Matty

Hitchcocka můžete ve filmu vidět coby "oběť" hubnoucího přípravku v novinách, které si jedna z postav čte.

Skutečný syn Morgana Freemana (Carter), Alfonso Freeman (Roger), hraje ve filmu jeho syna. Alfonso Freeman se poprvé objevil v malých rolích ve filmech svého otce Vykoupení z věznice Shawshank (1994) a Sedm (1995).

Zrcadlové brýle, které má v jedné scéně na očích Jack Nicholson (Edward), nebyly ve scénáři. Režisér Rob Reiner je zakomponoval do děje poté, co si je na plac přinesl samotný Nicholson, jenž má vlastní zkušenosti s pobytem v nemocnici.

Jack Nicholson (Edward) i Morgan Freeman (Carter) si kvůli filmu skutečně nechali vyholit hlavy.

Woody Allen chtěl film původně natočit černobíle a podtrhnout tím jeho polodokumentární styl, producenti mu to ovšem nedovolili.

Kirk Douglas (plukovník Dax) o filmu v roce 1969 prohlásil: „Je to film, který bude vždycky dobrý, i za mnoho let. Nemusím čekat 50 let, abych to věděl. Vím to teď.“

Většinu francouzských vojáků hráli ve skutečnosti důstojníci mnichovského policejního oddělení.

Film byl do roku 1975 zakázán ve Francii pro negativní vykreslení francouzské armády. Pro své pacifistické vyznění byl zase do roku 1986 zakázán ve Španělsku, kde měl cenzuru pod palcem diktátor Francisco Franco. Zákazu se film dočkal také ve Švýcarsku.

Stanley Kubrick na filmové zpracování románu Humphreyho Cobba dlouho marně sháněl finance. Nakonec potkal Kirka Douglase, kterého projekt zaujal, pročež jej prosadil u United Artists a sám se podílel na produkci.

Příběh holčičky, která spadne do studny a jejíž zachraňování je rádiem následně zprostředkováváno do statisíců amerických domácností, byl inspirován skutečnou událostí.

Když se teta Bea vrací s jedním z nápadníků autem domů, z rádia můžeme slyšet slavnou rozhlasovou adaptaci Války světů od Orsona Wellese.

Dětství malého Joea má mnohé společné rysy s dětstvím samotného Woodyho Allena: žil společně s babičkou, dědečkem, strýčky a tetami; navštěvoval hebrejskou školu; s kamarády chodíval na pláž pátrat po německých letadlech a lodích; měl tetu, která neustále navazovala nové známosti, ale nikdy se nevdala; jeho sousedi byli komunisté.

Příběh filmu napsal na Hitchcockovu žádost John Steinbeck.

Název filmu byl převzat z irského přípitku, jehož celé znění je: "May you have food and raiment, a soft pillow for your head; may you be 40 years in heaven, before the devil knows you're dead."

O pečlivou choreografii Mozartových (Tom Hulce) oper zakomponovaných do filmu se postarala Twyla Tharp, o jejich scénografii potom Josef Svoboda.

Původní verze filmu byla fašistickou cenzurou sestříhána a zakázána.

Film je inspirován detektivním románem Jamese M. Caina "Pošťák vždycky zvoní dvakrát", jehož italský překlad věnoval Viscontimu Jean Renoir.

V roce 2002 byl vydán režisérský sestřih filmu rozšířený o 20 minut. Amadeus se díky němu zařadil mezi nejprodávanější klasické filmy na DVD.