pipapa

Typická švédská bláznivá komedie, kde se tentokrát svlékají pouze muži. Bohužel ten, co se svléká nejčastěji, není tak úplně můj typ...Na sklonku své kariéry dostane profi-tenista (Peter Magnusson) náhodou "wild card" k účasti na turnaji Swedish Open. Týden před turnajem neodolá nabídce svého kamaráda (Ola Rapace), aby si udělali výlet na jachtě ze Stockholmu do Båstadu. Na této cestě zažijí řadu bláznivých situací, ale trénink a veškerá příprava na turnaj tím pádem odpadnou. Na turnaji to pak nevypadá pro tenistu dobře, ale nakonec mu to přece jen vyjde...Lehká zábava pro nenáročné s hezkými záběry na švédské prostředí/přírodu.

Slepičárna a starobinec a la Fellini. Technicky opět velmi zručné, ale výsledkem je zase přeexponované = pozornosti diváka vystavené nic. Felliniho tolik oblíbená opulentnost a bizarnost zde není tak extrémní (také díky použití pouze černobílého negativu)...Režiséra (Marcello Mastroianni) opustí umělecká múza a má i osobní problémy. Odjíždí do lázní, aby zapomněl a nabral nové síly, ale věci se vyvíjejí spíše naopak - komplikovaně a ireálně...Mastroianni se v tomhle guláši úplně ztrácí = role nervních a nemastných neslaných intelektuálů nebo umělců mu příliš nesedí. Vittorio De Sica v něm viděl úplně jiný typ herce a měl pravdu, když ho obsadil do několika svých slavných komedií, kde Mastroianni exceluje...Kdybych si měla vybírat filmy podle Oscarů nebo podle hodnocení pana V.Březiny v jeho Lexikonu čs. filmu anebo např. podle Leonarda Maltina a jeho každoročně nového Průvodce filmu a videa, tak bych se ochudila o spoustu krásných a zajímavých věcí, které ovšem do politiky a chápání těchto (ale i mnoha jiných tzv. expertů) nepasují. Nakonec při jakémkoli hodnocení je nejdůležitější sám divák. Samozřejmě tu mám na mysli diváka, který má svůj vlastní názor a nepodléhá davové hysterii.

Osobní vzestup a pád plukovníka Redla v době těsně před koncem (1.sv.válka) Rakouska-Uherska. Jednotvárné a ve všech směrech příliš sofistikované drama. K.M.Brandauera opravdu nemusím a Gudrun Landgrebe jakbysmet.

Totálně fádní DEFA produkce. Celý ca. 170-ti minutový děj se odvíjí pouze a jen formou dialogů/povídání, ani jedna akce, ani jeden byt´ trochu zajímavý okamžik...Nestandardní "milostný trojúhelník" se odehrává v poválečném Německu v letech 1949-58 na pozadí generačních, sociálních a politických neshod, v době provádění půdní reformy a nově vznikajících LPG (JZD). Hlavní představitel (Júrgen Reuter v roli malého sedláka Plessowa) je nesympatický i svým ostrým skřehotavým hlasem. Jeho nesympatičnost je jistě dána i samotnou rolí - Plessow je neustále naštvaný, zamračený, hádavý, stojící vždy v opozici k druhým, nesnáší velkostatkáře a jde samozřejmě, i když trochu klikatě díky lásce k velkostatkářově dceři, s pokrokem...Tenhle film je jako řeka bez vody!

Snad jen pro diváky příslušející ke stejné komunitě, o jaké pojednává tohle rádobyumělecké dílo-(gayové, narkomani - zde úplně přesně homosexuální narkomani). I o takovéto velmi specifické komunitě se dá určitě udělat kvalitní film. Tohle na mě působilo spíše jako plochý hnus. To ale neznamená, že bych proti této komunitě něco měla, naopak - narkomani vůbec nemají lehký život a často končí tragicky, jako i v této nezábavné slátanině.

