Nene

Tak s nami Shyamalan zase vyjebal. Teda Peele. Niektorí ľudia by vám prisahali na svoju zbierku golfových palíc, že nie sú rasisti, ale jak vidia černocha s názorom, čakajú politiku. Už samotný černoch v hlavnej roli je politika, pretože za čias Johna Waynea tam neboli a belošstvo je skrátka normatívne. 🤗 A čo potom autor?! Cítim niečo skazené v štáte Dánskom; aby z neho za chvíľu nebola Wakanda! Spoilerovať nebudem, ale videl som v kine štyri ukážky na nové horory. Invitation s jednou z najkrajších herečiek v Mliečnej dráhe, vypadá jak úplná tuctovka. Druhé som ani nezaregistroval názov, bol to nejaký klišovitý exorcizmus s trikmi z roku 2012. Smile zaujal, lebo vyzerá na mix It Follows a Lights Out, čiže dnes už neoriginálna atmosférina. Don’t Worry Darling bude pekne natočené, ale tú tému dostávame ročne, a kde som niečo podobného naposledy videl? Aaaa, v traileri na Invitation, 12 minút dozadu. No a potom je tu Peele. (18.08.2022)

Jordan Peele je svůj a netočí čistokrevné horory ale vždy je v nich nějaký přesah. Nene, přestože je z jeho filmů nejpřístupnější a nejvíce přímočarý, není pouze hororem. V tomto případě s velkým sci-fi prvkem a možná až zbytečně se zaměřující na sourozenecký vztah hlavních hrdinů než na to, co bylo původně prezentováno a co divák mohl očekávat. Nene tak má nádherně atmosférické a napínavé scény, které jsou fantasticky natočené ale zároveň spoustu zbytečného balastu, který zbytečně brzdí příběh o možné mimozemské invazi, která by byla zajímavější, kdyby se film trochu prostříhal a některé části pojal jinak. Peele opět rozporuplný, kdy dokáže strhnout až uhranout a zároveň nudit a ukazovat věci, které diváka nezajímají a brzdí tak to co skutečně ve filmu baví. (10.09.2022)

Tak nám dorazil NOPE neboli Not Of Planet Earth a spolu s ním i Peele tak, jak jej neznáme. Kde u předchozích snímků Us a Get Out sázel na hlavní nápad, sociálně-rasový podtext a snahu šokovat, zde se dočkáme plnotučného scifi nářezu jen s malým přesahovým motivem (fascinace lidí nad „spektákly“ okolo, snaha o zkrocení zvířat, nadvláda predátorů v přírodě, nekompromisní Hollywood průmysl a jeho chování se k hercům a filmařům jako k odpadu a další, ve filmu méně viditelné motivy...). Díky tomu mi přijde celkem úsměvné, že u Us a Get Out konvenční divák remcal, že chtěl horor a dostal sociální kritiku a naopak zde zase remcá, že chtěl „klasického Jordana“ a dostal scifi melu. Holt haters gonna hate a očividně si vždy záminku najdou. Ale k samotnému filmu. Dvojka Peele a Daniel Kaluuya si navzájem perfektně sedí, což dokázali už jednou, a stejně tak je tomu i zde, navíc kamera je skvělá (o čemž svědčí i fakt, že NOPE je první horor natočený do IMAX podoby), audio je ještě lepší a jen filmu dodává plnohodnotné postavení ve scifi žánru a celkový nápad je sice v jádru všem známý (UFO, že ano...), ale šikovně se odlišuje v detailech, pravidlech, jaké jsou zde nastaveny, a také samotnou podobou talíře, kdy divák v průběhu zjistí, že vlastně nejde úplně o klasického „ufouna“,  jak jsme zvyklí. První třetina je obstojný rozjezd, druhá třetina naprosté vtažení do děje a závěrená část je pak už nezastavující, akcí, krví i napětím narvaná střela, která jede až do konce na plné obrátky a ukazuje nám, že Peele prostě umí. Stopáž dvou hodin vůbec nenudí, herecky je na co koukat a ikdyž mám maličko problém s tím, že trailer slíbil určité prvky a očekávání, kterým se šibalsky vyhnul a ve výsledku nejen že nesplnil, ale vůbec se do nich ani neopřel (nebudu spoilerovat konkrétní scény), tak jsem suma sumárum spokojen – těšil jsem se sice na „klasického Peeleho“, kterého jsem nedostal, ale naoplátku mi byl naservírován velkolepý scifi biják s originálním monstrem, který se zavděčí snad všem. PS brzy nahodím do kolonky „zajímavosti“ celkem pozoruhodné fakty, tak je nepropásněte:D (18.08.2022)

