Jezerní královna

Dobře si pamatuji, že tuto pohádku jsem viděl poprvé, když nás na ni vzali na základní škole do kina. Nepamatuji si přesně, ve kterém ročníku to bylo, ale vím, že nadšený jsem nebyl. Obzvlášť ta pasáž s týranými dětmi přebírajícími perly a obří piraňou se mi vůbec nelíbila a nedivil bych se, kdyby (tehdejší) prvňáčky vyděsila. Tuhle pohádku jsem viděl párkrát i později a nevím proč, ale cítil jsem z ní tu německou spolupráci. Ale abych jen nehanil, Chýlkové s Táborským se dobře daří být zlými :) (20 %) (05.03.2013)

Myslím, že jsem tuhle pohádku od začátku do konce viděla dnes poprvé. Jako dospělá jsem to docela dala, díkybohu za paní vodníkovou, která byla tak mile pohádková. Jinak jako dítě bych se asi bála. Hlavně scén s rybičkou. Když tam byl ten klučina, jako děcko bych asi utekla a měla z toho zlé sny. Jinak Jitka Schneiderová byla krásná, jen mdlá (no, ona ani nic jiného hrát nemohla, prostě labuť), Jan Hrušínský jako Štěpán mě bavil a Ivana Chýlková byla krásně zlá, ještě Miroslav Táborský ji pěkně doplňoval. Ostatní bez chuti a bez zápachu. Když mám KOPR a strašně se mi nechce dělat, co mám, tak se i na tohle kouknu. Jinak asi ne. :-) (02.01.2024)

Jedna za Jitku Schneiderovou. Jak se z krásné předlohy stane ubohost. Špatně zahrané, nasnímané, ale především napsané. Chybí tomu kouzlo, atmosféra i odpovídající výprava (to není zdaleka o penězích). Tyhle pohádky se točí povinně, bez autorství. Vorlíček už do svých filmů nevnáší vůbec žádnou autorskou péči, která dělala jeho staré pohádky tak dobrými. Nevím, jestli je to úpadek schopností po překonání uměleckého vrcholu, nebo jen reakce na tržní podmínky ve filmu, každopádně o takovéhle pohádky nestojím. (19.12.2007)

Kámen úrazu se v tomto případu jmenuje česko-německá koprodukce. Toho německého je tam víc než dost. Nemohl bych tvrdit, že je to vždy jen k tíži předkládaného výsledku. Naopak. Jiná je otázka, zda a na kolik to vyhovuje českým dětem a české škole pohádkové tvorby, jak se konstituovala a vyzrála mezi padesátými až osmdesátými léty minulého století. Tady je odpověď ošidnější a prvky mýtu, které se mohu jevit i jako až thrillerizující, nemusí nutně v českém prostředí uspět. V mnoha ohledech to platí i pro vedení herců a faktické zatlačení české herecké školy do pozadí. Jindy výrazná Bohdalová najednou působí matně a neurčitě, ve své kůži se viditelně necítí většina dalších (Táborský, Rudolf Hrušínský, Obermaierová a řada dalších). Zdá se, že tu do hry vstupuje nový, odlišný činitel: účast českých herců v zahraničních filmech a odlišně podávané požadavky nutné pro to, aby zde opakovaně mohli nalézat své umělecké, ale i existenční uplatnění. Budeme-li z tohoto hlediska posuzovat Macourkův scénář a pojetí Vorlíčkovy režie, nemůžeme nepřiznat výsledku jejich práce vlastně špičkovou úroveň; ovšem v kontextu a způsobu, který je našemu prostředí vzdálen a je z tohoto hlediska vykladatelný - ve více variantách - jako obtížně přijatelný a profesionálně nedotažený. Zhruba takto lze popsat vnitřní disonance jinak zajímavé a osobité výrazné pohádky, jejíž tvůrci se přesto nedokázali beze zbytku vyvarovat některých klišé a hluchých míst. (30.03.2008)

No tak tu sa skáče rovnými nohami do vyrvaru udalostí, pri ktorom si musím vyrozprávať časť predošlého deja sám. Potom to však scenár preloží tými istými scénami (Bohdalka sa ako kapor mení snáď x-krát tam a von tam a von). NA záver všeci zistia že treba končiť a zbúcha sa to jedno cez druhé. Na druhej strane dobrá temná strana, nie hlúpa, excelentné zranenie princeznej, deti sa musia pozerať na to, ako ich druha ide zožrať odporná piraňa. Detaily ktoré potešia. Herci hrajú a masky sú decentné. Hudobný doprovod chytľavý a taktiež striedanie vody a zeme. Som spokojný a Vorlíček vtiahol rozprávku do vôd ľahkého, ale kultivovaného rozprávania. (videné 23.12.2015,STV1) (30.12.2015)