Jezerní královna

Jedna z těch lepších českejch pohádek. Celkem poutavej a jedinečnej děj zmotanej dokonce s trochou Labutího jezera. Taky dobří a známí a moji oblíbení herci tam hráli, ale hlavně i ti němečtí herci nebyli takoví nesympatičtí, jak každej druhej fašista. Ale hlavně chválím použití jednoduchejch triků, tzn. ne digitálních. A taky výběr lokací. (01.07.2013)

Kámen úrazu se v tomto případu jmenuje česko-německá koprodukce. Toho německého je tam víc než dost. Nemohl bych tvrdit, že je to vždy jen k tíži předkládaného výsledku. Naopak. Jiná je otázka, zda a na kolik to vyhovuje českým dětem a české škole pohádkové tvorby, jak se konstituovala a vyzrála mezi padesátými až osmdesátými léty minulého století. Tady je odpověď ošidnější a prvky mýtu, které se mohu jevit i jako až thrillerizující, nemusí nutně v českém prostředí uspět. V mnoha ohledech to platí i pro vedení herců a faktické zatlačení české herecké školy do pozadí. Jindy výrazná Bohdalová najednou působí matně a neurčitě, ve své kůži se viditelně necítí většina dalších (Táborský, Rudolf Hrušínský, Obermaierová a řada dalších). Zdá se, že tu do hry vstupuje nový, odlišný činitel: účast českých herců v zahraničních filmech a odlišně podávané požadavky nutné pro to, aby zde opakovaně mohli nalézat své umělecké, ale i existenční uplatnění. Budeme-li z tohoto hlediska posuzovat Macourkův scénář a pojetí Vorlíčkovy režie, nemůžeme nepřiznat výsledku jejich práce vlastně špičkovou úroveň; ovšem v kontextu a způsobu, který je našemu prostředí vzdálen a je z tohoto hlediska vykladatelný - ve více variantách - jako obtížně přijatelný a profesionálně nedotažený. Zhruba takto lze popsat vnitřní disonance jinak zajímavé a osobité výrazné pohádky, jejíž tvůrci se přesto nedokázali beze zbytku vyvarovat některých klišé a hluchých míst. (30.03.2008)

Kolem tohoto roku, vzniklo několik pohádek ve spolupráci s německou stranou a legendou Václavem Vorlíčkem. Jezerní královna, Pták Ohnivák či Kouzlený měšec. Kvalitativně jsou na tom všechny podobně, ale u Ohniváka je aspoň skvělý Roden a krásná Tina Ruland u Měšce opět Tina, ale k ní se přidal i skvělý Saša Rašilov, Mahulena Bočanová nebo skvělý sluha v podobě jiného Hrušínského Huhla :-) Tady jsou až na Chýlkovou výkony herců nevýrazné až tragické. Hlavní hrdina s princeznou Odettou tomu taky moc nepřidali. Jan Hrušínský hroznej jako ve většině svých rolí a dlouhodobě si myslím, že po svém otci nepodědil ani trošku talentu. Za mě 40% a jen další ukázka toho, že v 90tých letech jsme měli zlaté časy našich pohádek dávno za sebou. (04.04.2024)

Pohadku jsem videl az 12 let po jejim vzniku. Moc nechapu jeji spatne hodnoceni. Pohadka ma hlavu a patu, slusny pribeh a zajimave postavy. Pochmurna atmosfera Jezerniho kralovstvi neni vubec naskodu, ba naopak. Cely prubeh dokresluje hezka hudba. Na Jitku Schneiderovou je radost pohledet. Jedna z nejlepsich porevolucnich pohadek. (28.09.2010)

Tato pohádka vždy patřila k mým nejoblíbenějším a stále je koukatelná i v dospělým věku :). Nevidím důvod, proč by všechny pohádky pro děti měly být sladký jak cumel, aby se náhodou dětští diváci nepolekali..Pro mě to tenkrát bylo dramatické, napínavé a vtipné (díky sluhovi Štěpánovi) a královský pár Viktor a Odeta byli mý oblíbenci :). Prostě pohádka jak se patří :). (30.06.2013)