Král Ubu

Král Ubu je rozkošně propracovanou hříčkou. Výrazný satirický podtext si s vědomím možností pohrává s absurditou všedního dne. F. A. Brabec patří k nejlepším českým filmovým kameramanům s talentem obrazové poetiky a hravá drzost se valí s nezadržitelnou životní energií přes všechny historické paradoxy extrémismu extravagance. Některé polohy se mohou jevit infantilně a Bílou nepovažuji za herečku, přesto je výsledek uspokojující ve vynalézavosti a občasná obrazová exhibice jen dotváří osobitý styl zpracování. Hlavní postavou neúnavného lidského pletichaření je otec Ubu (vynikající Marián Labuda st.), všehoschopný král intrik, který ve svůj vlastní mocenský prospěch neváhá obětovat kohokoli s bezstarostnou lehkomyslností. Tyran dokáže spojit i ustrašenou masu a eskamotérství všech zúčastněných nemá pevně vymezené hranice. Hlavní ženskou postavou je matka Ubu (snaživá Lucie Bílá). Skryta za majestátní úlisností dodává odvahu a manipuluje ke své cynické lačnosti. Výraznou postavou je vojenský kapitán Obruba (velmi dobrý Karel Roden) ve vytrvalostním závodě osobního zadostiučinění. Standardizovaný postup diktátorských nomenklatur se liší pouze v míře rozsahu krutostí. Rozkošnou postavou je car Nikolaj (dobrý Ivan Vyskočil) v odraze široké ruské duše nedozírných obzorů a neodbytné naléhavosti rozpínajícího se života. Z dalších rolí: nevyzrálý dědic královského trůnu princ Hromoslav (prazvláštní Ivan Zachariáš), zvídavě důvěřivá komtesa Eleutherie (zajímavá Ester Geislerová), svědomitý a zrazený panovník král Václav (dobrý Bolek Polívka), vystrašená královna Rosamunda (dobrá Chantal Poullain-Polívková), opatrná markýza Novohradská (Marie Drahokoupilová), neúnavný posel Renský (příjemný Tomáš Hanák), vycucaný vojvoda Klin (Václav Chalupa), či bezstarostně úplatný žalářník (Lou Fanánek Hagen). Jízlivý nadhled a obrazové hrátky filmovému dílu sluší. Rozverná i důrazná závažnost se vzájemně doplňují a duchaplně vyzdvihují temná zákoutí skutečného stavu lidských duší v opojení moci a bohatství. (27.06.2017)

Nevím koho vinit. Každopádně se někde stala chyba - otázka jestli v původním originále nebo v jeho filmovém provedení. Těžko tento "film" nějak pojmenovat. Když jsem se na tento film díval, tak jsem jen nesmyslně kroutil hlavou, a... Když pominu děj, hraní a kemru, tak mi oči trhaly příšerné "efekty" (? - dá-li se tomu tak říkat), naprosto katastrofálně přebarvená obloha a ano, silvestrovké rachejtle určitě nekomu ublíží. Celou dobu mi v hlavě vrtalo, kdo mohl něco takového stvořit - a pak jsem to zde uviděl a všechno začalo dávat "smysl" - Brabec... (17.02.2012)

Ubuovská tématika má v českém postředí zajímavou tradici. Autorem prvního, kongeniálního překladu Jarryho textu byl Jiří Voskovec, hra se ostatně v začátcích Osvobozeného divadla (tehdy zdaleka nejen V+W) objevila v hlavní roli s Janem Werichem. Koncem 40. let vytvořil Josef Kainar zajímavou variaci na ubuovské náměty s názvem Ubu se vrací pro tehdejší Divadlo satiry, hra nicméně v roce 1949 k regulérní premiéře nedospěla a byla pro své společenské narážky jednou z příčin zrušení tohoto divadla. V polovině 60. let sestavili Miloš Macourek a Jan Grossman z několika Jarryho textů scénář pro slavnou inscenaci Divadla Na Zábradlí, která dobyla i jistého mezinárodního věhlasu. Film F. A. Brabce takto vstupuje do dobře zorané brázdy a výsledek? No, není příliš přesvědčivý. Sám o sobě by si snímek zasloužil alespoň 4 hvězdičky, nicméně s přihlédnutím k bohaté tradici a ve srovnání třeba s televizní verzí inscenace ze 60. let s Libíčkem v titulní roli, nelze Brabcovu adaptaci hodnotit jako zdařilou. Spíše se jedná o promarněnou příležitost. Těžko se někdo v dohledné době ke zfilmování tak exkluzívní záležitosti opět odhodlá... (02.03.2008)

