Shōgun
Šógun
Série(2) / Epizody(11)
Obsahy(2)
Seriál Šógun produkční společnosti FX je originální adaptací románu Jamese Clavella a odehrává se v Japonsku v roce 1600 na prahu občanské války, která rozhoduje o osudu celého století. Lord Joši Toranaga bojuje o život, protože se proti němu spojili jeho nepřátelé v Radě regentů. Když je v nedaleké rybářské vesnici nalezena záhadná opuštěná evropská loď, připlouvá její anglický lodivod John Blackthorne s tajemstvím, které by mohlo Toranagovi pomoct vychýlit misky mocenských vah a zničit obrovský vliv Blackthornových vlastních nepřátel – jezuitských kněží a portugalských obchodníků. Toranagovy a Blackthornovy osudy jsou neoddělitelně spjaty s jejich překladatelkou Todou Mariko, tajemnou křesťankou a poslední šlechtičnou ze zneuctěného rodu. Zatímco Mariko slouží svému pánovi v této napjaté politické situaci, musí skloubit své nové přátelství s Blackthornem, oddanost víře, která ji zachránila, a povinnost vůči zesnulému otci. (Disney+)
(více)Recenze (166)
Kvalitní, zajímavý a skvěle natočený a napsaný seriál. Seriál mi byl prezentovaný jako realistická japonská verze Hry o trůny, která se odehrává v 16. století. A tento popis seriál víceméně vystihuje ve všem dobrém, tak i všem špatném. Knižní adaptaci neznám a původní seriál jsem neviděl, takže jsem byl jako divák nepolíbený a bylo jen na tvůrcích, aby si mě zaháčkovali. A to se jim povedlo na výbornou. Během pár minut jsem byl okouzlený, a na konci první epizody nadšený a stoprocentně zaháčkovaný. Tvůrci odvedli fantastickou práci. Je vidět, že poctivě nastudovali japonskou historii, kulturu, samotnou knihu, věnovali dlouhé roky přípravám a vše si hezky připravili. Po řemeslné a technické stránce je to pastva pro oči a uší - zvuk a hudba jsou luxusní. Je moc krásné sledovat tu skvělou výpravu, na které se nešetřilo, ty úžasné kostýmy, a další různé maličkosti a detaily, díky kterým dané scény jsou naprosto uvěřitelné a realistické. Každý dolar je na seriálu opravdu vidět a je radost sledovat skoro každou scénu. A u řemeslné stránky nezůstalo. Velkou parádou je zde scénář a perfektně napsané postavy. Skoro každá postava má hezky napsaný a vystavěný charakter, který dává naprosto smysl a díky tomu jsou postavy uvěřitelné. Cosmo Jarvis odvedl velmi dobrou práci a jeho herecký výkon se mi dost líbil, a Jarvis se se svou rolí popral velmi dobře. Hirojuki Sanada dostal svou životní roli a je v ní naprosto fantastický, a svými dialogy a mimikou si krade každou scénu pro sebe. Sanada zde předvádí herecký koncert. Anna Sawai je zde úžasná a zaslouží si každé slovo chvály. Sawai předvedla výborný herecký výkon, a její dialogové výměny jsou bezchybné a jsou v nich všechny emoce. Tadanobu Asano má velmi vděčnou roli a zahrál jí s přehledem, a i on si umí ukradnou několik scén pro sebe. Se samotným seriálem mám dva menší problémy. Jeden je s tempem, kdy mi přišlo, že je to místy až moc pomalejší, a "jakoby se tam nic nedělo" - vím, že to byl účel, ale trochu mi to nesedlo. A druhá věc je ta, že jsem se místy ztrácel mezi postavy, jejich jmény atd. A nepřijde mi, že bych seriálu nevěnoval pozornost. Těch postav je tam opravdu moc, a ne každá dostane tolik prostoru, aby vyniklo jak moc je důležitá/nedůležitá pro děj. Šógun je velmi povedený a luxusně natočený seriál, který mi dost sedl a mohu ho jen a jen doporučit. ()
Vizuálně dokonalé absurdní drama. Těžko pochopitelné, jako obvykle. 85 % ()