Příliš upovídané a utelefonované/umobilované krimi. Na ca.6-ti hodinovou stopáž pouze sem tam nějaká ta akce a opravdu zajímavých momentů se zde také moc nenajde. Poměrně spletitá dějová linie je podána velmi jednotvárně až nudně. Dobré herecké výkony hlavních aktérů v tomto případě bohužel nijak nepomohou, i když blesková sofistikovaná nahota Júrgena Vogela, a dokonce full-frontal Christopha Letkowski, je příjemná a seriál osvěžující vsuvka. Pár nahatých žen jistě potěší mužské obecenstvo...Blochin je členem Oddělení pro vyšetřování vražd a s týmem spolupracovníků vyšetřuje vraždu drogového dealera. Zároveń stále trpí traumatem z dětství, kterému se snaží čelit a přijít mu na kloub, což mu komplikuje už tak těžkou práci okolo vyšetřování. Další komplikací je blokování vyšetřování z vysokých politických míst, k tomu se přidává nedůvěra a podezírání mezi členy vyšetřovací komise i občasné používání nezákonných prostředků některých z nich, a to vše je okořeněno rodinnými problémy, nevěrou, různými milostnými románky, tragickou smrtí člena rodiny...Měla jsem co dělat, abych to dokoukala. Podruhé mě k tomu nikdo nedostane.

Další vysoce komerční megaprodukce po americku - násilí, krev, vulgární mluva, bizarní nesmysly, supermani, vypadající spíše jako krvelační šašci a přehršel hrubého, ale jak jinak, přece jen, v komerci jedině možného, fingovaného sexu. Mača při fingovaných souložích připomínají spíše sbíječku, která chce provrtat ženu i s postelí nebo se zdí za ní, nebo jsou všichni sadisti? Když není nic k vidění, tak alespoń tvrdé divadlo - to na hlupáky určitě zabere. Krátký full-frontal s Chrisem Coyem nezmění skutečnost, že v tomto předlouhém seriálu je mužská nahota opět tabu. Přirozenost je zakázána nebo striktně omezena, hnus a excesy jsou povoleny naplno - od takovýchto produkcí ale také nelze nic jiného očekávat...Dva nebo tři díly jsem horkotěžko zkoukla a vzdala jsem to, neb mi bylo hned jasné, že střídání násilí a sexu podle zaběhnuté komerční šablony se tu bude opakovat stále dokola celých ca. 33 hodin...Pro otrlé a nenáročné obecenstvo.

Trochu bláznivá, trochu hudební a velmi jednotvárná komedie o šéfovi náboru, který pro neustále nové agitační nápady a jejich co nejrychlejší realizaci v praxi zapomíná, ba dokonce odmítá zaslouženou dovolenou. Když jeho kolegové, se kterými musí své nápady prodiskutovat a uskutečnit, zmizí na dovolenou, rozhodne se vzít potřebné materiály a jet za nimi k moři. Zde chce neúnavně pokračovat ve své práci a snaží se do ní zatáhnout i své kolegy. Ti samozřejmě odmítnou, protože se přijeli rekreovat a ne pracovat. Celá situace se tak změní ve velký zmatek. Milostný trojúhelník - dva na jednu - se po mnoha peripetiích a další ženou změní na dva st´astně zamilované páry a šéf nakonec zjistí, že zanechat na chvíli práce a užívat si dovolenou není vůbec špatné... Scéna zachrańování dokumentů, složených malými kluky na papírové lodičky a plynoucí po moři, byla pravděpodobně zamýšlena jako silně komediální, ale působí spíše hloupě a nerealisticky... Horst Drinda nám zde odhalí své pozadí - na dobu vzniku filmu stále ještě dosti odvážný počin... Komedie, ke které se asi moc často a možná už vůbec vracet nebudu.

Zdlouhavý monotónní příběh milostného trojúhelníku na pozadí opakovaných pokusů několika britských vojáků o útěk z věznice/pevnosti Colditz (jedna dějová linie) a bombardování Londýna za 2.světové války a s ním spojená druhá dějová linie. Tyto dvě dějové linie se neustále střídají až k tragickému ukončení/řešení tohoto milostného trojúhelníku. Laurence Fox dává v bleskovém a neúplném full-frontal záběru tušit, že na něm, co se určitých tělesných partií týče, příroda opravdu nešetřila. Tento příjemný zlomek vteřiny ale nespasí více jak tříhodinovou nudu. Pavel Kříž a pár dalších našich herců/hereček se zde mihne v minirolích. Předvedení tohoto nacistického vězení a obrazu některých nacistů mi připadá přinejmenším podivné, málo pravděpodobné, groteskní.

Jakýsi fantaskní rádobyhoror bez jakéhokoli náboje. Úplně zbytečná věc. Takovéhle pokusy o inovaci filmového umění jsou opravdu ubohé a nevedou nikam. Tenhle nesmysl vyvolává mimo jiné pocit, jako by duševně vyšinutý "umělec" chtěl za každou cenu vytvořit "dílo" pro sobě rovné. Jediné plus je tady milý a celkem přitažlivý Michel Diercks v roli mladého policisty.