Snímek, který mi svým pojetím a celkovou "barvitostí" hodně připomíná filmy zahraničních tvůrců typu Julie Taymor, Jean-Pierrea Jeuneta nebo Baze Luhrmanna. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že tito jsou vnímání jako "umělci a avantgardisté" a ač jejich dílo třeba úplně nevyhovuje osobnímu vkusu diváka, tak je jim ponecháván respekt k jejich odlišnému filmovému vidění a také přiřknut nárok na uznání kvality. Zato podobné snahy F. A. Brabce jsou odsuzovány úzkoprse ihned za to, že se v řícce vytékající z českého rybníku představovaného kousky typu Chalupáři nebo S tebou mě baví svět pokouší vybudovat slepé koryto, ve kterém teče voda na opačnou stranu nebo meandruje. Tím nechci napadat jmenovaná díla, jenom chci říct, že u jejich konzumace se přemýšlet musí jen málo nebo spíš vůbec, což taky není důvod k zavržení, ale ani ne k vyvyšování nad ostatní styly a žánry. Vždyť v tomto filmu podává Marián Labuda možná nejlepší výkon své kariéry a o Lucce Bílé by se to dalo možná říct taky, nehledě na další schematicky přesné představitele svérázných figurek, kterými je film zalidněn. Kostýmní stránka zcela podporuje nadčasovost myšlenky o lidské omezenosti a opulentní a jaksi citově chladné exteriéry klasicistních a pseudoantických staveb dodávají celému dílu působivě škrobeně ironickou frizuru. - Ale už jsem myslím vyjmenovala dost šroubovaných frází a magorsky intelektuálních slov, tak to radši utnu, než se do těch chytráren zamotám, mně se to prostě líbilo. ♥♥♥ (13.06.2009)

Ve (zatím viděných) filmech F.A. Brabce absentují postavy. Svádí k tomu fakt, že si z literárních adaptací (jiné Brabcovy snímky jsem doposud neviděl) vybírá díla, která neobsahují hrdiny, ale pouhé typy a schematické konstrukty - které ale v předlohách (díky žánru nebo celkovému smyslu) fungují. De facto žádné z Brabcem adaptovaných děl nemá příběh (lyrické balady, absurdní hra, romantická báseň, lyrizovaná novela). Brabec je "vizuální" režisér, což je logické, ale bohužel to nestačí. Naprosto neumí vyprávět příběhy (které si, pravda, k adaptování ani nevybírá) a dokonce neumí vyprávět ani obrazem, neumí dát obrazům ideový smysl apod. Jeho snímky tak připomínají kamerová cvičení, v nichž herce nikdo nebyl schopen donutit hrát a ti tak pouze deklamují text (doslova text - nejedná se o scénáře). Když to teď hodně zjednoduším, tak Brabec stojí přesně mezi narativní a nenarativní kinematografií - jeho filmy ani nevypráví příběhy, ani nenesou žádné ideologické poselství, jelikož to jsou pouhé obrazy bez náplně a beze smyslu (o koherenci nemluvě). KRÁL UBU mi přesto připadá jako záslužný počin, jelikož alespoň náznakem připomíná jedno veliké dílo (KYTICE záslužná není, jelikož ilustruje a připomíná literární dílo, které ale připomínat nepotřebuje, jelikož jej všichni znají; potřebovalo by spíše adaptovat). (10.05.2013)