classic

Film byl v roce 2016 zvolen třetím nejlepším filmem 21. století podle výběru 177 filmových kritiků z celého světa.

Film produkovala společnost Ghoulardi Film Company a distribuovaly ho společnosti Paramount Vantage a Miramax Films.

Mnozí tento film vnímají jako komentář k povaze kapitalismu a chamtivosti a k jejich neodmyslitelné národní přítomnosti v Americe. Při analýze filmu z tohoto úhlu pohledu se na proslov Daniela Plainviewa (Daniel Day-Lewis): „Mám v sobě konkurenci,“ pohlíží jako na důležitý.

Interiérové scény se natáčely v sídle Greystone v Beverly Hills, bývalém skutečném domě Edwarda Dohenyho mladšího, který mu daroval jeho otec Edward Doheny. Scény natáčené v Greystone zahrnovaly pečlivou rekonstrukci sklepní dvoudráhové bowlingové dráhy. Paul Thomas Anderson řekl, že to byla zvláštní situace, protože byla tak úzká, že tam mohl být v danou chvíli jen velmi omezený počet lidí, možná pět nebo šest za kamerou a pak dva chlapci. Daniel Day-Lewis (Daniel) si později při natáčení zlomil žebro.

Hlavní natáčení začalo v červnu 2006 na ranči v Marfě v Texasu a trvalo tři měsíce. Další natáčení probíhalo v Los Angeles. Film se natáčel na 35mm kamery Panavision XL vybavené především objektivy Panavision řady C a vysokorychlostními anamorfními objektivy. Paul Thomas Anderson se snažil natočit scénář postupně s většinou kulis na ranči.

Michael Milner adaptoval scénář k filmu Leigha Bracketta do podoby románu, který v roce 1962 vydalo nakladatelství Pocket Books jako doprovodný titul k filmu. Na obálce románu je filmový plakát s nosorožcem útočícím na chytací vůz. Román podrobněji popisuje některé aspekty chytání zvířat, zejména Pocketsův (Red Buttons) projekt s raketovou sítí, a také pronásledování Brandy Kurtem (Michèle Girardon), Chipsem (Gérard Blain) a Pocketsem. Kniha je o něco ostřejší než film, ale čte se rychle a je věrná filmové předloze.

Hatari! vydělalo v pokladnách kin 12 923 077 amerických dolarů, z toho 7 milionů dolarů pocházelo z amerických kin. Byl to sedmý nejvýdělečnější film roku 1962.

Jean-Luc Godard zařadil Hatari! mezi nejlepší filmy roku svého uvedení.

Nezapomenutelná melodie Henryho Manciniho „Baby Elephant Walk“ byla napsána pro film Hatari! a poprvé v něm zazněla. Dalším nezapomenutelným hudebním momentem z filmu je duet Stephena Fostera „Old Folks at Home“ (aka „Swanee River“), kde Dallas (Elsa Martinelli) hraje na klavír a Pockets (Red Buttons) na harmoniku.

Michèle Girardon (Brandy) při obsazení neuměla anglicky a během natáčení se tento jazyk učila.

Protože zvířata často odmítala vydávat zvuky „na povel“ (zejména mláďata slonů odmítala troubit v obydlených oblastech), byli najati místní znalci zvěře z Arushy a sběratelé ze zoo, aby pro film napodobovali hlasy zvířat.

Natáčení v Africe nebylo nebezpečné jen pro herce. Valentin de Vargas (Luis Francisco Garcia Lopez) uvedl, že lovce zvířat Willyho de Beera rozsápal volně pobíhající malý levhart, který na něj skočil ze stromu, a „vrátil se s rukou pokrytou obvazy a úplně omotaným krkem, ale prostě se z toho oklepal“.

