milancecil

Další výborné dílo z diváky tak oblíbeného žánru vztahového drama, další vynikající vztahová studie jen s odlišně vystavěným dějem a naplněným obsahem postav, sledujeme příběh v němž se do vábivé pavučiny mimomanželského vztahu lapí dva mladí rodiče Sarah a Brad žijící na předměstí ve vilové čtvrti, oba ve svém manželství dobře situovaní, oba bez existenčních těžkostí, oba žijící ve stereotypní každodennosti téměř jen péčí o svého potomka, ona se stará o dcerku a on o synka přibližně stejného věku, oba spolužijí s pracovně vytíženým partnerem v dlouhodobě citově nenaplňujícím vztahu, tak je nastavené výchozí schéma příběhu, jejich vztah prochází postupně jednotlivými obvyklými fázemi, nic vybočujícího, nic neobvyklého se mezi nimi v příběhu neodehrává, jejich emoce jsou věrohodné, jejich touha, motivace, rovněž i výčitky, jejich pochybnosti, obavy, lži, předstírání, klam, vše, co se s takovým paralelním intimním vztahem pojí, vše přesvědčivě zahrané, vše snadno uvěřitelné, stejně tak jako dva další, jen jakoby náhodně hlavní děj doplňující a na jeho pozadí se rozvíjející příběhy, příběh Ronnieho, z vězení čerstvě propuštěného sexuálně narušeného muže, pedofila a jeho rádoby občansky uvědomělého pronásledovatele, pro zabití suspendovaného policisty Larryho, jejich vyhroceně zneklidňující konflikt je pak jakým si palčivě pálivým dresinkem na jinak poklidně se odvíjejícím ději, opravdu jde ve svém celku o pozoruhodně propracované dílo se skvělým obsazením jednotlivých rolí, nelze než jej doporučit, bravo !!!!

Vskutku neobyčejné, použitými prostředky skromně minimalistické filmové dílo, sice s tématem již dnes skoro všedním, ale rozhodně velmi nevšedně zpracovaným, sledujeme tak trochu tragikomický příběh několika utečenců, kterých se snaží uniknout ilegálně do zahraničí z jejich zoufalé životní beznaděje stále více a více, pak se právě oni snadno stávají obětmi nejrůznějších zprostředkovatelů a jen s vírou v jejich často nesplnitelné sliby podstupují značně riskantní a mnohdy životu nebezpečná dobrodružství, tak jako právě v tomto vyprávěném příběhu, kde je skupinka sice vysazena z rybářské lodi na vytouženém australském pobřeží, ale v tak veliké vzdálenosti od nejbližších hustěji obydlených oblastí, že jejich dosažení přes vyprahlou, nehostinnou pustinu bez nějaké další pomoci je naprosto vyloučené, právě na této počáteční kritické dějové zápletce se začíná celý příběh postupně rozvíjet, všem jde bez výjimky v neznámé krajině o život a jednoduché východisko z takové situace není dostupné, může pomoci pak jen osobní vůle, intuice, odvaha, schopnost chytře improvizovat, spolupracovat a samozřejmě mít k tomu všemu alespoň trochu nezbytného štěstí, i když se v některých, až absurdních událostech jakoby potměšile střídá s nepochopitelnou smůlou, stejně tak jako náhlé pocity naděje a zoufalé beznaděje pronásledovaných běženců, opravdu výborný film, lze ho jen doporučit ke shlédnutí a určitě ne jen jednou.

Asi pro většinu diváků nezapomenutelné, stále provokující drama univerzitního studenta historie v excelentním hereckém podání Dustina Hoffmana, drama jež zůstává jednoznačně jedním z významných pilířů tohoto filmového žánru, pro někoho možná příliš překombinované a jen těžko uvěřitelné, přesto je stále strhující obsahem i zpracováním příběhu, příběhu v němž se mladému člověku zpřevrací jeho dosavadní celkem poklidný život a jeho dříve tak všední dny dostanou mimořádně dramatický náboj, je náhle podroben existenční zkoušce, když musí začít bojovat o své prosté přežití, když je zpočátku naprosto nepochopitelně vinou svého staršího bratra, tajného kurýra vtažen do nebezpečných konspiračních her, náhle a nevyhnutelně, bez jakékoliv možnosti bezpečného úniku, zbývá mu jen zoufalý boj, zpočátku sice zmatený, ale s dalším vystupňováním děsivých událostí stále odhodlanější, až do dějového finále, v němž už jedná tvrdě a nesmlouvavě, jak si to krajnost situace vyžaduje, přeplněný zlostnou nenávistí, sám dokoná akt pomsty bez sebemenší lítosti, opravdu těžká, děsivě sugestivní podívaná, v řadě momentů zobrazenou surovou krutostí až šokující, s násilnými scénami, jež ulpí na vždy v divákově paměti.