Shōgun od počátku zaujal skvělým vizuálem, tématem střetu kultur, výborně představeným a propracovaným světem a příslibem něčeho mohutného, co ale nakonec vůbec nepřišlo. Seriál v prvních 4 epizodách nádherně představil svět a načrtl několik možných směrů, kterými se mohl vydat a všechny vypadali hrozně lákavě, aby pak nakonec zůstal přešlapovat na místě a nevydal se vlastně nikam. Po 4. epizodě se ze seriálu absolutně vytratilo veškeré tempo, děj, zajímavost. Pořád se jen mluvilo a mluvilo a nic se nedělo, a když už tak akorát nějaká maličkost v jedné scéně. Až to dopadlo tak, že se ze seriálu, na který jsem se týden co týden velice těšil, stal seriál, na který jsem si pomalu ani nevzpomněl. Dějově se cosi začalo dít až v předposledním díle, aby to nakonec celé skončilo tak nějak nijak. Nemůžu říct, že by se mi ukončení seriálu úplně nelíbilo. Byl to konec jako z nějaké tragické poezie a svým způsobem to k tomu i sedělo. Na druhou stranu to zajímavé z něj bylo velmi nevěrohodné, plné nesmyslů a pomyslných berliček. Celkově bych řekl, že seriál nejlépe vystihuje název jedné ze Shakespearových her: "Mnoho povyku pro nic." 2* 50% ()
Japonskou kulturu jsem měl vždy rád a tak jsem se samozřejmě na Šóguna ihned vrhnul. Začátek byl velice slibný a vlastně nemůžu říct, že by kvalita nějak ani v průběhu klesla. Užíval jsem si sledovat intriky, dialogy a hlavně celkově nasávat prostředí, které bylo zpracováno fenomenálně. Stejně tak hlavní herecké trio předvedlo svou roli bezchybně. Ale stejně jako řada ostatních jsem čekal, že se i něco stane. Bylo pár náznaků, ale jinak zůstaly tužby nevyslyšené. Kdyby se jednalo o sérii první a ne jedinou, tak bych mohl dát plné hodnocení, ale tento závěr mi nestačil. 85% ()
Epické a kvalitně natočené, navíc co jsem mohl posoudit, tak historicky solidně přesné. Škoda druhé půle, která šetří dějem a překypuje intrikami a patosem. Hirojuki Sanada a Anna Sawai vynikající, Cosmo Jarvis sice místy sympaticky zemitý a klukovský, ale nepřišel mi moc charismatický ve vážných polohách. Výprava je strhující a řemeslo je to skvělé, kamera, hudba... Škoda toho vlekoucího závěru. ()
O co gou Shōgun je politicko-válečné drama dostupné na Disney+. Příbeh je o vnitřním konfliktu v Japonsku roku 1600. Seriál mě zprvu vůbec nezajímal z níže zmíněných důvodu, ale nakonec jsem se k němu dostal kvůli nadšeným ohlasům. V seriálu se prolíná politická linka, kterou jsem zvládl sledovat díky kvalitám zpracování, ale upřímně mi byl osud země a kdo jí bude mít pod palcem celkem šumafuk, a u jednoho dílu kde se řešila převážně pouze politika jsem téměř usnul. Naštěstí se tu prolíná ještě linka vztahového dramatu o protagonistovi angličanovi, který se sem z pochybných důvodu dostane (role outsidera) Díky němu tu máme dynamické vztahy, náboženské rozepře (katolíci X protestanti) a poznávání bohaté japonské kultury, zvyků a rozdílného vnímání života a smrti - jedno z ústředních motivů. Takže se celkem liším od cílené skupiny diváků. Můj problém není nějak objektivně negativní, ten příběhový materiál (adaptace knihy - James Clavell) o tom je a já s tím počítal. Scénář Angličan (Cosmo Jarvis) je velmi zajímavá vyvíjející se postava, kvůli tomu že o něm víme jen co vidíme v aktuálním dějství. Vypravěč nám to tají a tak nevíme jestli se mu dá věřit. Jsou tu krásně napsané postavy a vztahy. Ale momenty jsou občas podivně seskládány, díky čemuž mají díly kolísavou kvalitu příběhu (6,5-9/10) podle toho na co se zrovna zaměříme a mimo akční sekvence má seriál pomalé tempo. Problémy jdou hlavně vidět kvůli jednohodinové metráži na epizodu. Upřímně si myslím že to je problém převodu na audiovizuální médium a v knize bych si to více užil. Závěr Pokud víte že tohle pro vás taky není ten šálek čaje, ale i tak se chcete dozvědět něco o japonské kultuře doporučuji vyzkoušet jeden z nejlepších seriálů minulého roku Blue eye samurai. Seriál se nezabírá politikou je to revenge snímek více zaměřený na formu než realističnost a má nějaké motivy podobné kultovce Kill Bill. Celkové hodnocení: 8,3/10 🏯🏯🏯🏯❌ ()
Náhled do historických obyčejů Japonska je asi nejpřesnější popis seriálu, který mohu nabídnout. Nečekejte žádné souboje, intriky, dobývání, apod. Přirovnání typu "japonské Game of Thrones" je úplný nesmysl. Seriál je čistá konverzačka, která měla být náplní na 5 dílů místo 10. ()
