milancecil

Tom Cruise v jedné ze svých nejlepších hereckých rolí kariéry, ve skvělém, perfekcionistickém megafilmu Olivera Stonea, v trpkém příběhu ztvárňuje bravůrně ústřední postavu děje Rona Kovica, bojovým zraněním zmrzačeného veterána, velmi věrohodně ve své roli prochází charakterovým vývojem, od zprvu nadšeného, ideály protchnutého mladíka, neotřesitelně přesvědčeného o svém vlasteneckém poslání, o své nadsazené důležitosti, o životním předurčení pro vojenskou služby u elity, u námořní pěchoty, je celkem snadné se s jeho postavou identifikovat, chápat jeho počáteční i následné pohnutky a postoje, pak tisíce mil od domova, v těsném střetu s krvavou realitou válečného konfliktu, kdy je člověk nezadržitelně degradován jen na bytost šířící smrt a zkázu, Ron bojuje, zabíjí, až do tragického momentu, kdy je sám v jedné z obvyklých přestřelek těžce zraněn, pak nastává v jeho životě radikální zlom, přestává být pro válečný stroj užitečný, stejně jako tisíce dalších mladých mužů, kterým válka nevratně poškodila zdraví, je krutě konfrontován s novou životní situací, s nezájmem, s pohrdáním, i s odsouzením, frustrovaný, neschopný se opětovně začlenit do běžného života, odvržený společností na periférii bez vyhlídek na snesitelnou budoucnost, přesto v sobě nakonec nachází sílu a odhodlání, přidává se na stranu těch, kteří se vzepřou a nakonec přispějí k zastavení mašinérie ničící další a další mladé životy.

Ano, tak krutý dokáže skutečně být jen osud, jen on nám nastraží neuvěřitelné situace a pak souhrou zdánlivě nepochopitelných "náhod" ve zlomku vteřiny vytvoří doposud spokojenému, štěstím obklopenému člověku životní zkoušku, zkoušku, na kterou se on nikdy nemůže předem připravit, nemůže ji ani zopakovat v nějakém opravném termínu, ani nemůže nic z toho, co se tak náhle událo, vrátit, třeba tak jako ve vyprávěném příběhu, když při srážce s automobilem uhasne plamínek života čtyřletému chlapci, náhle člověk zůstane stát sám, sevřený svou bezmocností, sám bez jím tak velmi milované osoby, jen se svou bolestí, ať je sebekrutější, zůstává s ní vždy sám a nezbývá mu než najít z ní pro sebe nějaké východisko k snesitelnějšímu životu, musí projít cestou osobní proměny, musí odpustit, musí dojít k usmíření a až pak může začít žít pro novou naději.

Ano, život je krásný, ve filmovém podání Roberta Benigniho tedy bezpochyb, bylo pro mne tak snadné podlehnout téměř pohádkové představě, že opravdu by mohla filmová postava s židovským původem jako číšník Guido Orefice prokličkovávat životem v tak kruté a nenávistné době, stále si přitom uchovat tak nezdolný humor, ano, v takto pojatém filmovém příběhu to jistě možné bylo, ve filmu přece je možné cokoliv si autor zamane, ale jinak s jistotou ne, těžko si mohu totiž představit, že by se právě takovým, mnohdy komickým způsobem někdo dokázal vysmeknout brutální mašinérii fašistického režimu, ale za zoufalý pokus by to jistě stálo, když by mi šlo o záchranu milovaného synka a manželky, zvláštní film, ještě jsem z něj stále i s odstupem času okouzlený a patrně ten příjemný pocit už přetrvá.

Tak tady dostáváme od tvůrců vizuálně naprosto excelentní dílo a o tuto velmi silnou stránku filmu tady jde především, kolem ní se vše ostatní jen jako doplněk v čase rozvíjí, příběh je přece prostý, stejně jako heroizované historické události, skutečně není nad čím nějak zvlášť přemýšlet a obsah sáhodlouze rozebírat a hodnotit, mytologie už taková prostě je, myslím, že přesně tato forma ztvárnění výrazně podporuje obsah, vše je podáváno s náležitou nadsázkou, tak jak báje i v ústní podobě šířené jsou, hrdinové tak mimořádně stateční, nepřátele tak mimořádně podlí, zákeřní a vítězící jen díky proradné zradě, tedy ne zásluhou své vlastní chrabrosti i při existující mnohonásobné přesile, divákovi tedy jen stačí mít oči stále otevřené a třeba se i nechat v myšlenkách vtáhnout do krvavé řežby, chopit se pomyslně svého štítu a kopí a zařadit se mezi ostatní spolubojovníky do sevřeného šiku, opravdu mimořádný zážitek, který si rád s odstupem času opět zopakuji, rozhodně má pro mne tento film trvalý fascinující náboj.

Naprosto excelentní, strhující Mickey Rourke v dokumentárně pojatém filmu, sledujeme závěrečné období stárnoucí hvězdy masové podívané nazývané wrestling, boje přeplněného devastujícími zákroky, předstíranými i skutečnými, sledujeme statečný příběh unaveného, krutými zápasy poničeného muže, který dále pokračuje v kariéře jen za cenu účasti ve stále surovějších wrestligových představeních, přeživá v nejistotě od souboje k souboji v nuzném zázemí pronajatého karavanu, stereotyp dosavadního životního martýria ukončuje až infarkt po jednom z extrémně krutých vystoupení, hledá svoji novou identitu, snaží se prolomit svoji osamělost, nepropadá však zoufalství, on je přece velký "The Ram".

