Režie:
Milan ŠteindlerScénář:
Halina PawlowskáKamera:
Jiří Krejčík ml.Hudba:
Petr UlrychHrají:
Ivana Chýlková, Franciszek Pieczka, Alena Vránová, Barbora Hrzánová, Dagmar Edwards, Tereza Brodská, Tomáš Hanák, Miroslav Etzler, Szidi Tobias (více)Obsahy(1)
Úspěšná a divácky oblíbená hořkosladká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Autorka v něm s humorem a ironií sobě vlastní, ale i s pochopením a soucitem vzpomíná na svého otce a další svérázné a zemité příbuzné, pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, na své mládí a s ním spojené nešťastné lásky a ztracené iluze. Vše na příběhu Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, odehrávajícím se v průběhu dvaceti let, které prožívalo Československo po ruské okupaci. Peripetie hrdinů jsou nahlíženy s ironií a humorným nadhledem. Střídají se zde bouřlivé komediální situace se slzami. Hrdinové této komedie však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát je platné a dobré… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (205)
Styl Haliny Pawlowské prostě můžu... Její styl humoru spojený s tragickou černí mi sedí. Režisér odvedl opravdu dobrou práci a hudba lahodí a pohladí.. :) I když knižní předloha byla lepší a dle mě na to má Chýlková zvlášť ze začátku citelné nevýrazové prvky.. Ale buďiž... Prostě další z těch, které se neokoukají a potěší.. 93%... ()
Jestliže závěrečný titulek praví, že jsme snad prožívali podobné chvíle, tak moc ne. Po umělecké stránce by byl film na tři hvězdičky, po obsahové jsem ho moc nestrávil, protože samotný děj by se dal dost zestručnit a nemusela by tam hrát taková plejáda herců, v jejichž vzájemném příbuzenském poměru jsem se nemohl vyznat. Blízká mi není ani filozofie židovská, která je ve filmu dost patrná, výkřik Barbory Hrzánové o Chartě a podpisech tzv. Antichátry snížily pocit z filmu o další hvězdičku. Takže když jsem si vzpomínal na dávné časy, kdy jsem ten film viděl poprvé, tak se vlastně na mém hodnocení nic nezměnilo. ()
Stejně jako si česká společnost musela jaksi "zvykat" na Halinu, zvykl jsem si i já na tento snímek. Má zvláštní poetiku a není myslím jen tak pro někoho. Životné herecké výkony všemu jen dodávají. Nezapomenutelný je Franciszek Pieczka v roli toce a také Milan Šteindler jako "fízl." HANKA BYLA KRÁÁÁVA!!! ()
„Honza mě opravdu nemiloval. Byla jsem přesvědčená, že je to proto, že jsem jediná z celé třídy neměla prošívanou bundu.“ A bez „cool“ prošívané bundy to prostě nejde…Je mi záhadou, že mně film tak dlouho unikal. Napraveno. Je to kovaná hořká tragikomedie, která má řadu zábavných, stejně jako smutných scén, navrch i docela zvláštní, poetickou atmosféru (skvěle propojenou s hudbou), škoda však, že jen místy. Jinak je to hodně o hercích a postavách. Zdaleka největší hvězdou je Franciszek Pieczka, jehož naturel a vůbec ztvárnění tvrdohlavého, dominantního muže („Řek sem mat, tak je to mat!“) vyniká v každé scéně. Ale bavilo mě i „trdlo“ Ivany Chýlkové (nejvíc jsem se zasmál u jejího „krasobruslení“), stejně jako řada dalších méně či více trhlých postaviček. O to víc zamrzí, že filmu postupně ztrácí tempo. Závěrečné „uzavření kruhu“ se mi ovšem líbilo, celkově dám slušné 4*. „Ale já potřebuju sanitku!“ - „Pořád taky volali sanitku, ale vůbec nepřijela. A tak mladá Popenková rodila doma.“ - „Ježišmarja!“ - „Ale to dítě to myslím přežilo…“ ()
