Martha

Přepsáno v lednu 2020. Film Martha je televizní adaptací povídky amerického spisovatele temných a kriminálních příběhů Cornella Woolriche. Rainer Werner Fassbinder se škodolibou dychtivostí a sarkastickým tónem, flirtující s drsnou polohou černého humoru, opět dráždí zdání ctihodné spořádanosti. Sadismus, masochismus, přehnaně přísná puritánská cudnost a traumatizované nevědomí z dětského formování osobnosti jsou skrytá nebezpečenství partnerských i rodinných vztahů. Zlo přijalo úspěšnou podobu a své sadistické choutky uspokojuje pouze v soukromí, masochismus poslušně přijímá svou roli a neváhá vylepšovat své vzdělání. Hlavní postavou skrytého temna a kritiky morálního pokrytectví je Martha Salomon, rozená Heyer (pozoruhodná Margit Carstensen), žena s první sexuální zkušeností teprve v jejích třiceti letech. Její životní rozhodování je uspořádáno nekritickým zbožněním otce a neurovnaným vztahem s matkou, rozervanou manželstvím. Již v této fázi se objevují skryté neřesti ve vztazích mezi mužem a ženou. Katolické kořeny přijímají utrpení s přesvědčivou vírou a pokorou. Hlavní mužskou postavou je Helmut Salomon (dobrý Karlheinz Böhm), Marthin manžel. Charismaticky úspěšná tvář stavebního inženýra je velmi pečlivě udržovanou maskou společenského vystupování, ale k uspokojení zvrhlého nitra potřebuje absolutní intimní nadvládu. Z dalších rolí: Marthina kamarádka v mírnějším vystřízlivění ze stavu manželského Marianne (Barbara Valentin), zdání úniku a chvilkový Marthin kolega z práce Kaiser (Peter Chatel), Marthina nevyrovnaná matka se slabostí k alkoholu a ve stále žárlivém postavení vůči dceři (Gisela Fackeldey), Marthin nečekaně umírající otec (Adrian Hoven), Marthina kolegyně knihovnické práce Erna (Ortrud Beginnen), provozovatel knihovny opatství Ottobeurenu Meister (Wolfgang Schenck), Helmutův bratr a vážený lékař Herbert (Günter Lamprecht), či jeho novomanželka a Marthina kamarádka Ilse (Ingrid Caven). Televizní film Martha je další provokací zuřivého exhibicionisty Fassbindera, a to především díky sarkastickému pojetí. Společenská ctihodnost se zde drolí pod útočným náporem a na kolenou pláče svou utajovanou bolest. Mimochodem, i sám autor povídky skončil na vozíku, byť ze zcela jiného důvodu. (24.11.2009)

OMG, Karlheinz Böhm je strašlivý zvíře, navenek učesán a uhlazen jako Karel Kopfrkingl a zevnitř stejně šílený a prožraný temnotou. Tato ostrá kritika společnosti a studie míry snášenlivosti v lásce/nelásce postupně prorůstá do psychothrillerové jízdy, za kterou by se nemuseli stydět ani americké produkce. Svým obsahem připomíná Martha i ženskou verzi Fassbinderova Proč posedl amok pana R. P.S.: Boží kamerový prvek při scéně prvního setkání obou hlavních protagonistů. (19.03.2011)

Další skvělé drama, velikého psychologa. Fassbinder se tentokrát nevydává cestou realismu, ale právě naopak. Jeho postavy zde pronášejí něco, co by se působí jako nepřímá řeč dialogů uložených v něčím podvědomí. Jednotlivé repliky spíše shrnují postoje jednotlivých postav, než aby se snažili o realistický dojem. Herci pak kladou na tyto repliky až divadelní důraz. Špatně se to popisuje, pro pochopení je nutno vidět. Každopádně se jedná o skvělé drama o ženě, jejiíž submisivita a touha být ve všem zadobře jí táhne nejkratší cestou do pekel. (11.05.2009)

Nuž ... byť neustále k dispozícii svojmu atraktívnemu manželovi. Atraktívnemu, despotickému manželovi. Preberala, až prebrala. A potom si len celý čas nahovárala, že je šťastná. Chuderka Martha. Ale koľko je takých ako ona, a aj takých Helmutov. Zo začiatku som sa síce trápila, ale od scény v knižnici, kedy Martha zistila, že manžel dal za ňu výpoveď, to bolo lepšie a lepšie. (07.04.2018)

Priebeh opisu jedného domáceho násilia, je zároveň prenikavou kritikou spoločnosti, nahrádzajúcou citové vyhorenie, stratu empatie a míňanie sa v komunikácii pohybom v barokovo okázalom prostredí a hromadením vecí. Množstvo filmárskych vychytávok sa zameriava popri vykreslení samotného vzťahu (fascinujúca kamerová jazda prvého stretnutia pohľadov) na pozoruhodné detaily prostredia, v ktorom sa postavy príbehu prevažne vyskytujú (prezdobené interiéry). Fassbinder cez príbeh gradujúcej sadistickej manipulácie ponúka opäť znepokojivé úvahy a otázky. O type žien, ktoré svojím konaním dávajú najavo, že podvedome, napriek precitlivenému vnútru, túžia po despotizujúcej ruke. O reakciách okolia, ktoré nechce porozumieť a zaslepene toleruje tyranov v maske počestných elegánov. Smutne končiaca vzbura v závere je varujúcim výkričníkom voči hladkaniu si kultivovane vzdelaného ega, ktoré, na základe zdania o pochopení problémov blížnych, nevedomky prispieva k ruinovaniu ich životov. (20.10.2006)