Velryba

The Whale aneb Darren Aronofsky se definitivně zbláznil. Celou dobu jsem přemýšlela, kolik lidí na place se muselo stresovat, aby ultra obézní Brendan Fraser neumřel na place tak, jak se pořád všichni strachují ve filmu. Ždímání emocí, plačtivost, patos. Mám tě rád, dcero moje. Nesnáším tě, tati. A tak pořád dokola. Něco pro Amíky. Když někteří po projekci tleskali ve stoje, musela jsem se cynicky smát. No way. 👎 (05.09.2022)

Po "Mother!" som mal tak trošku obavy s čím príde Darren Aronofsky nabudúce. Jeho filmy sú veľmi silné a unikátne, no so spomínaným snímkom "Mother!" som mal miestami fakt problémy pokračovať. Ten film bol na mňa tak nepríjemný, tak ťažký na sledovanie, že som dúfal, že niečoho podobného sa tak skoro nedočkám. V jeho filmoch je totiž často prítomná vlastná sebadeštrukcia a "The Whale" naznačovala, že bude v tomto štýle rozprávania príbehu pokračovať. No po dopozeraní musím povedať, že nielen Brendan Fraser si zaslúži obrovskú poklonu za to, ako sa s touto rolou popasoval a bol schopný nosiť celý ten obrovský oblek na sebe, no film na mňa tak výrazne zapôsobil, že je dosť možné, že som objavil svoj tohtoročný masterpiece, ktorý sa nebudem báť brániť zubami nechtami. Tak nejako som sa do Charlieho príbehu ponoril, že som sa nikdy nenudil a ani som sa nenzdal a dočkal som sa konca. Celý príbeh sa odohráva počas piatich dní a Charlieho byt sa pre nás stáva v podstate celým setom, v ktorom sme spolu s ním. Príbehy, ktoré tu zaznejú a pochopíme skrz postavy sú spracované dobre a najmä bolo pre mňa zaujímavé sledovať srdce filmu, ktoré pre mňa predstavoval vzťah Charlieho a jeho dcéry Ellie. Ten ku koncu vyvrcholí v tak úžasný moment, že som ostal úplne dojatý. Je to citlivý a smutný film o človeku, ktorý vidí vo svete to dobré, no dokopy nevie pomôcť sebe samému mať pod kontrolou svoj vlastný život. A ostal skoro úplne sám. Zážitok, na ktorý tak skoro nezabudnem a odporúčam aj vám. Hodnotenie: A+ (16.03.2023)

Jakože wau; jaktěživ jsem v kině nezažil, aby tolik lidí brečelo dojetím – a já smekám Aronofskymu už jen za to, že se mu něco takovýho podařilo.... jenže se není taky čemu divit, protože Velryba je nejenom velkolepým hereckým comebackem Brendana Frasera [který si tu slávu a úspěch zaslouží jako nikdo jiný], ale hlavně neskutečně subtilním, emotivním a lidským příběhem [jehož lidskost tkví v kontrastu s tím jak fyzicky nepříjemný scény vlastně ukazuje], který brilantně a s neuvěřitelnou něhou akcentuje motivy o sebedestrukci, křivdách, lítosti, odpuštění, upřímnosti, empatii a znovuobjevení naděje, a u jehož sledování jsem měl co dělat abych neměl na krajíčku. Už dlouho jsem navíc neviděl film, který by nabízel tak dechberoucí a emocionálně intenzivní katarzi a fakt nekecám, když řeknu, že mě už dlouho nic takhle nedostalo, protože jde o ultimátní doják. Garantovat mohu však pouze jediný: málokteré oko nezůstane suché – což platí i o kvantitě pofrkaných kapesníků. Jo a Sadie Sink je tady na vrcholu... Co dodat? Budiž Brenesance, bejby, let's fakin gou! (10.02.2023)

Úžasně vtahující komorní drama, z něhož každou vteřinou stopáže tryská na diváka smršť nevyřčených hlubokých emocí. Tak zhruba nějak takto lze popsat snímek režiséra Darrena Aronofskyho The Whale, v němž se skrývá mnohem víc než se na první pohled může zdát. Je jasné, že na první dobrou Vás zde zaujme samotná hlavní postava, která, pokud se tedy dobře pamatuji, ještě v žádném filmovém počinu nebyla tak dokonale a zároveň tak intimně zpracována. To je samozřejmě také lví zásluhou Brendana Frasera, jenž se tímto velkolepým způsobem vrací z hereckého zapomnění na pomyslný vrchol způsobem, v nějž asi nedoufal opravdu nikdo. Právě on postavě Charlieho propůjčuje tolik potřebnou dynamiku a intimitu k dosažení dokonalé harmonie mezi bravurním scénářem a hlubokými duševními, potažmo i fyzickými šrámy. Všechno to nakonec koliduje v perfektním filmovém koktejlu, přesně tak záhadném a nevyřčeném jaký máme od matadora Aronofskyho tak moc rádi. Ve finále zde tedy pouze zamrzí snad jen lehce přestřelená stopáž, díky níž i toto dílo obsahuje několik hluchých scén. V tomto bodě je také záhodno zmínit výtečnou Sadie Sink, která velmi zdatně sekunduje již výše zmíněnému Fraserovi, přičemž právě díky ní dostává celý počin ten správný osudový náboj. Co tedy dodat na závěr? The Whale je velmi osobitým a komplikovaným snímkem, kterému přijde na chuť asi jen málokdo. Nicméně pokud máte rádi režisérovu předchozí tvorbu a tento typ filmů, v nichž si musíte odpovědi na palčivé otázky nalézt sami, tak přesně právě Vám mohu The Whale jen a jen doporučit. Vážně totiž stojí za to. Skvělá práce! „Do you ever get the feeling that people are incapable of not caring?“ (08.03.2023)

Inscenace divadelní hry, která se ani nesnaží vypadat jako film. Možná bych mohl obdivovat prostetické speciální efekty a práci maskérů, ale míra citového vydírání je tak vysoká, že mi to moc nejde. Aspoň to není tak strašné jako matka! Herecky nejpřesvědčivější mi tady přišla Hong Chau, o které jsem v životě ani neslyšel. Aronofsky už je prostě jen pro otrlé diváky. Časy, kdy točil dobré filmy, jsou zřejmě minulostí. (03.03.2023)