Tak toto je pro mne velké a velmi příjemné filmové překvapení, stylem určitě neobvyklá a obsahem taková spíše sociální komedie, po vícero shlédnutích ji už hodnotím jako opravdu skvělou, i když tak trochu po všech stránkách potrhlou, snad také kvůli tomu překotně odvíjejícímu se ději, plnému překvapivých zvratů, tragikomických situací, karambolů, úrazů, nepochopitelným zásahům osudu, prostě díky tomu divokému dějovému zmatku, na který chvíli udiveně jen zíráte a pak už se jen a jen prostě nezadržitelně smějete a smějete, jinak ani reagovat nelze, prostě se k vám tímto filmem dostává výborná zábava, i když pro jednotlivé postavy je to, co sledujete, ve skutečnosti tvrdý existenční boj, takový, jaký na sociální periferii prostě je, bez kompromisů, prostě boj, bez příkras, tak jako pro hlavní postavu, pro Zinose, mladého Řeka, majitele podivně vyhlížející a i fungující sociální jídelny, s ducha povznášejícím názvem "Soul Kitchen", je to boj, den za dnem udržet v chodu gastronomické zařízení v bývalém skladišti, kde se stravuje opravdu velmi rozmanitá a často prazvláštní klientela, přitom se snažit zvládnout svůj osobní život, lásku, náhlé zdravotní problémy, problémy s "berňákem", s "hygienou", s novým kuchařem, se lstivým realitním žralokem, s bratrem věčně na šikmé ploše, opravdu skvělá podívaná, bez pochyb oprávněně oceňovaná, bravo !!!

Opět mimořádná, excelující Cate Blanchett, tentokrát v roli Philippy, učitelky angličtiny v italském Turíně, osamělé a krajně zoufalé ženy atentátnice, jež po mnoha marných pokusech již ztratila víru v možnost dosáhnout legální cestou spravedlnosti a rozhodla se tedy namísto ní potrestat sama násilně muže, drogového překupníka, jehož viní ze smrti svého manžela, drogově závislého muže, leč štěstí jí při bombovém útoku nepřeje a podomácku vyrobená nálož osudovou zápletkou nezabije pravého viníka, ale naopak čtyři naprosto nevinné lidi, otce s malými dětmi a uklízečku, její životní drama dostává rychlý spád, je zatčena, podrobována opakovaným výslechům, jen jejím čistým, naivně působícím pohnutkám k atentátu nikdo z vyšetřovatelů nevěří, považují ji za nebezpečnou teroristku, členku nějakého extrémistického uskupení, jen mladý tlumočící policista Filippo jejímu záměru uvěří, soucítí s ní a rozhodne se jí pomoci chytře organizovaným útěkem, i přes zdar je to vše pouze jen dočasné oddálení nevyhnutelného trestu, nyní trestu již pro ně oba, nádherné dílo, plné přesvědčivých emocí, s naprosto úžasně symbolicky neuzavřeným dějem, bravo !!!

Opravdu mimořádné psychologické drama z prostředí druhořadé londýnské střední školy pro převážně problematické žáky z nižších vrstev, tak mimořádné dílo, s vybočujícím, ale stále uvěřitelným obsahem příběhu, skvěle podpořené ženským hereckým obsazením, ve svých rolích učitelek Sheby a Barbary se střetnou excelující Cate Blanchett a Judi Dench, v postavách odlišného věku i osobitého životního přístupu postupně v ději rozvíjejí vzájemný vztah od počátečního, nadějného, zdánlivě až posilujícího přátelství, s důvěrou nijak nepřekračující běžné meze, to vše až do momentu, kdy Sheby nepochopitelně podlehne citovému okouzlení, prolomí tabu a rozvine si intimní vztah s žákem vyššího ročníku, což vynese na povrch původně ukryté, temné, neupřímné Barbařiny motivace, dramatičnost událostí se stupňuje, pro Sheby není úniku, je pro ni jen bezmocnou rukojmí, scénář dospěje až k vyhrocenému konfliktu, končícímu naprostou vztahovou destrukcí, děsivým odhalením skutečných, až patologických pohnutek Barbařina dosavadního, zdánlivě přátelského jednání, jí zastíranou zákeřnost, opravdu hodně silné, sugestivní, trpce poučné, jak zrádné a neodhadnutelné mohou být také vztahy, když se člověk dlouhodobě cítí osamělý, odtržený, citově strádá, jaká pak mohou být vyústění z tohoto nešťastného stavu, jak se může snadno, téměř nepochopitelně rozhořet oheň vášně na jedné straně nebo naopak rozvinout chorobný sklon k citovému parazitování na straně druhé, obojí se podstatou vymykající rozumu.