Velká část zvuku v sekvencích zachycení musela být předabována kvůli nadávkám Johna Waynea (Sean) při zápase se zvířaty a Howard Hawks uvedl, že Wayne přiznal, že se během některých akčních scén bál, zejména těch, ve kterých sedí na odkrytém „chytacím sedadle“, zatímco se náklaďák řítí terénem plným skrytých děr a překážek. Podle Hawkse měl Wayne při každém zatočení pocit, že se auto převrátí, když visel jako o život, na volném prostranství, jen s bezpečnostním pásem jako oporou, motor řval, tělo se třáslo na všechny strany, zvířata kopala hlínu a kamení a hřmot stovek kopyt mu zvyšoval hluk v uších. Na druhou stranu, když jednou večer Buttons (Pocket) a Wayne hráli venku karty, z křoví se k nim vyřítil leopard, ale když se Buttons zmínil o blížícím se leopardovi, Wayne prý jen řekl: „Uvidíme, co bude chtít.“

Podle režiséra Howarda Hawkse všechny scény se zvířaty ve filmu prováděli sami herci, nikoli kaskadéři nebo ošetřovatelé zvířat (ačkoli v některých scénách s postavou Elsy Martinelli byla použita náhradnice Mildred Lucy „Rusty“ Walkley). Jako technického poradce najal Hawks vládou licencovaného lovce zvířat Willyho de Beera, který se svými asistenty pracoval s herci na tom, jak postupovat při chytání zvířat. Během natáčení nosorožec skutečně utekl a herci ho museli chytit zpět, což Hawks kvůli realističnosti zařadil do dokončeného filmu.

Většina filmu se točí kolem scén, kdy herci pronásledují zvířata v džípech a nákladních autech po pláních východní Afriky. Jako dějiště filmu posloužila farma Ngorongoro, kterou Hardy Kruger (Kurt) po natáčení koupil. Všechna pronásledovaná zvířata jsou živá, divoká a nevycvičená. Odchyt zvířat jejich pronásledováním je dnes zakázán jak kvůli obavám z přetížení všech účastníků honičky (cílených i necílených), tak kvůli vývoji účinných uspávacích prostředků pro zvířata a výkonných šipkových zbraní, které nakonec vybraná zvířata zkrotí.

Howard Hawks v rozhovorech uvedl, že původně plánoval, že ve filmu budou hrát jak Clark Gable, který právě hrál drsného a připraveného chytače divokých koní ve filmu The Misfits (1961), tak John Wayne (Sean), avšak Galbe v roce 1960 zemřel.

Dalším zdrojem inspirace pro Howarda Hawkse byla slavná fotografka zvířat Ylla, a proto nechal Leigh Brackett do scénáře přidat postavu Dallas (Elsa Martinelli). Hawks řekl: „Tuto část příběhu jsme převzali od skutečné postavy, německé dívky. Byla to nejlepší fotografka zvířat na světě.“

Howard Hawks si prohloubil své znalosti o chytání zvířat studiem práce slavného jihoafrického ochránce zvířat Dr. Iana Playera. V roce 1952 Jihoafrická republika likvidovala velká divoká zvířata kvůli ochraně hospodářských zvířat a přežilo jen 300 bílých nosorožců. Player tehdy vynalezl svou proslulou techniku odchytu nosorožců, aby bílé nosorožce přemístil a zachránil. Jeho projekt se jmenoval „Operation Rhino“ a byl zaznamenán ve stejnojmenném proslulém dokumentárním filmu.

Film Hatari! je sice uvozen dvěma pokusy o chycení nosorožce, ale jinak má velmi volný scénář a podobně jako mnoho jiných děl Howarda Hawkse je postaven především na vztazích mezi postavami. Na začátku natáčení Hawks věděl jen to, že chce natočit film o lidech, kteří v Africe chytají zvířata pro zoologické zahrady, což považoval za nebezpečnou profesi, která umožní natočit vzrušující scény, jaké na plátně dosud nebyly k vidění. Velkou část scénáře napsal Hawksův oblíbený scenárista Leigh Brackett poté, co se produkce vrátila z Afriky se záběry postav chytajících různá zvířata, a před a během studiových záběrů v Hollywoodu.

Ve filmu zazní hudba Williama Beecha, píseň „Oliver Twist“ od Karla Mareše a „Křišťálová váza“ od Vieroslava Matušíka.