Vrabčák (E07)

Největší bolest českého základního školství- ty haldy nepotřebnýho balastu vydávanýho za nezbytný základ pro život a další vzdělávání. Otrocký memorování jmen, dat a informací vytržených z kontextu. Většina žáků je rve do hlavy s odporem jen za účelem zisku dobré známky. Ihned poté je vypouštějí, protože neexistuje širší rámec, v němž by tyhle vědomosti mohly děti postrádat. Školní ombudsman se jal zachraňovat za plat vysoce postaveného ministerského úředníka jedno konkrétní dítě a já na to konto tvrdím, že nefandím ani jím zvolenému postupu, ani tomuto dílu. (17.10.2021)

Asi děj má/měl dospět k určité katarzi, nicméně není asi myslitelné, aby ombudsman, uceněný učitel (!), u kterého je více než pravděpodobné, že je schopen přijímat a též poskytovat alternativní způsoby výuky, netušil nic o alternativních školách a sveřepě stál za rigidním způsobem memorování vědomostí. Vždyť individualita žáka je v tomto případě základ. Takže děj zajímavý, příběh správně kontroverzní a k zamyšlení, ale podání kvůli příliš okatému a účelovému tlačení na pilu (ombudsman, ředitelka, matka) ne moc přesvědčivé. (18.10.2021)

Systém má nástroje!   Schola ludus! A když už jsme u té latiny: „Omnia sponte fluant, absint violencia rebus." A když už jsme u toho Komenského: „Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“ A když už jsme u těch citátů, tak ještě jeden od faráře Dorendy, který se k onému náramně hodí: Když člověk opustí instituci (zde školu), má dvě možnosti. Buď se usiluje o antiinstituci - a stane se kacířem. A nebo je ve svém odporu sám -  a stane se z něho mučedník. (02.11.2021)

Vážím si toho, jak seriál každé téma zhodnocuje ze všech úhlů pohledu. Všechny názory představuje vyváženě, aby divák zavčasu pochopil, že na každém z nich něco je a jen na nás je, zda budou stát proti sobě, nebo se doplňovat a podporovat, aby z nich vzniklo i řešení. Setrvávat v zákopech jen proto, aby se hrálo, a protože je můj názor můj, problémy neřeší, ale prohlubuje. Je k tomu pochopitelně potřeba rozum – ten selský i ten akademický. Bez nich si člověk některé věci nikdy v životě neuvědomí. I tomu se věnuje tento díl. Všechny díly zatím hodnotím plným počtem. Tento mě ale asi uchvátil ještě víc. Nejspíš tím uhrančivě přirozeným rytmem venkova, ze kterého vyvěrá zdravé člověčenství – na farmě je ho dnes přece jen víc než ve velkoměstech… Především ale nádhernými postavami, ztvárněnými sympatickými herci, mezi nimiž bych se ráda poklonila úžasné Dorotce Šlajerové. A už se těším na další díl :) (19.10.2021)

Musím přiznat, že Anežka mi byla nesmírně sympatická od samého začátku, takže jsem jí držela palce pro štěstí.. Čím déle pozoruji naše školství a výuku dětí, tím méně se mi zamlouvá a pro rodiče Anežky jsem v sobě dokázala najít pochopení.. Každopádně se mi tenhle díl moc líbil a téma k zamyšlení to je bez pochyb.. (18.10.2021)