Skalpel, prosím

Hluboký, citlivý, depresivní, lidský a naprosto přirozený snímek z lékařského prostředí, plný úvah o lásce, o životě a smrti. Jedinečně využitý voice-over, který zde, na rozdíl od jiných voice-overů v českých filmech, neslouží k budování komediální situace, ale k prohloubení a pochopení hlavní postavy. Vede k zamyšlení. A samozřejmě nelze nezmínit skvělý herecký výkon Miroslava Macháčka, který celý snímek posouvá ještě o pár tříd výše. Slabší 4*. (09.11.2019)

"Smrt se nedá uprosit, ani přechytračit..."  Někdy snad přeci, někdy musí přijít onen "opakovaný zázrak  zmrtvýchvstání", který lékaře "drží pohromadě v téhle zatracené práci.." Tenhle film stojí v první řadě na skvělém Miroslavu Macháčkovi v roli stárnoucího profesova neurologie. Úžasně silné jsou zejména jeho vnitřní dialogy, v nichž dotyčný jednak komentuje všechny děje kolem a zároveň tak trošku bilancuje svůj život. Ty děje kolem jsou někdy docela depresivní (viz zejména neřešitelná situace doc. Krtka s umírající dcerou) a někdy vyžadují velkou rozhodnost a schopnost převzít za své rozhodnutí plnou odpovědnost.  Krásné na filmu jsou ale i pasáže odehrávající se mimo neurochirurgické oddělení a ukazující důležitost rodinného zázemí (viz manželka v podání přesvědčivé Jany Brejchové, která dokázala pro svého muže obětovat vlastní kariéru nebo syn, kterému jeho otec nemluví do života a neudílí moudré rady). V neposlední řadě ale film pregnantně vypovídá i o tom, že lékařská práce, to není o nějakém heroickém výkonu jednoho hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi, ale je to o práci celého týmu, neboť je to "organismus, něco jako posádka lodi nebo letadla, pospojovaného neviditelnými vlákny vzájemnosti.“ (25.04.2022)

Nejlepší český film z lékařského prostředí. Největší Svobodovo masterpiece a jeden z opravdových klenotů české kinematografie. Film o naději a také nejhorším pocitu a tím je beznaděj. Zároveň se jedná o skvělou sondáž v životě člověka. Na obrazové stránce je velmi znatelná spolupráce jednoho z našich nejlepších umělců Jana Švankmajera. Jednoznačně 10/10 (06.02.2011)

Skalpel prosím má místy působivou atmosféru, nicméně je pouhou snůškou nanicovatých ilustrací vrcholového lékaře - borce, alfasamce, řešitele konfliktů života, vítěze, který po okázalém dilematu a několika nocích beze spánku úspěšně provede neproveditelnou operaci. Druhou nejdůležitější postavou není ani manželka, ani kolega chirurg nebo chlapec pacient, nýbrž smutný kamarád z mládí - filosof, ukňouraný, ukřivděný, zakomplexovaný sráč. Dichotomie obou těchto postav (lékař - filosof) přesně odpovídá názoru české duše 20. století. Samozřejmě pokud film prožíváme jako drama, zda se podaří toho či onoho zachránit, zda to Chirurg zvládne apod., budeme mít sklony k jinému hodnocení. (24.03.2019)

Krásný příběh o tom jak je někdy všechna lékařská věda proti přírodě bezmocná, ale o životě může rozhodnou jen lidské odhodlání a víra. V celé linii příběhu na mě nejvíc působí nemoc dcery doc. Krtka, jeho bezmoc jí pomoc a vlastně celá žaloba lékařství, které zasvětil celý život a sám dceři pomoc nemůže. Napadlo mě jestli bych to na jeho místě taky dokázal, takhle s ní mluvit. 22. 10. 2023: Moc hezký příběh, stále je tam něco nového nebo něco, co člověk vnímá jinak, Vztahy lidí, všudypřítomná smrt a děj který herci nehrají ale žijí ho. (04.10.2016)