Unikátní dokumentární projekt, rozsahem s čímkoliv nesrovnatelný, fascinující formou a obsahem tak komplexního zpracování závažného tématu, srozumitelně, přitom stále s maximálním důrazem na využití výtvarné stránky zobrazovaných skutečností, přitažlivě a s nadhled zobrazuje náš domov jako úžasný megaorganismus přetvářející po miliony let původně mrtvou planetu Zemi, domov, kde všechny organismy nevědomě vzájemně neustále kooperují a tak se účastní soustavného dosahování společného cíle, trvalého uchovávání svého životního prostředí jako zdroje pro svou další existenci. Vše se dramaticky změnilo a stále rychleji mění agresivním vpádem člověka, který toto prostředí pro všechny ostatní organismy fatálně znehodnocuje, vyhrocuje tak stále více konflik svých jednostranných, sobeckých, hospodářských principů s přírodními pravidly života pro všechny, aby sám sebe uspokojil ve více méně neužitečných potřebách, ano jsme zde obrazně zhoubným onemocněním ohrožujícím ten úžasný svět. Přirozeně by měla vytanout otázka, zda se lze vůbec přizpůsobit vyšším pravidlům fungování tohoto megaorganismu a současně hospodářsky nekolabovat, je vůbec naše exploatační kultura slučitelná s tímto úžasným světem?

Příběh silný a křehký zároveň, stejně jako povahy dvou hlavních protagonistů, mladé, půvabné ženy s úspěšně rozjetou kariérou a staršího muže, rozvedeného otce dvou chlapců, námět filmu není nijak originální, ale celkovým zpracování i hereckými výkony rozhodně poutavý a evokují řadu existenciálních myšlenek, osud propojil jejich životní dráhy v nejtěžším období života, v období čekání na neodvratitelnou předčasnou smrt, těla obou jsou nevyléčitelně zasažená rakovinou, kolik času jim skutečně zbývá, nikdo z nich přesně neví, nemoc postupuje a každá naplno neprožitá vteřina ze zbývajícího času je promrháním toho nejdrahocennějšího, žít, žít, radovat se, milovat, prožívat společně ztřeštěnosti, ale i propukající zoufalství, zlost, ztrátu vůle k očekávanému utrpení, čas jim vyměřený se tak nezadržitelně blíží ke konci.

Ponurý příběh z né tak pro nás vzdálené budoucnosti, vypátrat a zničit, tak jednoduše je formulovaný cíl pro Ricka Deckarda, vysloužilce v oboru odstraňování problémových lidských kopií, tzv.replikantů, umělých lidí stvořených firmou Tyrell, průkopníkem v oboru vytváření umělých bytostí, jsou vzhledem jako lidé, mají však řadu, lidmi nedosažitelných schopností, začíná pro nás diváky napínavé a pro lovce čtyř zbloudilých replikantů velmi nebezpečné pátrání a boj, a to vše ve výtvarně fascinujících kulisách velkoměsta budoucnosti, kosmopolitního, temného, spletitě nepřehledného, opravdu velmi drsná podívaná i s určitým obsahovým poselstvím.

Naprosto dokonalé filmové dílo, jedinečně obsazené psychologické drama se zápletkou postavenou na věčném tématu vztahového trojúhelníku, v jednom vrcholu je stárnoucí, ale dost bohatý, existenčně zajištěný manžel, na druhém smyslná a dlouho neuspokojená jeho mladá manželka, která chce konečně už začít žít a pak konečně ten hybatel dramatického děje, všehoschopný muž, který zatím ještě nedostal od života dobrého nic, ale chtěl by vše, na co se jen zatím musí se závistí dívat a pro tu příležitost to konečně získat se už nezastaví, kostky dramatu jsou vrženy a divoká hra o životy začíná, doporučuji každému filmovému labužníkovi, to nestačí vidět jednou, ale spíše užívat pravidelně jako medicínu.

Jednoznačně mimořádné, strhující filmové drama z baletního prostředí elitní divadelní scény, s krajní precizností zachycuje prudký kariérní vzestup mladinké baletky Niny, získávající vysněnou šanci od tyranského baletního režiséra Thomase, z pouhé baletní sboristky se tak díky jeho novému, extrémně ambicioznímu nastudování klasického baletního díla náhle stává hlavní postavou, Odettou-Odilii , zpočátku je vše vnímáno jako obrovský triumf její výjimečné píle a dlouholeté cilevědomé přípravy, rovněž se tím konečně naplňuje profesní sen její ctižádostivé matky, bývalé, ale nepříliš úspěšné baletky, až následné události ostřeji a ostřeji ukazují jak stinná je stránka takového vzestupu v atmosféře tvrdé rivality, vzájemné profesní zášti, s vyčepávající úzkostí ze ztráty získaného postavení, až postupně se divákům vyjevuje skutečná, rozpolcující náročnost provedení Bílé i Černé labutě a její dramatické existenční důsledky pro zprvu něžnou, upjatě bázlivou a povahově čistou dívku měnící se postupně v agresivní a živočišně neřestnou, jak se to pro ztvárnění role po ní nesmlouvavě žádá.