Biografie
Jan Marek se narodil 8. února 1890 v Lipnici. Soudobé a též dnešní prameny jsou o životě a soukromí tohoto herce více než skoupé. O jeho životní pouti vůbec nic nevíme. Rovněž o jeho divadelní a herecké dráze nemáme ani přesný přehled scén, kterými za svůj život prošel, a ani seznam jeho divadelních postav.
Je nanejvýš pravděpodobné, že prošel menšími a okrajovými pražskými divadly (laciného a operetního zaměření) a venkovskými kočovnými společnostmi. Kde v malinkých komických úlohách využíval svoji menší postavu, podlouhlý obličej se zvláštním výrazem a hlavně výrazný, snadno zapamatovatelný nakřáplý skřehotavý hlas. Pouze je nám známo, že v letech 1915 – 1916 hostoval na scéně Národního divadla v Praze jako Don Maradas („Valdštejn“ Friedricha Schillera v režii známého divadelníka Jaroslava Kvapila).
V prvních svých filmových opusech z druhé poloviny 20. let představoval muže v komedii Karla Lamače HRABĚNKA Z PODSKALÍ (1925), která je dnes už ztracená, průvodce Karla Havlíčka Borovského (hrál ho Jan W. Speerger) v životopisném dramatu Svatopluka Innemanna JOSEF KAJETÁN TYL (1925), regenschori v nedochovaném dramatu Miloše Hajského WERTHER / UTRPENÍ MLADÉ LÁSKY (1926), loupežníka zvaného Hrbatý František v dalším Hajského snímku LOUPEŽNÍCI NA CHLUMU (1926) a i konfidenta Alfréda Kimlu v PRAŽSKÝCH DĚTECH (1927) Roberta Zdráhala s Martou Friedmanovou, Ferry Seidlem, Theodorem Pištěkem, Boženou Svobodovou a Janem W. Speergerem v titulních rolích.
Na sklonku 20. a 30. let se představil jako lupič v POHORSKÉ VESNICI (1928) režiséra Miroslava J. Krňanského, Česta v prvním českém historickém „velkofilmu“ SVATÝ VÁCLAV (1929) Jana S. Kolára, hostinský v dramatu s Josefem Rovenským HŘÍCHY LÁSKY (1929) Karla Lamače, pytlák v dalším filmu Miroslava Josefa Krňanského ADJUNKT VRBA (1929) a host v hospodě v Antonově TONCE ŠIBENICI (1930). Tento film podle povídky Egona Erwina Kische „Nanebevstoupení Tonky Šibenice“ byl ještě připravován jako němý snímek, ale po požáru filmových ateliérů Kavalírka došlo k jeho následnému ozvučení v ateliérech Gaumont v Joinville u Paříže v české, německé a francouzské verzi.
Na začátku zvukového období 30. let byl výrazným dohazovačem Kozelkou, který si dokonce zazpíval píseň „Piju já, piju já“, v komedii Svatopluka Innemanna podle Tylovy slavné divadelní hry FIDLOVAČKA (1930), domažlickým měšťanem Matějem Justem v PSOHLAVCÍCH (1931) Svatopluka Innemanna dle románu Aloise Jiráska, obětavým sluhou Kalendou v dalším životopisném snímku Svatopluka Innemanna KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931) s Františkem Smolíkem v titulní postavě a po krátké přestávce stvořil svoji největší, nejvýraznější a u diváků nejznámější filmovou postavu učitele, jenž se s ostatními měšťany snaží zalíbit domnělému revizorovi (Vlasta Burian), ve Fričově komedii REVIZOR (1933).
O rok později se představil jako panský biřic v Rovenského melodramatu ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1934) o Josefu Dobrovském (Karel Hašler), potřebným darem obdařený starý žebrák v komedii Martina Friče s Hugo Haasem MAZLÍČEK (1934), zvoník v kostele v komedii podle románů Popelky Biliánové MATKA KRÁČMERKA (1934) Vladimíra Slavínského, spící host v krčmě, probouzející se až na mohutné údery o stůl svérázného kapitána vltavské paroplavby Adama Korkorána (Vlasta Burian) v Cikánově komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (1934) a zcela naposledy jako soused Petra (hrál ho Zdeněk Štěpánek) v melodramatu JANA (1935) Emila Synka a Roberta Landy.
Jeho hlas by jistě nalezl široké uplatnění i v rozhlasových studiích. Jeho filmografii přerušila náhlá smrt. Herec, zejména filmový, Jan Marek zemřel náhle 2. srpna 1936 v Praze ve věku pouhých šestačtyřiceti let. S největší pravděpodobností byla příčinou jeho předčasného skonu vážná nemoc. Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.
Se svým kontem devatenácti filmových postav je dnes právoplatným filmovým hercem a neodmyslitelně patří do historie české kinematografie 20. a 30. let. A to i přesto, že jeho herecká filmová „kariéra“ trvala deset let a byl pouhým epizodkářem, který své herecký úkoly mohl ozvláštnit a vtisknout jim něco ze své originality.