"Together... forever." Jak je u Japonců zvykem, je to hodně kecání, hodně politiky, kdo koho za co urazil, kdo se snaží předstírat že je to či ono a hlavně "kdy a proč bude nejbližší příležitost k seppuku?" - vše samozřejmě s obřadní nenuceností a stoickým klidem. Nicméně, jak mi blízký přítel naznačil, máloco ho chytilo ke čtení tak, jako Clavellův 'Šógun' a jen z příběhu je člověk jasné proč. Do Japonska se doslova na poslední chvíli, na prahu smrti, dostává posádka a loď protestanta Johna Blackthornea (mimochodem geniální casting Cosma Jarvise, kterého jsem tak rok zpátky viděl v neméně úžasné roli v Calm with Horses) a ten se velmi brzy dostává do popředí zájmu lorda Jošiho Toranaga (Hirojuki Sanada, mainstreamově nezapomenutelný už od Posledního samuraje [2003] ale konečně v řádné větší roli, navíc sympatické, což je podle mě důležitým prvkem proto, aby tohle fungovalo, že Joši bude charismatický), proti kterému se snaží plotovat Rada regentů, po smrti posledního Šóguna, který nechal svého syna příliš mladého k vládě a jehož byl Joši jaksi oblíbencem "na pokec". Joši sice tvrdí, že chce hocha vidět vládnout, ale zbytek rady mu to moc nežere. Takže problém typické závisti vede zbytek lordů k tomu se k Jošimu stavět od začátku jako k někomu, koho je třeba odstranit (a v kontextu konce je zajímavé se na tuto otázku podívat znovu), takže vše se přetavuje v politický cíl, každý akt, dvojití agenti. A jestli si myslíte, že víte, co se děje, nevíte. Politika. Blackthorne se postupně sbližuje s kulturou a dokonce u Jošiho stoupá na ceně (Jošiho odůvodnění ve finále, proč ho nechal žít, lol), jak postupně představuje efektivnější užití děl, ale hlavně i fakt, že (jak je jeho primární cíl plavby a i Jošiho záměrem) je silně postaven proti jezuitům a portugalským obchodníkům, kteří znásilňují Japonsko skrze kontrolu některých lordů (skrze víru) a mezi ně chtějí použít tento náboženský rozkol, jako klín. Je nutno zmínit ještě jednu důležitou postavu a tou je Mariko (mimochodem, i přes rysy, neskutečná novozélandská kráska Anna Sawai), která drtivou většinu příběhu tráví jako překladatelka, prostředník a vlastně mučedník. Vše je ale samozřejmě trochu jinak a tentokrát tu opravdu nemám prostor na to, rozepisovat celý příběh, protože kniha má v originálním vydání nějakých 1100 stran a primárně je to vážně to typické japonské, zdlouhavé... no prostě ping pong a hutnej ping pong, adaptace má 10 hodin a vleče se to, speciálně, když to chcete sjet, vědět, jak se příběh dál vyvrbí. Za co určitě veliké plus taky je užití japonštiny, respektive všech možných jazyků, dodává to více elementů, než když vše zjednodušíme na jeden, jak se u filmů často děje. 'Šógun' nabízí určitě i mnoho zajímavých postav (např. Kashigi Yabushige) a definitivně konec, který vás nechá ve své otevřenosti v asi tak pravdivém rozpoložení, jak to jen jde. Člověk, co čeká po takovém času nějaké closure, je naivní, to není život, jak vím moc dobře. ()
Jako důstojná a slavné románové předloze celkem věrná adaptace o střetu dvou odlišných kultur to funguje výborně, i přes některé menší odchylky v ději. Ambice tvůrců byly ale zjevně mnohem vyšší. Snaží se totiž udělat ze seriálu výstavní skříň japonských dějin a tradiční kultury, a k tomu (asi) i uspokojit chutě mainstreamového publika, rozmazleného Hrou o trůny a podobnými krvavě intrikánskými opusy. A i když se jim většinu času daří tyto dva přístupy dobře vybalancovat, v samém závěru se tak trochu střetnou - a pochopitelně to není historická přesnost a logické jednání postav, kdo vyhraje. Což je velká škoda, protože jinak se jedná skoro ve všech ohledech o vysoce nadstandardní počin. ()
