Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (2 201)

plakát

Pánský klub (2022) 

Klasická rádoby komedie z domácí produkce, kterou si tvůrci točí hlavně pro svoje protočení a asi snad i pro vyprání nějakých peněz. Neznám divadelní předlohu, po zhlédnutí filmu jí ani znát nechci, ale jelikož základní neduh je tu klasicky v absenci humoru, tak mi nepříjde, že by měla být nějak lepší. Plus jak je u nás zvykem, tak charaktery jsou absolutně nesympatický idioti, pochopitelně nesmí chybět Polívka a Vagnerová ve svých dokola se opakujících rolích (kde Langmajer a Polívková / Hřebíčková??) a všichni tvůrci si vesele namastí kapsy. Jen divák jaksi odchází nespokojen.

plakát

Představa o tobě (2024) 

No jo, klasická romantika, to už dneska v kině neuvidíte, tak musíte jedině na nějakou VOD a čas od času prostě orazit. On už je teda tenhle žánr dost ohranej, v podstatě nemá moc co nového nabídnout a proto se stejně člověk vrací k těm klasickám z devadesátek či přelomu století. Představ o tobě se určitě nestane žánrovou klasikou, je to spíš jen taková jednohudbka o "zakázané" lásce, kdy tuhle variaci jsme viděli už milionkrát a má úplně stejnej začátek, průběh i konec. Hathaway jako MILFka je supr, určitě by mohla být snem mnoha mladých mužů, takže tohle funguje na výbornou. Pokud od filmu očekáváte přesně to, co už jste mockrát viděli, tak budete spokojeni, pokud čekáte něco nového, tak tu nic nenajdete.

plakát

Kafka - Max (2024) (epizoda) 

Vidim, že ČT dává nový seriál o Kafkovi...Kouknu na první díl seriálu o Kafkovi a vidim Maxe Broda...První díl poměrně klame tělem, uvídíme, jak to bude dál. Takhle to zatím působí jako retrospektivní vypravování Maxe Broda a jeho pohled na Kafku. Což možná dává logiku z historického hlediska, ale z filmového zatím moc ne. Plus je to klasická životopisná nuda,, která prostě předpokládá, že už všechno znáte, skáče od jednoho ke druhému, snaží se obsáhnout co nejvíc, ale vlastně neukáže nic.

plakát

Iveta (2022) (seriál) 

Znal jsem příběh Ivety Bartošové hlavně až z jejích posledních let, kdy byla hlavní hvězdou bulvárních médií, které si na ní udělali tržby po několik let. Její mladá léta tak byla pro mne neznámou a musím říct, že právě tento výlet do začátků její kariéry je určitě tou nejsilnější stránkou celého seriálu a skvěle vykresluje postavu Bartošové jako naivní venkovanky, kterou postupně semlel showbyznys, lidé okolo ní a její vlastní přístup k životu, který se prostě neslučoval s tím, co zpěvačka potřebuje vydržet. Celý seriál je zpravidla velmi dobře obsazený. Nebudu brát čistě jen vizuální podobu, můžete mít na place dvojníka, ale pokud to herecky neutáhne, tak prostě nebude dobré. Tady se povedlo dostat do aktuálně nejspíše životní role Ondřeje Brzobohatého, a v hlavní roli tu naivitu krásně vystihuje Anna Fialová, kdy výborný protipól jí dělá Vojtěch Vodochodský. Je vidět, že v seriálu chybí ještě minimálně tak jedna série, protože skok mezi druhou a třetí sérií je dost ostrý, a chybí poměrně významné období života Bartošové. Stejně tak někdy tvůrci až moc počítají s tím, že divák vlastně tenhle příběh zná, a nenamáhají se všechno vysvětlovat, což je škoda. Na závěr musim říct, že jsem měl obavu, jak moc bulvární seriál bude, že to bude stejný škvár, jako celá mediální šaškárna okolo IB, ale tvůrci k tomu přistoupili s respektem a dostatečným odloučením od všech mediálních nesmyslů, což je jen a je ndobře.

plakát

Iveta - Série 3 (2024) (série) 

