BoredSeal

Snímek zakázali týden po premiéře v lednu 1979, veškerá propagace byla zastavena a směl se pak promítat pouze mimo Prahu a jen v některých lokalitách (např v Kladně nebo ve Východočeském a Severomoravském kraji, naopak funkcionáři v Českých Budějovicích film odmítali). Protože režisérka tušila, že by Filmexport a ústřední barrandovský dramaturg Ludvík Toman film neposlali na zahraniční festivaly, film tedy odvezla v krabici na festival v San Remu, kde se podělil o hlavní cenu s uzbeckým snímkem. Když dorazil rozzlobený dramaturg Toman na festival, všichni mu gratulovali, on jen mávl rukou a odsekl, že takových filmů má Barrandov desítky.

Film se stříhal tři měsíce. Střihač Jiří Brožek, v té době partner režisérky, dostal za střih cenu na festivalu Novoměstský hrnec smíchu. Chytilová cenu dostat nesměla.

Starou paní v bytě si zahrála matka Věry Chytilové Štěpánka, starý bezzubý pán bloudící po sídlišti byl režisérčin soused z Tróje Antonín Vaňha. Dagmar Slivinskou, představitelku paní, která svede malíře pokojů, potkala režisérka v obchodním domě Kotva na eskalátoru.

Na natáčení bylo málo času, začalo na jaře a muselo se stihnout do zimy, kdy Chytilová pokračovala v natáčení nedokončené Kalamity (1981).

Natáčelo se na tehdy ještě nedostavěném pražském Jižním Městě. Filmaři si často kvůli chybějící nebo nedostatečně fungující elektřině museli vyrábět vlastní elektřinu, na druhou stranu využívali přítomné jeřáby a další stavební stroje bez starostí se stavěním kulis.

Panelstory začala Chytilová točit poté, co jí Filmové studio Barrandov zastavilo natáčení Kalamity, do značné míry proto, aby mohla Kalamitu dokončit.

Přestože je v závěrečných titulcích filmu uveden Jiří Pecha, ve filmu se neobjeví. Při schvalování filmu bylo vystřiženo okolo třiceti scén nebo situací a Pechova sedmiminutová role byla jednou z nich. Vystřižený materiál se nedochoval, poslední části filmového pásu byly vyhozeny počátkem 90.let při privatizaci Barrandova.

Henry Hübchen byl do role Mischy jen pár dnů před začátkem natáčení jako náhrada za polského herce. Obsazeným polským hercům totiž polská vláda nakonec znemožnila ve filmu hrát.

Pro roli Jakuba režisér zvažoval mimo Brodského i obsazení populárního německého herce Heinze Rühmanna, jehož účast by na film nalákala větší publikum. Problém byl v tom, že Rühmann byl občan Západního Německa. Tehdejší politický vůdce Německé demokratické republiky Erich Honecker nakonec rozhodl, že Beyer by měl obsadit Brodského.

Protože Vlastimil Brodský němčinu neovládal dostatečně, své dialogy ve filmu pronáší v češtině a pro německou verzi filmu byl předabován německým hercem.

Režisér roli Gottwalda nabídl Jiřímu Štěpničkovi, aby mu pomohl vylepšit pošramocený kádrový profil. Způsobil mu stejně jako sobě trauma na celý život.

Režisér Evžen Sokolovský do svých seriálů často obsazoval své žáky, tento nebyl výjimkou. "Celý ročník herectví přede mnou klečel, aby byl do této slátaniny obsazen, za odměnu totiž nemuseli na vojnu," říkával.

České vydání od Řitka video je cenzurovaná verze ve formátu 4:3, zatímco originál je natočen pro ratio 16:9.

Seznam dílů:

I - TV premiéra 4.7.1981
II - Konkurs - TV premiéra 4.9.1982
III - Poetický recitál z Máchova kraje - TV premiéra 30.4.1982
IV - Světlo a stín - TV premiéra 14.9.1983
V - Noc v pasáži - TV premiéra 3.12.1983
VI - Pohádka z karet - TV premiéra 22.12.1984
VII - Na chmelu - TV premiéra 10.11.1984
VIII - Hvězdná pouť - TV premiéra 12.4.1986

Malou roli bordelmamá přijala Jaroslava Adamová, aby udělala radost manželovi, velkému ctiteli Divadla Járy Cimrmana.

Režisér Oldřich Lipský marně hledal v původní verzi scénáře role pro oba cimrmanology, které chtěl ve filmu mít. Vyzval je proto, aby si postavy pro sebe dopsali. Tak se narodili psycholog Klásek (Zdeněk Svěrák) a vedoucí autoservisu Karfík (Ladislav Smoljak).

Jedná se o divácky nejúspěšnější snímek z dílny Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka – v kinech ho viděly tři miliony diváků.

Juraj Herz chtěl film režírovat, protože se předloha odehrává v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byl internován jako dítě. Přemluvil původně osloveného režiséra Jaromila Jireše, ať se projektu vzdá v jeho prospěch.

Cenzura při schvalování hotového filmu nařídila vystřihnout scénu, kde Štěpa (Iva Janžurová) táhne ze skal na zádech svého těžce nemocného manžela (Petr Čepek) poté, co nedokázal spáchat sebevraždu. Ústřednímu dramaturgovi Ludvíku Tomanovi totiž připadalo, že postavy spolu souloží.

Cena kritiky na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlo (1970)