ledzepfan

Ze začátku jsem to nenáviděl.. Ta vizuální, jakože cool, stylizace byla moc na sílu, retrospektivy do želváckého originu byly jaksi jalové, celé to působilo jako něco co jsem už viděl jindy a lepší.. Pak se ale začalo ukazovat, že to má fajn živé dialogy, které postavy navzájem stmelují tou potřebnou chemií.. začalo to šlapat, v průběhu to dostávalo tempo, příběh (jakkoliv jednoduchý a vlastně už po dvacáté zrecyklovaný) se stočil do směru který mi hodně sednul, ukázalo se, že to má chytlavej soundtrack a u parádního kaiju finále jsem si už jen chrochtal spokojeností.. Moje nejoblíbenější želvácká variace je sice pořád ta seriálová z roku 2012, ale jsem fakt rád, že i dnes, tohle někdo dokáže uchopit správně a ani další generace nebude ochuzena o kult mého mládí.

Nenápadné, neokázalé, nohama na zemi stojící.. a přitom (nebo možná proto) silné.

Zatím seriálový peak roku 24.. Obrazově je to vymazlené tak, že každý záběr je jak fotka H.C. Bressona (a ta Leica na tohle řekl bych odkazuje) kdy černo-bílá je fakt hluboce černo-bílá s téměř až taktilní strukturou (na to je fakt radost koukat). Obsahově je to metronomicky přesné. Drží to náladu a těžiště knihy.. jak v přesných charakterech, tak v jemném vtipu a té neuchopitelnosti s jakou Ripley tancuje na minovém poli vlastních lží.. Je to plné drobných detailů a režijních nápadů které diváka vtáhnou do každé (!) scény. Jednotlivé peripetie knihy si už přesně nepamatuju, ale mám pocit, že poslední cca třetinu už Zaillian adaptuje knihu hodně volně (a stále kvalitně) a snad i chystá půdu pro pokračování... Drobnou výtku bych měl snad jen k finále, které (SPOILER) z Toma udělalo trošku většího masterminda než ve skutečnosti je (nebo by měl být).

Hezkej a silnej film ve kterém mě jen nějak iritovala všudypřítomná (dnes už rozvrzaně působící) hudba a docela mě zklamaly slabší kabaretní vsuvky Marlene.. Jinak je to ale parádní filmařina.

Rewatch asi po dvaceti letech a pořád je to "peklo", které je až bolestivé sledovat.. Černý Petr je jaksi autentičtější, Hoří má panenko zase filmově komplexnější.. přesto je to pořád zatraceně kvalitní.

Je to rozhodně lepší než to původní ufňukané, pseudopsychlogizující a rozbředlé, původní anime. A je to i lepší než ty filmové pokusy. Je fakt, že scénář je děravý jak řešeto a dost věcí prostě nedává logicky smysl. Ale, má to spád, sympatické postavy, řemeslně je to zvládnuté. Celkově je to fajn akční zábava, která dokáže z toho původního námětu vytěžit to podstatné a zahodit vše přebytečné.

Super ale je to prostě prvních 13min filmu Wrong Cops.. Proč koukat na 13min když si můžu dát geniální celovečerák?

Je super vidět, že Dupieux byl už ve svých filmařských začátcích tvůrcem s jasnou vizí. Steak je vyprávěn s uvolněností, jakoby z voleje a bez stresu a přitom dokáže vykreslit celý nový (mikro)svět. Surrealismus tady není berlička nebo atrakce, ale přirozený Dupieuxův jazyk. Celá jeho filmografie ve které metodicky střídá žánry a progresivně prohlubuje struktury svého tvůrčího modu operandi, je neuvěřitelně konzistentní a jako celek cenná.

Quentin Dupieux je (po pár lehce slabších filmech) zpět s jedním z nejlepších "dokumentů" o Dalím jaký kdo kdy spáchal.

Od začátku je to velmi pomalu hořící a jako břitva vybroušená dialogovka u které divák tuší, že by měla na konci asi vyústit v něco nějak překvapivého.. že by se všechny ty prameny a potůčky napětí měly slít v řeku, veletok, v pointovou deltu.. Jenže, zrovna ten konec to celé tak nějak zabíjí překvapivou nenápaditostí a ostudnou průměrností.. Škoda, protože ty cca první 2/3 jsou učebnicový příklad kvalitního budování napětí skrz přesně odvážený minimalismus.