Za hodnocením stojí nejen výprava, casting ale i prostý fakt, že se v zajetí japonských ostrovů neobjevil jediný černoch nebo homosexuální linka...V dnešních zdegenerovaných časech zázrak... ()
Seriál roku? Dost možná ano. ()
Jak praví klasik: "Je to hezký ale k hovnu". Žebříček, ani to hodnocení si to nezaslouží. Prvních pár dílů tě zaháčkuje (protože ty úvodní cca 4 díly jsou vyloženě vydařený) a ty to následně chceš dokoukat do konce, jenomže ani né v půlce se to zlomí a najednou se nám příběh posouvá malými krůčky, kdy se vždycky snaží naznačit důležitost každého dalšího dílu, který ovšem opět a znovu padá do průměru. Ale! Japonsko je nám sympatické, stejně jako celá tématika kolem Šoguna a samurajských hodnot. Navíc se na to hezky kouká, protože se vizuál povedl a herci to táhnou ale ve finále, o čem to vlastně bylo? A skutečně si to zaslouží takový hype? I Dont think so. ()
Pro Mariko bych bez váhání spáchal seppuku. Čekal jsem ve finále trochu víc akce ale i tak 5/5. ()
Vynikající politické drama z Japonska 17. století. Výborný příběh s vynikajícími hereckými výkony. Škoda je, že když je občas použito CGI tak to nevypadá úplně super a je trochu škoda toho temného vizuálu. Ale to jsou jen malé mušky na jinak vynikajícím díle ()
Intenzivní až dechberoucí výlet do japonské kultury, historie, politiky v seriálu dle románu Jamese Clavella byl prostě dokonalý. Překvapivě to nestálo na akčních scénách, ale výborně vykreslených postavách, dokonalém castingu a dialozích které měly smysl, a to vše zabalené v dokonalém balení od vizuálu po krásný kostýmy. Politika, intriky, pár bitek, jedno zemětřesení, jeden anglický lodivod (překvapivě uvěřitelnější než elegán Chamberlein) a jedna nadpozemsky krásná Japonka Anna Sawai. ()
Neoslovilo na začátku, příliš zamotané, příliš Japonců, akce nedůvěryhodné, hlavní herec nesympatický, podivné chování osob, Nveím na kolik % z toho předloha a na kolik si zas USAmeni uděali věc pro svém a pro své komerční konzumní potřeby. ()
Objektivně absolutně poctivej seriál. Skvělí herci, skvělá atmosféra, skvělá výprava a prostě to jako celek funguje. Jedinej důvod proč ale dávám 4 hvězdičky je čistě subjektivní a to protože mě toto prostředí nikdy nechytlo. Nicméně tím, jak poctivě je seriál natočenej si udržel moji pozornost a prostě nejde neuznat, že je to kvalitní podívaná. ()
Nová verze pro mě již kultovního seroše Šogun z roku 1980. Je to modernější ovšem mému srdci bližší je ten původní s působivější japonskou výslovností a mimikou, která je v tutok nové verzi dost upozaděná a přizpůsobená zápaďáckému světu. A Richard Chamberlain v hlavní roli se mi tedy líbil podstatně více než Cosmo Jarvis, nemůžu si prostě pomoct. Pro nové a neznalé diváky to, ale určitě bude úchvatná záležitost. Za mě nově objevených 85% ()
vydržal som 3 časti. a je to síce pekne natočené ale nenormálne nudné, rozťahané a ukecané ... vôbec ma to nezačalo baviť a tak s tým končím. a to som čakal kým vijdu všetky časti a tešil sa na to ako to pozriem naraz. zas jeden z prehypovaných seriálov ... 25% ()
Související novinky
Minisérie Shōgun našla obsazení
Očekávaná minisérie Shōgun od stanice FX (Takoví normální Američané, Atlanta) konečně našla hlavní představitele. Minisérie, která bude podobně jako předchozí televizní adaptace vycházet ze… (více)
Mé nadšení ze Šoguna postupně vyprchávalo a v závěrem jsem byl poměrně neuspokojen. Důvodem přitom není (záměrně) otevřený konec! Záčátek pro mě byl příslibem něčeho, co se ve finále nedostavilo v míře, která by mi stačila. Tahle show sazí na tři kvalitativní aspekty: 1. Kulturní diference mezi Angličanem a Japonci je jedním z motivů, který mě k této show zrvu připoutal, ale v tomto ohledu to nejde zas tak moc do hloubky, protože předmětem není pojednání na kulturní rozdíly. Očividně tu ale byl narativní záměrem nechat protagonistu, Angličana Blackthorna, přilnout k Japonské kultuře. Je to