Poslední recenze (61)
Mařenka a Jeníček v lese hrůzy (2020)
Gretel & Hansel by neměl být pouštěn s očekáváním precizního převyprávění grimmovské pohádky. Perkins příběhovou linku využívá spíše jako páteř, kterou balí do stylového a působivého vizuálu. Více než dialogy a monology film poutá spíše obrazem. Perkins volí čtvercové plátno a rozjíždí hru silně inspirovanou geometrickým fetišismem Kubricka, klasickým filmovým expresionismem a post-modernou. Hra s temnými siluetami a černými kostýmy připomíná Nosferatu, okultně laděná symbolika a bizarní výjevy smrdí surrealistickými snímky Jodorowskiho a Lynche. Dohromady vzniká snová vizuální meditace v podzimních barvách, která se opatrně zabývá tématem archetypu čarodějnice. Mohla by jít ale více do hloubky. Takto jde pouze o solidní jednorázovku s opojným lookem bez většího přesahu.
Mizerná jízda (2020)
Hvězda navíc za Tiffany haddish, která (mimo jiné brázdící státy ve fízlácké káře bez dveří) si to celé krade pro sebe.
Zabiják proti své vůli (2019)
Ty vole. Tohle fakt ne. Mileniálům podbízivá rádoby retro-hříčka , která vznikla poté, co si scénárista přečetl stránku Wikipedie o Cyberpunku, a následně se při psaní replik inspiroval 4 roky starými posty na 9Gagu. Úplně vidím, jak to nějaký fracek pouští rodičům a říká jim, jak tomu nerozumí.
Poslední deníček (7)
Nejlepší hudební desky za rok 2018
Dělat sumář nejlepších filmů na konci aktuálního roku pro běžného konzumenta příliš nefunguje. Omezená distribuce dělá ze sestavení smysluplného žebříčku takřka nemožný úkol.
Hudba však na podobný distribuční nešvar netrpí a tak můžeme seskládat poměrně smysluplnou topku na konci roku bez toho, abychom museli mít exkluzivní přístupy k počinům, na které běžná veřejnost musí ještě dlouho čekat.
Těm, kdo hoví hudbě stejně (nebo více) jako filmu nabízím počíst si v mém žebříčku nejlepších alb za rok 2018 na mém blogu.
Díky a přeji snesitelný rok 2019.