Pro mne prostě nádherné dílo, i přes řadu nepříznivých kritik a zřejmé nepochopení skutečného autorského záměru, je a jistě dlouho zůstane jedním z mých nejoblíbenějších filmů romantického žánru, je totiž v řadě směrů neobyčejný, je tak prostoupený magickým tajemnem, že nelze neužasnout, nechybí mu určitě nic podstatného, nechybí mu provokující napětí, nechybí mu mysteriózní dějová linie s nosnou zápletkou, ani ta potřebná sugestivnost vyprávění, jež nás imaginativnější diváky spolehlivě vtahuje do děje na pomezí uvěřitelné reality, kde už spíše tato realita neostře splývá s podmaňující iluzí, ano, jde obsahovým zpracováním spíše až o pohádkový příběh usazený v historických reáliích monarchie, a do takového přece patří ten nezbytný střet dobra a lásky s temnou, lásce nepřející přesilou, se samolibou povýšeností, se zlem používajícím útlak hrubou silou, represi, střet s téměř absolutní všemocností, nad kterou může triumfovat právě jen chytrost a odhodlání ve spojení se schopnostmi jež člověku propůjčuje právě jen opravdová láska, se svou nepokořitelnou magičností, prostě nádherné a okouzlující pro ty, kteří se okouzlení nebrání podlehnout.

Můj oblíbenec Jamie Foxx tentokrát v roli slušného, spořádaného muže, řidiče taxi v LA, opět je ve své roli skvělý, opět je přesvědčivý, jím ztvárněné postavě, Maxovi, se o takové dramatické noční směně určitě nikdy, ani v těch nejhorších snech nezdálo, v nešťastném momentu se mění z obyčejného taxíkáře podivným řízením osudu v rukojmí nájemného zabijáka Vincenta, nesmlouvavého, chladnokrevně vraždícího monstra na jeho losangeleské krvavé misi, kilometry na taxametru přibývají a s tím i mrtvoly, původně jen pět prostých zastávek, jen pět precizně provedených vražd na objednávku, ale nic nejde tak hladce, jak mu mělo původně podle plánu procházet, situace se komplikuje a s tím i prudce stupňuje napětí, když z Maxe, doposud jen svědka vraždění se stává i komplic vraha, s tím mění i své chování, zbavuje se svých každodenních svazujících zábran a rázně jedná tak, jak si nebezpečná situace žádá, bojuje, spirála osudu víří, úchvatná, strhující podívaná, naprosto skvělé dílo, bravo !!!

Tak tohle byl rozhodně příjemný filmový zážitek, takový osvěžující, s díly švédské kinematografie se bohužel setkávám velmi zřídka a shlédnutí právě tohoto byla spíše náhoda, než cílený záměr, o to větší bylo překvapení jaký že to tragikomický námět se za názvem filmu ukrýval, nepřijde mi nijak krajně neobvyklý, doba je přece jen složitá a není až tak neuvěřitelné, že se člověk dostane do tísnivé finanční situace a třeba ještě zhoršené tím, že má rodinu a měl by přijít i o rodinný dům, tak jako ve vyprávění manželský pár Helena a Jörgen, jiná dostupná pomoc se sama jaksi nenabízí a tak si tedy zkusí ze zoufalství pomoci sami, sice riskantně, mimo zákonné možnosti, ale vidí jen to jediné možné řešení, opatřit si potřebné peníze na úhradu dluhu násilně, a to loupeží v bance, naplánují si ji a náhodou i zdařile uskuteční, již pro ně ale není cesta zpět, vydali se na příkrou šikmou plochu a táhnou na ni celou svoji rodinu, jejich dvě menší děti nic netuší, ale šestnáctiletá dcera od začátku ano, má o rodinu naprosto oprávněný strach, vnímá do jakého nebezpečí jí a sourozence rodiče vlekou, postup rodičů sice odmítá, protestuje, ale marně, až další rodiči uskutečněná loupež vše rázně a rychle za ní rozuzlí, smutné, ale o to více uvěřitelné.

Mé první seznámení se Zanussiho tvorbou a je to téměř něco na způsob lásky na první pohled, pro mne opravdu obohacující divácké setkání, jde o pečlivé zobrazení stupňovaného konfliktu dvou výrazně kontrastních, až protichůdných životních postojů a jejich užitečnosti pro praktické přežití mezi lidmi, konfrontační srovnávání idealistického postoje, až na pomezí naivity, který má zůstat za všech okolností pevný, trvale se opírat o neměnné spravedlivé zásady s postojem až typicky oportunistickým, který se naopak hbitě se syrovým cynismem přizpůsobuje momentální situaci a každé jednání jen bezohledně sleduje vybrané cíle, to vše se odehrává v prostředí letního vysokoškolského soustředění, uzavřeného jakoby na způsob experimentální sociologické laboratoře, nám divákům se pak v ději předkládají k zamyšlení jednotlivé ukázky jednání vytipovaných účastníků, stejně tak i spontánní či záměrné interakce mezi nimi, na nás divácích jen zůstává s jakým jednáním se dokážeme sami v ději identifikovat nebo jaké je nám bytostně cizí či nepřípustné a odsoudíme ho, ano, tak jako v běžném životě, výborné psychologické drama, lze jen doporučit ke shlédnutí.