elessar04

Druhý celovečerní Vláčilův film pokračuje v autorově zcela typické vizuální stylizaci, avšak s tím rozdílem (Skleněná oblaka/Holubice), že obrazová stránka není postavena nad stránku dramatickou. Tedy, vizuál a dějová výstavba jsou si rovny 1:1. Kamery se tentokrát ujal Rudolf Milič, který pevně následoval Vláčilovy vize, a vzniklo opět dílo obrazově-monumentální. Často se využívá jízdy a dalších kamerových pohybů. Záběry převládají spíše delší. Často se pracuje s plány, středovou kompozicí a světlem (!). Tempo snímku je pomalejší, což ale napomáhá typicky Vláčilovské filmové atmosféře, která je v tomto snímku naprosto mimořádná. Střihovou strukturu místy nabourává (v dobrém slova smyslu) vnitrozáběrová montáž. Již od první minuty jsem věděl, že tenhle film se mi bude líbit. Úchvatný celek s Kristovou sochou a práce s horizontem, do toho vynikající a odvážná Liškova hudba… co víc si přát. Když už jsem u té hudby, je nutno u ní chvíli zůstat. Hudba v Pasti není pouze ilustrací, ale je i nosným prvkem děje, na níž - co si budeme povídat - stojí skoro celý film. Liška se nebál experimentovat: hraje si se zvuky, ale i zpěvem (ženské aaah a následné mužské popěvky). Hudba atypická pro historický film dělá z Ďáblovy pasti mnohem víc - navíc zvukové experimentování se všemožnými efekty je také dalším velkým plusem. Literární scénář už v době svého vzniku byl označován za průměrný. Kdyby tento film natočil někdo jiný, neměl by takové kvality, jaké má. Dobře, sem tam je nějaká ta ideová schránka (ale je rok 1961/1960) , ten šílený happyend na konci je trochu "blbost", romantická část je absolutně zbytečná (co si budeme - závěrečná třetina trochu pokulhává), ale hodnotím celek, ne jen jeho výsek… Vcelku totiž Vláčil vytvořil neskutečně kvalitní snímek (z dostupného scenáristického materiálu) a mrzí mě, že nebyly naplněny všechny jeho vize (několik sekvencí z technického scénáře ve filmu chybí). Neumím si ani představit, jak by film - který už tak je skvělý - mohl vypadat, kdyby vše bylo tak, jak si p. Vláčil přál (bylo by to možná ještě skvělejší…). Na závěr bych chtěl ještě zmínit naprosto brilantní herecké výkony pánů Macháčka, Řandy a Vejražky. Macháčkův kněz je jednou z nejlépe zahraných rolí v dějinách naší kinematografie (to se doopravdy nebojím říci). Nejslabším článkem (jak psaly i soudobé kritiky) je Vít Olmer (sorry, ale hned ten jeho úvod ve filmu je šílený). Ďáblovou pastí udělal Vláčil další kvalitativní skok  (ať je to práce s hercem nebo režie a obrazové vyprávění obecně) kupředu, aby pak mohl na filmová plátna poslat NEJLEPŠÍ NÁŠ FILM VŠECH DOB a to Marketu Lazarovou! (Ohromná škoda, že tento film je tak trochu zapomenut díky jeho dvěma následovníkům - tématicky vlastně podobným snímkům - "Markétce" a "Včelám" - jelikož se jedná tak trochu o skrytý klenot té naší audiovizuální kotlinky.)

Celovečerní a zároveň barrandovská Vláčilova prvotina pokračuje  ve stejných kolejích, které nastavil již v Armádním filmu. Navazuje tak na poetiku dokumentárně-hraného debutu Skleněná oblaka (a vlastně celé Vláčilovy tvorby). Drží se především lyrična a dramatická část jde lehce na úkor vizuálního sdělení stranou. Vláčil se ukazuje, jak se již ukázal tehdy, jako režisér-malíř, jehož estetika dodnes zůstává (a navždy zůstane) nepřekonaná.S Čuříkem tak stvořili skutečně překrásné vizuální dílo, z něhož každé okénko lze vzít a udělat z něj fotografii.Nyní uvedu nejpůsobivější záběry: perfektní jízdy v NDR a na pláži, sledování pracovního postupu malíře, tíživá atmosféra RTG vyšetření (aneb dokonalá práce se světlem), úžasný záběr s deštníkem, záběr „kterak se Satan pokusil chytit holubici“ anebo (stejně jako v Nati a jiných filmech) záběr s úhlopříčkou atd.Ve filmu jsou věci, které se vytknout dají, přesto si myslím, že jde o skvělý studijní materiál (především) pro současné kameramany (či režiséry), jimž velmi často chybí nějaké originální vizuální řešení. Vše podtrhuje klasicky výborná Liškova hudba (jedná se o první spolupráci těchto dvou mistrů).Film byl ve své době (a je i dnes) naprosto originálním zjevením, které bylo často přirovnáváno k Jasného Touze (přitom se jedná o zcela odlišné „materiály“). Již tehdy muselo být jasné, že František Vláčil je úplně jiný filmař, než kterýkoliv z jeho současníků a nástupců.Celovečerní filmová báseň, která by měla být povinná pro všechny kameramany. Skvělý celovečerní debut!

Mandy, přítelkyně dobré duše dřevorubce, bude unesena a pak před zraky svého přítele Reda brutálně upálena. Red se pomstí celé sektě. Následuje brutální krvavá jízda!Co jsem to viděl prosím vás? Já sám vlastně nevím. Dvouhodinová psychedelická obrazová báseň kombinovaná různými hypnotickými psychedelickými animacemi a výrazovými prostředky. V centru dění tohoto uměleckého čehosi je šílený Nicolas Cage, jehož výkon je bestiálně typicky přehnaně geniální. Tohle je přesně ten typ filmu, kde je jeho přehnané herectví žádané.Gradingová barevná šílenost. Místy krásné, místy vyloženě hnus (ten šum byl příšerný). Drogové sekvence úžasné. Problém všeho? MOC TMY. Kvůli nadmíře tmy film připomíná místy nezdařený počin Vetřelci vs. Predátor 2, tzn. že z většiny scén je těžké odhalit, co se v nich vlastně děje.Obrazově je skoro vše perfektní. Prostě psychedelická barevná jízda. Scénář - klasická pomsta doplněná o brutální krvavý biják. Cage a proti němu "IGGY POP". No, ujetina.Film má brutálně pomalé tempo. Minimum slov. Vypráví se obrazem. První hodina je totálně o ničem. Ve druhé je zase jen krvavá řežba. Po celou dobu kromě skvělé obrazové hypnózy můžeme vnímat perfektní hudbu, která je dalším vypravěčem.Shrnuto: film s obrovskou stylizací, který si tak trochu/více hraje na něco, co fakt není. Rozhodně to není Osvícení. Já vlastně ani nevím, co tohle má být. Audiovizuálně je to zážitek, ale prostě nevím, jsem zmatený a nevím, co k této šílenosti dál říct…