Skalpel, prosím

To bylo ale dilema, velmi hutný příběh, silně autentický. Kam se na tenhle film hrabe Růžovka a jí podbné seriály. Tenhle film je spláchne všechny. Nebyla autorka literární předlohy Valja Stýblová taky lékařka? Já myslím, že ano. Je to z filmu hodně cítít a na něm vidět. Miroslav Macháček byl vynikající. Moc pěkně zde byla rozebrána jeho osobnost jako lékaře a člověka. Zajímavý snímek. To se musí nechat. (10.09.2020)

Velmi hodnotný film, který ukazuje, jak těžká a zodpovědná je práce lékařů. Je to poslání pro záchranů nemocných. Když se nad tím zamyslíte, tak pochopíte, jak směšné platy mají v naší republice lékaři oproti manažérům v bankách. Ti, když se spletou, tak maximálně jdou dolů akcie nebo nastane jiná finanční recese, pokud to někdo nespraví. Lékař, když se splete, tak konec života už neopraví nikdo. Nádherný film. Pan režisér Jiří SVOBODA si též vybral vynikající herce v čele s panem Miroslavem Macháčkem, všichni museli odvést kus opravdového umění. Román paní doktorky Valji Stýblové byl dokonale uveden do života. (06.04.2008)

Líbilo se mi sledovat "tvrdého" a "ambiciózního" neurochirurga, který neustále pochybuje, bilancuje, vede rozporuplný vnitřní monolog a přitom navenek se snaží okolí jevit jako stále neomylný a precizní. Může zato jistě výtečný herecký výkon Miroslava Macháčka, ale nebyla to vyloženě "one-man-show", třeba Radek Brzobohatý a Jana Brejchová mě také zaujali. Z našich luhů a hájů určitě jeden z nejlepších filmů z nemocničního prostředí, solidní 4*. (17.02.2011)

Režijní styl Jiřího Svobody mi nesmírně vyhovuje. Absolutní nepodbízivost divákovi, jasný postoj po celý film, scény, které by mohly jednoduše sklouznout k patosu (např. když děda přesvědčuje primáře, aby provedl operaci), ale přitom zůstávají syrovou výpovědí o člověku, jeho strachu a touhách. Pan Macháček naprosto přesvědčivě ztvárňuje stárnoucího lékaře, který začíná pochybovat o svých schopnostech, přitom musí řídit tým lékařů a provádět náročné operace. Navenek musí působit sebejistě a rozhodně, uvnitř je však zmítán pochybami jako každý člověk. Prostřednictvím jeho vnitřních monologů můžeme zkoumat jeho pocity, strach i radosti z malých vítězství pro lidstvo ale velkých pro člověka. Ještě zajímavější je pak tragická postava doc. Krtka (Radoslav Brzobohatý). To, jak zahrál pocity poté, co mu zemřela dcera, jsem dokázal plně docenit až na základě svých zkušeností... Ve filmu se prolíná civilní podání umocněné neustálým odpočítáváním času se syrovou odtažitou kamerou a citově vypjatými okamžiky (smrt Brzobohatého dcery, lékařské spory). Je zajímavé, že snad během celého filmu nezazní hlasitější dialog, emoce jsou vyjádřeny spíše výrazy a kamerou (pro mě je snad nejúžasnějším filmovým záběrem scéna, kdy malý "Uzlík" leze vyplašeně i zvědavě zároveň do tunelu CT). Můžu doplnit, že nemocničního prostředí jsem bohužel s manželkou užil mnoho (a to právě v Motole), takže z porovnání vím, že atmosféra ve filmu se reálu přibližuje velmi. (29.10.2005)

Životní bilancování stárnoucího lékaře - profesora (vynikající Miroslav Macháček), který je uznávaným odborníkem v neurochirurgii. Ve filmu se prolíná jeho soukromý a profesní život, prostředí kliniky, kde pracuje, a stojí před obtížným rozhodnutím, zda se má pokusit operovat malého chlapce, ačkoliv nadějě na úspěch se zdá být téměř mizivá. Z jeho soukromí do popředí nejvíce vystupuje manželka (Jana Brejchová), též lékařka, a syn Ondra (Ondřej Pavelka), který se "odrodil" a místo cesty v otcových šlépějích se stal archeologem. Film zabírá z různých úhlů pohledu práci a různé problémy zaměstnanců v nemocničním prostředí a zajímavým způsobem vykresluje (hlavně prostřednictvím monologů postavy profesora) jejich psychologii. Tento výtečný snímek byl natočen podle stejnojmenné literární předlohy Valji Stýblové. (06.01.2012)