Padme_Anakin

Mrazivý příběh z jedné zapadlé polské vísky a syrovost reálného problému drtivá. Netuším, zda to v daném okamžiku za daných okolností mělo jiné řešení (než lopatu a rýč bratrů Gradových). Smutný film o slepé spravedlnosti, bohužel ne nestranné, ale v tom pravém slova smyslu. Wiesław Komasa do role Zaranka vynikající volba.

Kdysi, dávno tomu, jsem to viděla, tedy bylo na čase repete. Dospívání a mládí Karla IV. je tu servírováno poměrně dost netradičním způsobem, občas se mi kroutil palec u nohy, přiznávám dobrovolně. Na druhou stranu musím jedním dechem dodat, že jsem se bavila, Hanzlíkovo ucho působí přirozeně, Kolářová půvabná kočena a Kopecký v roli podivného tatí i krále famózní. Tedy ano, na konec u mě dobrý, dost dobrý.

Tak teď nevím, co psát dřív, jsem plná dojmů, pocitů a tak vůbec. Krásná kamera, nádherné záběry, úchvatné. Nikoho neznám, úžasné překvapení, moc milé, míním tím herecké obsazení, zejména Evu Šolcovou, směsici dětské naivity, ženské přitažlivosti, smyslného pokušení a tíži odolávání ve jménu rozumu. A první láska v tomto podání? Bezchybná, krásná, čistá, ryzí. Zdá se, že jsem trefila zcela zapomenutou československou perlu. Děkuji, hanagi :-) P.S. Komentář dodatečně učešu, možná..

Kouzelná rodinná komedie, které nechybí cit, nadhled a laskavý tón. Příjemná oddechová záležitost. Obrýlená familije mi byla sympatická, herecky velice příjemná a vypravěčka, resp. pisatelka deníku mě bavila svými postřehy, myšlenkami, vtípky. Půvabné nakouknutí do duše dvanáctileté dívky. P.S. Jiřina Jirásková za volantem nemá chybu.

Mám ráda knížky, jejich vůni, šustění papíru, obracení stránek, záložky, celý tenhle svět je mi blízký a mému srdci milý. Lily James mě opět okouzlila a znovu přiměla zasnít se, za což jsem jí vděčná. No a k tomu literárnímu spolku nemám slov, přijala bych je všechny s otevřenou náručí, včetně malé Kit. Chválím nádherné lokality, pěknou hudební podestýlku a skvělou výpravu. A příběh? Ano, ano, je to romanťárna, vím, kupí se tu klišé a tak, přesto mám pocit, že tu probublává víc než to. Vnímám tento snímek jako poctu spisovatelům/spisovatelkám, bez jejichž nadšení a úsilí by byl i můj život chudší a smutnější. Po pravdě život bez knih si představit neumím. Navíc to nahlédnutí do složitých vztahů ve válečné okupaci mě taky nenechalo příliš v klidu, nic není jen černé nebo bílé. Amelie (Penelope Wilton) to na konci řekla moc krásně, nepochopení a nenávist nevede k ničemu dobrému, stejně tak jako zmínila skutečnost, že i těm, které máme rádi a na kterých nám záleží, můžeme fatálně ublížit, aniž bychom to měli v úmyslu..

Propletenec vzájemných vztahů nesourodé party dlouholetých přátel poskytl celkem dost zajímavou sondu do našeho současného světa, vnímání (přátelství, lásky, rodiny), hodnot a priorit. Za mě jsou tu jednoznačnými tahouny François Cluzet, Marion Cotillard a Benoît Magimel, jen se dívat a užívat si je, stálo za to..

Alan Rickman a jeho nezaměnitelné hlasové charisma, půvabná Emma Thompsonová, jejíž oči promlouvají, o setkání dvou dříve si blízkých lidí po patnácti letech, na oblíbeném místě, v oblíbené restauraci.. Běh času zastavit nelze a zdá se, že nic už není tak jako dřív... Bylo mi potěšením sledovat herecký koncert britských hvězd, krása..

Velice příjemné překvapení, tahle zapomenutá pohádka. V podstatě je to romantický příběh o hledání vnitřní krásy ve spojení s láskou, moudré to zamyšlení nad tím, jakou roli vlastně hraje vzhled. Jana Šulcová s Josefem Abrhámem jsou okouzlující filmový pár a moc se mi líbila dvorní dáma Marie Drahokoupilová, nádherná intrikánka. Pěkné, moc pěkné, spokojenost.

Jejda, to se nám to nepěkně vykloubilo, místy až na hranici snesitelnosti. Měla jsem původně v úmyslu být v hodnocení shovívavá, ale nejsem a nebudu, neb jsem z toho rozladěná jako starý piáno. Upřímně lituji herecké osazenstvo, které se snažilo ze všech sil, mj. Paprika jako vždy úžasná, ovšem Skavlanův podpis vyretušovat nejde. Ani absence logiky by mi nevadila, kdyby mě to bavilo. Holt nebavilo, no..

Jakmile se objevila Penny s krásnýma očima a dlouhýma nohama (Michele Hicks), rozezněla teskná hudba a uviděla jsem dvojčata, věděla jsem, že je "vyřízeno" a nespletla se, bylo. Intimita, blízkost, hluboký cit tady nabývá úplně jiný rozměr. A ač se jedná v podstatě o zvláštní či podivný film, mně se bolestně zamlouval. Bratrům Polishovým přihazuji hvězdu za křehkost, emoce a souznění, ztvárněné v podobě, která se jen zřídkakdy vidí. Šeptání...