V téhle řadě už se dostáváme do období, které víceméně asi všichni známe. A kdo říká že ne, tak ten to sledoval 24/7. Úplně se tak přeskakuje období s Jiřím Pomeje či takové autorsky chudší období, kdy byla Iveta mimo světla reflektorů. Těžko říct proč, jestli třeba neměli práva na JP, protože jeho jméno vůbec nezazní. Rovnou se tak vrháme do náruče Pepy Rychtáře a jeho legendárních soubojů s ochráncem žen Macurou. Ano, místy to pochopitelně působí až komicky, celá ta absurdnost situace, do které se nechala Iveta vmanipulovat svou naivitou, hloupostí, či do toho spadla skrze návikové látky. Tvůrci ve třetí řadě více chodí po špičkách. Tam, kde byl Sepeši vykreslen jako jasný mačo, tak tady tvůrci nemají odvahu či dostatek informací na to, aby jasně ukázali na to, co bylo příčinou sebevraždy Bartošové. Nově obsazený Artur je bohužel herecká tragédie, stejně tak masky v některých scénách, kdy prostě pořád vidíte, že Anna Fialová je mladá holka a netáhne ji na pade. Třetí série jako celek je nejslabší ze všech tří. Nedokresluje bohužel příběhy některých postav, které si odbyjí jen povinná camea, ale jejich aktuální situaci se více nedozvídáme, a vlastně se nedostane pořádně ani k samotnému konci IB, který vyřeší formou závěrečných popisků.

plakát

Iveta - Tichá píseň (2024) (epizoda) 

Závěr života IB bude asi už navždy zahalem mnoha tajemstvými, či informacemi, které mohou různí lidé z jejího okolí interpretovat tak, aby z toho vždy oni samotní vyšli jako ti hodní, což je vidět i na posledním díle, který se v tom trochu patlá a úplně neví, jak vlastně poslední dny IB pojmout. Je vidět, že tvůrci tady spíš jen tak našpalují, aby vyloženě neukázali na Rychtáře, Macuru či někoho dalšího jako toho, kdo nakonec IB dotlačil k onomu osudnému dni. Tady směrem k tomu teda tvůrci připravili poměrně děsivý dějový oblouk pro postavu vojáka - fanouška - zástupce člověka z lidu...Ale samotná událost teda neni jasně ukázána, takže tady tvůrci pracují s tím, že divák vlastně už všechno zná. Neříkám, že tu nutně musela být znázorněna samotná smrt IB, ale určitě by skrze emoční stránku k divákovi bylo fajn ukázat nějaké reakce na její čin v rámci jejího okolí.

plakát

Kouzelný měšec (1996) 

Porevoluční Vorlíček a taková jeho klasika. Snaha navázat na tradici, ale v té době už prostě určitou mírou přežitá a naprosto vyčerpaná. Plus v téhle době už taková ta neparodická kýčovitost prostě nebyla trendy, ale někteří tvůrci to nedokázali akceptovat. Přitom tady měli potenciál skrze vědeckou postavu prince (Rašilov), ale rychle to spláchli do záchoda a přešli do módu klasického prince - trochu ňoumy, ale s dobrým srdcem. Ani dějově to neni úplně ono, v podstatě je to dost o ničem a tvůrci natahují, jak to jde, takže tak třetinu filmu sleduješ souboj s Ohnivákem.

plakát

Krakonošův poklad (2017) (TV film) 

Hodně podobné Krakonošově tajemství od Bebjaka, jak námětem, tak i samotným provedením. Občas to spadne do takového temnějšího módu, což já u pohádek vždy vítám. Pro mě je to vlastně první setkání s těmahle klasickýma Německýma pohádkama posledních let a musím říct, že za mě dobrý. Plus v hlavní roli se tu objevujě překvapivě pěkná Němka, určitě hezčí, než lecjaké princezny, které se poslední roky objevují poslední roky u nás. Krakonoš jako mix Saurona v jeho jasné podobě a Němeceké verze Cumberbatche je také příjemným osvěžením této mytologie.

plakát

Tatér z Osvětimi - Epizoda 3 (2024) (epizoda) 

Pokračujeme v hodně syrovém stylu, navozeném v minulém díle. Tady už se jde dost možná za hranu snesitelnosti některých diváků. Závěrečná scéna s Leonem, nebo scény z nemocnice asi nedají spát hodně lidem. A nejhorší na tom je, že se to opravdu dělo. Pořád mi teda vrtá hlavou ta linka se starým Keitelem. Jestli je jakože dementní, a ta hodná sestřička ho prostě jen poslouchá v rámci nějaké léčby, nebo je to opravdu spisovatelka...Uvidíme, jestli to bude mít nějaké opodstatnění.

plakát

Tatér z Osvětimi - Epizoda 2 (2024) (epizoda) 

Atmosféra začíná pořádně přituhovat. Ano, pro našince je asi nezvyk slyšet angličtinu ve Vranově nad Toplou, ale to je pochopitelně daň za to, že si to netočí na Slovensku, ale zahraniční tvůrci. Každopádně i tak jsou takové lokality velmi příjemné osvěžení, stejně tak Slovenští herci v malých rolích. Tábor a jeho vykreslení už tady působí mnohem více temně a depresivně, než v prvním díle, má to takový ten lidský rozměr, kdy se dokážete nacítit do toho, co ty postavy prožívají.