Film Díky za každé nové ráno má pro mě stále blahodárné účinky a navrací potřebnou životní energii. Jde zřejmě o nejlepší filmový počin Milana Šteindlera a zcela určitě jde o nejvytříbenější scénář Haliny Pawlowské. Sám život nám přináší nejbláznivější a strhující zápletky a emoce a ve chvíli, kdy se na vlastní minulost dokážeme podívat s nadhledem a sebeironickou sebepoznávací katarzí, má budoucí umělecký výtvor všechny předpoklady stát se nevšedním prožitkem s nadčasovým rozměrem. Oba hlavní herečtí představitelé přesvědčivě vládnou obrazu světa svým výrazným individualismem a s nenuceným šarmem provádí temperamentem života do jeho hraničních poloh bolesti, absurdity, radosti a pospolitého štěstí široké rázovité rodiny a přátel. Na plátnech kin a na obrazovkách televizních přístrojů obdivujeme život v jeho velikosti, slávě a drobném uspokojování. Hlavní postavou příběhu je Olga (velmi dobrá Ivana Chýlková) v odraze ozvěny minulosti autorky scénáře. Život je neustálé hledání osobního štěstí, ideálního partnera a pocitu smysluplnosti. Je mnoho cest, po kterých se můžeme vydat, ale jen málokterá rezonuje do skutečně pestrobarevného přijímání. Jako ta, která vede přes rozháranou a stále pevně semknutou soudržnost v zásadovosti, hrdosti, drobných ústrcích a neumdlévajícím odhodlání bojovat proti nepravostem. Rodina je základ a této kraluje Olžin otec Hakunděk (vynikající Franciszek Pieczka). Rád a s nadšením diriguje a v dobromyslné bohorovnosti rozdmýchává život do rozmanitých chutí a vůní, podpírá podlomená kolena, utírá slzy a na opozici dští oheň a síru. Z dalších rolí: Olžina trpělivá a starostlivá síla v podobě matky (dobrá Alena Vránová), Olžina kamarádka s intelektuální možností rozletu Lenka (dobrá Barbora Hrzánová), pokorná kamarádka se silnou vůlí Dáša (zajímavá Tereza Brodská), nejtragičtější i nejproklínanější z kamarádek Šárka (šarmantní Dagmar Edwards s hlasem Veroniky Gajerové), rozpolcený a svérázný příslušník rodinných přátel Lesik Kahler (dobrý Tomáš Hanák), nestálý osudový muž Mirek (pozoruhodný Miroslav Etzler), Hakunděkův dlouholetý nejlepší přítel Oskar Kahler (příjemný Pavel Schwarz), Olžin zahořklý polobratr Orest (příjemný Karel Heřmánek), zatvrzele nesouhlasící rodinný příslušník Malduljan (sympatický Ján Sedal), Olžin rázovitý ukrajinský strýc Ondřej (příjemný Ján Melkovič), lásku oslavující slavný spisovatel (zajímavý Petr Čepek), propíraný příbuzný Vasil I. (Ján Mildner), politická svině doktor Šafář (Karel Urbánek), studentská láska Honza (velmi zajímavý Jiří Langmajer), dotěrný policista (Michal Kocourek), Lesíkova emigrující sestra Romka (Szidi Tobias), či chybující ukrajinská příbuzná Vasilina (příjemná Halina Pawlowská). Neměnná podoba postav v průběhu času zapadá do koncepce škádlivého nadhledu a jsou jedním ze stavebních kamenů, které filmu dodávají jeho specifickou podobu a nadšení. Ten sebeironický přístup má podmanivé poetické kouzlo života v radostném nadšení, neúnavném snažení a hledání. Početná temperamentní rodina je zdrojem inspirace umělecko-kulturních ambicí. Ve vášních a tužbách se skrývá krása života. Film je zábavný ve své formě zpracování a lidsky moudrý ve svém poselství a vyznění ducha. Chlácholí, rozněcuje a hřeje teplem hlasu lidské šlechetnosti. () (méně) (více)
Galerie (6)
Zajímavosti (15)
- Milan Šteindler nevěděl, koho obsadit do role slizkého estébáka, a aby nikoho neurazil, tak si ji zahrál sám. (korbitch22)
- Podivín (Radomil Uhlíř) má maďarský kazetový magnetofon BRG MK27 vyráběný v roce 1980. (sator)
- Filmová Ukrajina se točila na Slovensku ve skanzenu Zuberec. (sator)
Reklama