Arcadan

Krásný film o strašných věcech. Snový hyperrealismus. Poeticky točená vize kruté nepoetické reality. Fish Tank je oxymóron v tom nejlepším slova smyslu. A po projekci přeskočit každý svou hrazdu.

Sdílíme spolu palčivou touhu nebát se být sami sebou. "I have a love in my life. It makes me stronger than anything you can imagine."

Je to velmi silný film, ale po dokumentární stránce ne úplně dobře zvládnutý. Autor zasahoval na místech, kde to vůbec nebylo vhodné a obíral nás tak o autenticitu některých událostí. A naopak tam, kde by bylo vhodné položit otázku, nebo situaci usměrnit, zase mlčí a nechává děj na kameře jen tak plout. Hlavním problémem filmu je ale to, že Raghda a Ámer musí celou dobu mluvit anglicky, kde jsou jejich vyjadřovací schopnosti dost omezené. Zrovna u Raghdy, která je jinak evidentně velmi inteligentní a angažovaná žena, je to nejvíc vidět a pro neobeznámeného diváka může ve filmu působit až hloupě. Věčná škoda, protože látka je to silná a mohl z toho být opravdu hodnotný dokument. I tak ale za zhlédnutí rozhodně stojí a určité povědomí o tom, jak to v Sýrii aktuálně vypadá, tenhle film určitě poskytne. Krom jiného je to taky zajímavá dekonstrukce vztahů a studie určité neschopnosti spolu vzájemně lidsky komunikovat.

Vztahy nejsou tím, čím se zdají být aneb miláčku, hádej, které tvoje já dnes přijde na večeři.

Poezie na plátně. Filmová esej o lidských vztazích a hledání svého místa ve světě s obrazy tak krásnými, že jen ty už jsou samy o sobě uměleckým dílem. A k tomu ta přenádherná hudba od dvojice Cave & Ellis. Je v tom vše. Nic nechybí. Nic nepřebývá. Lidský život vystihnutý v necelých třech hodinách.

Zombieland pro chudé. Vyprázdněné postavy bez emocí a scény, co křičí patos tak hlasitě, že je smích na místě. Monology jak od studenta střední školy, co právě zjistil, že existuje Nietzsche.

Ryan Gosling is my spirit animal! A v tomhle filmu spolu souzníme nejvíc. Ještě hodinu po zhlédnutí jsem to to celé pořád vydýchával. Herecký koncert ale především po emocionální stránce neskutečně silný film, který navíc ukazuje, že cesty ke drogám nejsou vždy dlážděné slabostí. Hlavní postavu k nim přivede citlivost a minulost, od které se jen těžko dá oprostit.

Nemám slov. Jako byste šest let pozorovali dospívání někoho vám blízkého, smáli jste se jeho chybám, hlouposti a pošetilosti a hledání všech těch naivních záchytných bodů v životě a on k vám najednou znenadání přišel a ukázal, že je po roce mnohem dál, než jste kdy byli vy. Girls mě za těch šest let přerostli a já teď po posledním dílu jen ohromeně sedím na posteli a sbírám zbytky ještě neroztříštěných emocí.

O životě ze života. Chvíli to trvá, ale lidsky strhne a emocionálně nepustí. Od třetí řady nahoru v televizi dlouho nebylo nic tak uvěřitelného a tak citlivého. O vztazích, přátelství, sobectví, empatii, hledání sebe sama i hledání toho, koho milujeme, koho bychom milovat mohli a koho milovat chceme. Nejsilnější jsou Girls ve chvílích, které vybízí k sebereflexi. Drsné a nekompromisní. Protože jestli tenhle seriál umí o postavách něco vypovídat, je to zejména to, jak moc věří, že žijí pro někoho, zatímco myslí jen na sebe. Jakkoliv se dá úvahově sklouznout při sledování k tomu, že vztahy, ať už přátelské či ty milostné, nepřináší nic jiného než bolest, já jsem na konci každé série cítil ten nefalšovaný příslib naděje, že můžou vždycky nakonec být to nejkrásnější, co život nabízí. Bez kýče a bez obalu. Škola života pro ty citlivé z nás.

Logika není silnou stránkou Mělčin, ale napětí je. Krásný vizuál podmořské scény s medúzami navíc dlouho nezapomenu. Ke kvalitám mého milovaného žraločího eposu Reef a jeho nekompromisní realističnosti to má daleko, ale protože je dobrých filmů o mořských predátorech tak málo a můj zájem o ně je tak obrovský, nemůžu dát míň než tři hvezdy.