Hranice lásky

Hodně sympatický pokus o jiný český film, který sice nefunguje stoprocentně, ale nedá se říct, že by vyzněl do prázdna. Od začátku je vidět, že debutant Tomasz Winski má cit pro komponování jednotlivých scén, dokáže zachytit to podstatné a nemá potřebu se divákům podbízet lacinými vizuálními pozlátky a naopak se snaží, aby vše vypadalo co nejrealističtěji. To platí i o erotických scénách, které jsou velmi přirozené a rozhodně nemají diváka nějak vzrušit a zbytečně rozptylovat, což ale nemění nic na tom, že s postupující stopáží jich je tu přece jen moc. I herci jsou výborní a mezi Hanou Vagnerovou a Matyášem Řezníčkem funguje perfektní chemie a zejména Řezníček je ve svém minimalismu až fantastický. O ostatních se pak nedá moc mluvit, protože ti už mají spíše větší camea, z nichž žádné zásadně nezaujme. Škoda je, že celý příběh je až moc předvídatelný a vesměs povrchní, protože nepronikne do hloubky postav, řeší víceméně to samé a není schopen nějaké katarze, která by byla potřeba. Také samotný závěr mohl být jasnější, k divákovi upřímnější (když už se tvůrci ohánějí upřímností) a nezůstat jen u pochyb o tom, zda jde o představu, nebo realitu. Veškeré výtky ale nic nemění na tom, že Hranice lásky jsou sympatickým pokusem o jinou cestu české kinematografie, kterou je ukrutně potřeba najít. 60 % (05.11.2022)

Čekal jsem, ani nevím proč, procedurálnější studii možností moderních lidských vztahů, místo toho jsem dostal cudně nasnímanou moralitku jak z románů 19. století o tom, jak muž neschopný udržet na uzdě nekontrolovatelnou sexualitu své ženy přijde o jinak ideální vztah. A je z toho fakt smutný, dokud na něj neskočí o deset let mladší manic pixie dream girl, která ho PROSTĚ CHCE. Jsem veskrze zklamaný, protože tenhle scénář bych čekal od Hřebejka s Jarchovským.  Wiński má nepopiratelný režijní cit a umí vystavět scény, ale rozhodně největší zklamání Varů. (04.07.2022)

Film, který se naplno otevře až napodruhé, když člověk ví, co čekat a nečekat, a začne si všímat detailů ("Chtěl bych s tebou mít děti. ... Copak? Ses nějak vyděsila.") Neustále se mi vybavoval Unabomberův termín "přesocializace". Zajištění liberální měšťáci jsou tak kultivovaní, otevření a "citliví", že jediný hřích, který zbyl, je druhému něco neříct nebo zalhat, nebýt dost upřímný, ale je přitom dost ožehavé přiznat jakékoli city, které zavání "omezováním". "Proč jsi jí to neřekl?" Hra na upřímnost a otevřenost, která se ale často promění ve zneužívání toho submisivnějšího tím asertivnějším či výřečnějším. Jde to vidět ve scéně šestice u stolu, kde (spoiler) termín polyamorie je jen eufemismem pro snahu submisivnějších poloviček vyrovnat se s potřebami jednoho alfa-samce. Film není úplně dokonalý, ale jako etnologická sonda do života dnešních městských Evropanů mě hodně baví. (07.11.2022)

Předvidatelné a banální, zároveň zábavné a uvěřitelné. Mě na srdíčku těší, že “kontroverzní” téma konsenzuální nemonogamie lze v dnešním světě senzace zpracovat takhle něžným způsobem. Jen ten název a plakát patří k jinýmu filmu. Hej a je děsnej cringe jak se v každý recenzi používá spojení “manic pixie dream girl” (05.08.2023)

Nepřijde mi tak úplně možné, že by o sobě Hana s Petrem nevěděli to, čemu se v první části tolik divý. Obzvlášť v tak intenzivním a "dokonalém" vztahu, který navíc trvá už pět let. Ale dobrá, řekněme že se nikdy nebavili například o svých touhách. Přesto alespoň trochu nevědět jestli to co následuje bude pro mě? Nemyslím si. Každopádně to, co následuje, je nejlepší částí filmu, každý z těch večerů, ať už společných, nebo s někým jiným, zasloužil větší hloubku a tím zásadnější podepsání na jejich vztahu. Ideální by bylo nahradit tímto prodloužením celý závěrečný rozhovor "u Čermáků", jehož podivnost a odlehčení na intenzitě závěrečného zúčtování ještě ubírá. 60% (14.11.2022)