zjevné, protože se čím dál tím víc ztotožňuje s "japonstvím" a snad by mu předchozí schémata a manýry měly připadat čím dál tím víc zavrženíhodná. Ve skutečnosti se však ztotožňuje s japonstvím spíše s nouze, vypočítavosti. Přišlo mi, že si spíš chce být jedním z nich, aby zapadl, aby udělal dojem na Toranagu či Mariko, než že by se v něm něco doopravdy zlomilo, či v Japonsku objevil něco, po čem vždycky toužil... Divák ho samozřejmě poznává až v momentě, kdy do Japonska doplouvá, takže nemáme dostatečný zarámování. Blackthorn chce jakožto protestant nejdřív porazit katolíky, kteří drží Japonsko ve své sféře vlivu, ale tato linka rychle ztrátí na významu i proto, že seriál se moc nevěnuje vlivu katolíků na Japonsko případně nějakému Blackthornovo kříži s katolíky či katolicismem obecně. Následně se Blackthorne snaží získat srdce Toranagy a své překladatelky Mariko. Jakmile ale přestane vidět cestu, tak chce odplout z Japonska pryč. Pro mě to teda zas tak půvabná postava nebyla. 2. Postavy by ovšem divákovi k srdci přilnout měly, protože pozornost je centrována spíše na ně než na příběh, který ani není pořádně uzavřen. Po konci desátého dílu bychom mohli očekávat druhou sérii, ale jak seriál tak prý i kniha končí poněkud otevřeně. My sice víme, co by se má dále stát, plán byl zosnován, ale jeho exekuci neuvidíme a zase, nevím jak je tomu v knize, ale přišlo mi, že řada dějových linek seriálu buď nedostala mnoho prostoru k prokreslení, abych dostal náležitý pay-off anebo jaksi zapadla a ani se nedovyvinula. které mi ovšem k srdci nepřirostly dost na to, abych byl toliko zaujat jejich počínáním nebo abych z jejich činění měl toliko zábavy. U Mariko jsem pořádně nepochopil, co jí tak vnitřně tíží, proč je ke svému muži tak chladná a její poezie mi nic neříkala. Kashigi pro mě byl taky neuchopitelný a pořádně jsem mu neporozuměl. O Taranagovi jsem se toho za celou dobu moc nedozvěděl a to, co jsem se dozvěděl, jsem vytušil už v závěru prvního dílu (kdy bylo řečeno, že člověk musí v části svého srdce nést něco, co si bude nechávat jen pro sebe, načež záběr setrvá na Toranagovi, který dosud tvrdil, že nestojí o to být mocipánem). Tím mi došlo, že přesně o to usiluje a že právě on jím nakonec bude. Do jeho nitra jsem ovšem nenahlédl dost na to, abych pochopil proč o to tak stojí. Jasně, částečně asi neměl na vybranou, ale nevím, jestli je třeba tak mocichtivý, nebo jestli má rád mocenské hry, protože je v nich tak dobrý, a Šogunát je jen přirozeným důsledkem potencionální výhry. Kdo ví. 3. Mysteriózní aspekt je každopádně tím, co diváky má držet a vzhledem k tomu, že mě to udrželo navzdory tomu, že mě postavy toliko nebavily, tak to rozhodně nebylo úplně marné, ale nakonec jsem byl neuspokojen. Zajímalo mě, co postavy udělají, co budou muset podstoupit, kam se to vyvine, ale zajímalo mě to kvůli očekáváním, která ovšem nebyla příliš naplněna, protože ty postavy buď nic moc nedělají, příliš se neprohloubí, nebo dělají to, co očekávám, že budou dělat. Divák by si mohl užívat onu šachovou partii, kterou postavy hrají a která je součástí mystéria, jenže ta hra není moc strhující. Pravidla hry nám nejsou pořádně odhalena. Kolikrát jsem pořádně nevěděl, proč postavy dělají to, co dělají a co mají k dispozici: (Proč se matka následníka trůnu spojila s Išidem a kde byla do té doby, než se objevila na scéně? Proč chce Išido tak urputně odrovnat Toranagu? Jaký přesně vliv mají katolíci? Jakými vojenskými silami přesně vládne Toranaga a jakými Išido?). Z těchto důvodů jsem tím intrikářství nebyl tak strhnut. Zajímalo by mě, jestli by kniha fungovala lépe, když má skoro 1000 stran. Seriálem jsem ale nebyl uspokojen. Nebyl jsem uspokojen ani jednou ze 3 kvalitativních rovin této show a nemyslím si tedy, že to nestojí za 10h času, i když je to určitě nadstandard televizní tvorby. () (méně) (více)