BoredSeal

Poslední dobrý Hellraiser, ne sice tak dobrý jako první dva, ale aspoň neposral mytologii a držel se pravidel. Pinhead by občas měl zajet na víc diskoték :)

Výborně temný film, silná vizuální stránka. Anthony Hickox byl takový menší klasik žánru v jinak pitomých devadesátých letech. A Julian Sands, to je prostě totální charizmatický záporňák a samozřejmě mu fandíte, protože kladná strana jsou debilní pozitivní teenageři, co skoro zadarmo chudáka Sandse porazí. Ale stejně si tenhle film opravdu užívám.

Noční můra v jednom městečku (co se týče logiky a děje). Film sice pokazí slabé finále, působící dojmem, že tvůrcům došly peníze a museli prostě splácat nějaký konec, ale jinak to má důležité atributy Fulciho klasik - originální brutalita (biologicky trefná nevolnost v autě), temná atmosféra, vyšší rozpočet, Fabio Frizzi jako autor soundtracku a dvorní herečka Catriona MacColl.

Těžká Fulciho halucinace s naprostou ignorací logiky (mrtvola připojená na přístroj monitorující mozkovou aktivitu, pitevna bez mrazících přístrojů, zato se šatnami zaměstnanců) ale po dvou reprízách už mě to celkem i baví, vizuální stránka je připravená pečlivě a negativ narozdíl od Pátera Thomase uchovával někdo pečlivě. Děj připomíná spíš sled noční můry než příběh, což je zřejmě účel a některé úseky a vynalézavost brutálních smrtí je k popukání, samozřejmě pro otrlé cyniky. Přesto je ale zjevné, že tenhle takřka umělecký filmeček do síně slávy patří.

Asi nejlepší film od Fulciho, díky tomu, že má něco jako příběh. Takový ten zvláštní pocit, co mívá divák při sledování italských hororů nadabovaných anglicky, sice nezmizí a máte pocit, že si někdo půjčuje nápady z jiných filmů. ale je to fajn. Učebnicový příklad toho, co to znamená Fulci: oblíbená herečka Catriona MacColl + zvrácená brutalita + snové sekvence, vize nebo halucinace + temná strašidelná atmosféra + minimálně jedna nervydrásající sekvence (tady je to kluk, který se nemůže dostat ze sklepa) + hudba. A ten parchant je na zabití.

Parádní zábava. Z tradiční kriminálky s úžasným násilím na ženách se stává černá komedie díky praštěné erotomance a hlavně vyšinutému vrahu, který se vysmívá do telefonu mizernému komisaři hlasem kačera. Bravo, pane Fulci!

Se svým celovečerním debutem se samouk italského hororového průmyslu i přes pár problémů (trochu pomalejší rozjezd a místy nechtěná směšnost) neztratil. Základní stavba je klasická vyvražďovačka s příběhem, který vás ani nijak nezaskočí, ale Soavi tady předvádí svůj talent - vizuální styl. Kromě originálního kostýmu vraha Soavi v hodně scénách během hodiny a půl bez problémů v opravdové budově divadla vytvoří napětí, nervozitu i z auta zaparkovaného v lijáku a pomyslné zlaté momenty filmu jsou scéna vraždy na jevišti, ve sprchách a finále, ve které vyšinutý zabiják konečně doinscenuje svoje představení a usedne na trůn v doprovodu hudby, to je prostě čistý Soavi. 3,5/5.

Taková pohoda, kterou Soavi završil svoje čtyřfilmové tažení hrůzy a halucinací. Vize hororu o vracejících se mrtvých se v Soaviho zpracování mění na existencionální drama plné černého humoru, pochopitelně vyprávěné v tradičně vyjímečném obrazovém stylu plném symboliky, které si svoje fandy určitě najde. Rupert Everett si to dost dobře užívá a diváci s ním. Soavi je prostě s Dario Argentem určitě nejlepší italskej horrorovej režisér, protože jeho filmy přesáhly hranice toho, co si lidi jako horor představují.

Vysvětlit, proč je tohle jeden z mých nejoblíbenějších hororů, bude těžké. Soavi rozjede nějaký základní příběh a pak už jen kreslí za dokonalého soundtracku temnou atmosféru šířícího se zla, které pohlcuje a přetváří všechno živé a racionální kolem do morbidního šílenství. Už legendární titulní sekvence nelítostného středověkého masakru naznačí, že je Svatyně něco extra, ale rozhodně nás nepřipraví na to, co přijde. Takhle si nějak představuju zlo. Jestliže mě v předchozím počinu Soaviho zaujala magorská sekvence vrahovy inscenace na pódiu jeviště, tak tenhle film má spousta takových originálních scén. Nemá cenu to nějak popisovat, prostě jsem se v 25 letech po premiéře téhle pecky bál jít v noci ve svém prázdném bytě na záchod.

Nádhera. Jeden z nejlepších hororů všech dob. Originální nápad se skoro nepříjemným, ale přitom přitažlivým druhem brutality a působivými organickými efekty. Prvotřídně napsané a zahrané postavy, hlavně Claire Higgins s důvěryhodně vysvětlenou motivací. Výborný soundtrack. A samozřejmě vyslanec pekel, Pinhead, tady opravdu působí děsivě, jako zlo, které jen koná své poslání, užije si to a nesmlouvá.Tohle se prostě Barkerovi povedlo.