Komediant

Film z dob třicetileté války. Skupina potulných komediantů zachrání mladého muže ležícího bezvládně na cestě. Ten se snaží mezi ně i jejich diváky vnést trochu kultury. Ač jsem s tím vůbec nepočítala, film mě hodně bavil. Kopa známých herců v netradičních rolích, středověký způsob života, nakonec i poselství. Krásné, smutné. (26.02.2014)

Slabší až nudný námet o kočovných divadelníkoch - komediantoch, ktorí sa pre zmenu pokúsia o nekomedionálnu hru. Romanticko-dramatická veršovaná hra Romeo a Júlia je po textovej stránke komplikovaná aj pre dnešného diváka, nie to ešte pre toho zo 17. storočia a tak nie je divu, že neslávi uspech. A to sa dá povedať aj o slabších hercoch, menej o filmovej atmosfére. Zaujímavé je na tom iba zasadenie do obdobia 30-ročnej vojny, ktorá vtedy Európu sužovala. (23.09.2017)

„Lidi prostě tací nejsou. Jdou si jen za svým vlastním prospěchem, aby si zabezpečili živobytí, ale lásce se vyhýbaj.“ O zajímavé úvahy a myšlenky v tomto filmu určitě není nouze. Ústřední příběh o prosazování Shakespeara v českých kočovníckých kruzích v 17. století dokáže též upoutat a samostatnou perličku tvoří sehrané představení s královskou účastí, s nečekaně obráceným výsledkem à la Úžasný propadák. :o) Jen ty herecké výkony na mě až na výjimky (výborná, uzemňující Jana Hlaváčová) působily i mimo jeviště trochu ochotnicky a strojeně na to, aby mě víc pohltily. Zejména z mladého Kaisera jsem přílišný zápal o hraní a neochvějné prosazování vysněné hry moc necítil a snad až na dvě scény mě jako komediant s velkým srdcem a touhou pro lásku a sebeobětování moc nepřesvědčil. Pochvalnou zmínku si určitě zaslouží Jiří Adamíra, který má ve filmu jen dvě vlastní scény, ale během první dokázal vykřesat z pouhého začtení se do hry jednu z nejnapínavějších scén filmu a podruhé se v nečekaném převleku postaral na oplátku o ty nejhumornější momenty. Otakar Vávra jako režisér filmu budí dojem, že to nejlepší má už dávno za sebou, jakoby se zmohl jen na rutinnou inscenaci, aby v poslední třetině překvapil skvostnou (místy až horrorovou) atmosférou v několika scénách... žel zrovna v těch, které jakoby do filmu byly vloženy nahodile a na chvíli film přesunou od (nezáměrně) komického představení do krutého dění třicetileté války o pár metrů dál, aby se pak Vávra oklikou přeci jen vrátil k tomu Shakespearovi a některé motivy zahodil. [65%] (11.02.2023)

Stejně jako v případě "Putování Jana Amose" nebo "Veroniky" jde o adaptaci díla Miloše Václava Kratochvíla. Vávrovo souznění s tímto autorem se tu projevilo celkem pozitivně a na základě příběhu kočovné herecké společnosti putující střední Evropou zničenou válečným běsněním, se režisérovi podařilo mistrně zachytit chmurnou dobovou atmosféru a zároveň konfrontaci bláhového idealisty s drsnou životní realitou. (21.09.2007)

,,Potulní kejklíři jdou zasněženou plání,v obitém talíři vaří vítr ke snídani, s cvičenou opičkou na rameni, životem malinko unaveni ... Ppotulní kejklíři jdou bílou plání '' --- J. Nohavica nemohl napsat přiléhavější text a to dokonce včetně té opičky.. .Mně ta ,,nemasovost'' - pokud tím někteří myslí davové scény na něž byli u Vávry zvyklí :-) nevadila. Naopak, snímku ladil spíše komornější ráz a ,,masové'' to bylo ke konci až až :-). Bylo zajímavé sledovat tu cestu vozu taženého dvěma koni a skupinky potulných herců táhnoucích od města k města zničenou a vylidněnou krajinou... Mně osobně tam neseděl Kaiser. Dnes se hodí pro vážné role, ale tehdy už to musela být pěst na oko a rušilo mně tam to jeho mládí i dnes. Navíc byl vlastně klíčovým hrdinou. Jinak ostatní hráli dobře, samozřejmě Brzobohatý, Adamíra... Za mně jsou to tři slabší džbány vína (zřejmě dle dobových zvyklostí ředěného). * * * (11.07.2015)