niekoľkonásobne oveľa viac dopravných prostriedkov (predovšetkým policajných vozidiel), a tak som opäť na dlhých, amerických cestách, len tentokrát s úplne rozdielnou dejovou líniou. Tá jednak spočíva najmä v ukážkovom širokospektrálnom nasadení, a to z pozície výpravy, kedy vzniká pravý Road-movie, alebo herecký ansámbel má 100 % čo ponúknuť, až som bol z Goldie Hawn dozačista omámený a zmätený, no v dobrom slova zmysle. Jej postava na motívy skutočných udalostí, Lou Jean Poplin v roku 1969 najprv v šikovnom spôsobe «vyslobodí» svojho chlapa Clovisa Michaela Poplina z mierne stráženého, texaského väzenia, kde mu ostávali už iba štyri mesiace, ale nemožno už dlhšie čakať, pretože ich syna Langstona chce sociálka umiestniť do pestúnskej rodiny ! Počas úteku im skríži cestu diaľničný fízel Maxwell Slide, ale z toho sa o chvíľu stáva ich „rukojemník” , že po istom čase bude s nimi normálne sympatizovať, dostavuje sa akýsi «Štokholmský syndróm» . V pätách majú množstvo policajtov, na čele s chápajúcim Kapitánom Harlinom Tannerom, ďalej sa pridávajú i rangeri, aj taktiež istí „lovci odmien” , ktorí si myslia, že sú na Divokom západe, alebo televízny štáb a novinári zase dychtia po novej senzácii. Hotový: „Deň nezávislosti” . Čím sa viac približujú k malému Langstonovi, tým sa situácia viac zamotáva a komplikuje, že nič nie je tak jednoduché, ako by si sprvoti mohli všetci myslieť. _ Prvá spolupráca s Williamsom, Zsigmondom a Fieldsovou, t. j. s hudobným skladateľom, s maďarským DP a so šikovnou filmovou strihačkou, ktorá čoskoro osvieži i budúce Čeľuste, VÁŽNE stojí za obdivuhodnú pozornosť, lebo v nej často vidieť (pozorovať) neuveriteľný PROGRESS režiséra Stevena Spielberga, ktorý vo svojom druhom filme, prvý určený priamo pre kiná, naberá potrebnú sebadôveru (sebadisciplínu), ktorá sa naplno prejaví už o rok neskôr po Expresse. Skutočne som si užíval túto miernejšiu jazdu dvoch mladých ľudí, ktorí mali inak svetelné roky ďaleko od legendárnych zločincov-Bonnie a Clydea, a to ani nehovoriac o Mickeyovi a Mallory z Natural Born Killers, kde vyčíňali o stošesť ! Vskutku zoči-voči týmto šialencom, sú to iba obyčajní, mierumilovní ľudia ! Ešte doplním herecký ansámbel, v ktorom určite dominoval aj Ben Johnson, známy a oscarový z The Last Picture Show, rež. Petra Bogdanovicha. Bill Atherton a Michael Sacks pre zmenu zase zručne sekundovali Goldie Hawn. Niekedy mi to prišlo až strašne prehnané, ale nemyslím si, že by to malo byť automaticky samoúčelné. (28.01.2020)