kinderman

50.léta, soukromá internátní chlapecká škola, taková Společnost mrtvých básníků na švédský způsob, až na to, že tady nejsou žádní básníci, zato spousta polomrtvých a učitelský sbor, který brutální šikaně povětšinou němě přihlíží. Ačkoli se film nevyhne několika klišé, chytne, nepustí…a nabídne pořádnou diváckou satisfakci („Tobě zlomím nos a tobě ruku.“)

Politovánihodný produkt tradiční křeče ČT s názvem Na Štědrý den jednu zbrusu novou pohádku.

Pohádka s neuvěřitelně slabou zápletkou, nemohoucím režisérem a herci, z nichž každý hraje, jako by byl v úplně jiném filmu.

Mladík, který psychicky nezvládne rozchod s přítelkyní, a herrmannovské smyčce, jež nahrál Czech Film Orchestra...

Zneužívání dětí je odporné. Nevím, zda zneužívání dětí církevními autoritami (a mnohaleté ututlávání těchto skutečností jejich nadřízenými) je odporné dvojnásob, ale film se podle skutečných událostí podařilo natočit solidní- ve výpovědi i hereckých výkonech.

F.Astaire je sice mnohem přesvědčivější na tanečním parketu než v kokpitu průzkumného letadla, ale za ten dojemně symbolický závěr jednu hvězdičku navíc klidně přihodím.

Zkostnatělého, samolibého a povýšeného kantora hraje F.Smolík famózně. Škoda, že aplaus svých studentů získá teprve poté, co přes noc plnou příprav popře svou povahu (pěkná aliterace) a začne před nimi bohapustě debilkovat. Což je druhý extrém. S.Beneš jako jeho mladší kolega se chová o poznání normálněji, češtinářka N.Gollová tuto spíše neveselou veselohru pouze přizdobuje.

Udělat páteří dokumentu přípravu velké výstavy Bohumila „Bimba“ Konečného se ukázalo jako šťastný nápad, stejně jako ten svěřit komentář jejímu autorovi, nikoli nějakému unylému (byť školenému) hereckému hlasu. Pro nás, kteří jsme na příbězích ilustrovaných Burianem, Konečným a Krumem vyrostli, se tento dokument stal předčasným vánočním dárkem. A pokud máte doma katalog z oné výstavy, ozvěte se, jistě se domluvíme :-)

Nejde ani tak o detailní přiblížení Ostravské operace jako spíše o vzácné vzpomínky pozapomenutých hrdinů, tankistů našeho armádního sboru vzniklého na území SSSR. Jak jeden z nich neustále zdůrazňuje, šlo o dobrovolníky, z nichž mnozí ČSR do té doby neviděli (např. volyňští Češi). Pravda zazní i o chování některých rudoarmějců a dotáčené scény neruší, nýbrž doplňují zajímavé vyprávění a archivní záběry.

Zpětná rekapitulace jasně ukazuje, že některé skeče (zejména z prvních dílů) byly prostě trapné, u některých (reklamy) už si člověk jen matně vybavuje parodovanou skutečnost, ale některé byly jasnozřivé (např. major Zeman a "člověk z jiného světa") a mnohé zůstavají nadčasové.