Audiovizuální skvost, který ale nemá nic moc co říct. Zhruba první polovinu snímku režisér Jordan Peele bravurně buduje napětí pomocí skvělé kamery a zvuku, takže díky tomu snadněji přehlédnete extrémně naředěný příběh či lajdácky vytesané charaktery. Celé to pak vrcholí nádherně nasnímanou scénou s krvavým deštěm, která je prostě a jednoduše dokonalá. Bohužel, poté se to změní v prostoduchou naháněčku s jakýmsi podivným mimozemšťanem, s nímž se všechny neduhy ukážou s důrazem sobě vlastním. Najednou jde až bolestně vidět chabý scénář se zbytečnými odbočkami nebo fakt, že celý počin vlastně není úplně tak sofistikovaně chytrý, jak si tvůrci zřejmě původně mysleli. Ve finále tedy dostaneme nádherně nasnímanou a žánry mixující jednohubku, na níž si díky mizerné druhé polovině po pár měsících vzpomene jen málokdo. A to je vzhledem k úžasnému začátku vážně velká škoda. (16.09.2022)

Člověk by snadno mohl propadnout pokušení, aby provolával Peela za nového Tarantina ve snaze vyzdvihnout jej coby jednoho z nejosobitějších a nejunikátnějších talentů spoučasného amerického overgoundu. Jenže zásadní rozdíl mezi oběma tvůrci spočívá v tom, že Tarantino je sebezahleděný nerd adorující mytologii filmu a fikční hrdiny, kdežto Peele se obrací k realitě, neboť je nejen cinefil, ale také autor reflektující společnost a bizarní paradoxy jejích aparátů a statu quo. Proto také jeho filmy nejsou pouhými sofistikovaně nadšeneckými hříčkami s filmovými schématy a eklektické pomníky okrajovým filmům a autorům, ale jízlivé satiry a mnohovrstevnatá díla, která dokážou současně bavit i mrazit. Peelův třetí celovečerní projekt pak fascinuje jako unikátně nepředvídatelné vyprávění, které na půdorysu záhady a kontaktu s něčím cizím staví ohromující pomník kinematografii a jejím průkopníkům. Peele ve svém "Tenkrát v Hollywoodu" nejde cestou Tarantinovy iluzorní fikce a okouzleného adoračního patosu, ale vytváří dílo vědomě pracující s paradoxy a protiklady. "Nene" tak současně je sci-fi i western a pojednává s hořkostí o zábavním průmyslu, který se sám chytá do vlastní smyčky, když si vychovává diváky, kteří požadují stále nové a okázalejší atrakce. Jakoby nevyhnutelně pak tento proměňující se průmysl nechává v prachu cesty své staré dříče i průkopníky. Peele vzdává hold posedlosti dokonalým záběrem, ale paradoxně tak činí se zázemím doby, kdy ona dokonalost už je umělá a vzniká bez rizika díky počítačovým efektům a digitální postprodukci. Nejvíce pak na "Nene" překvapí, že sice pojednává o starém Hollywoodu a jeho magii i patosu, ale nepromlouvá k uslzeným gerontům, nýbrž onen étos zprostředkovává mladé generaci odkojené YouTube a dennodenně visící na sociálních sítích. (15.09.2022)