Adramelech

Po všech stránkách spíše slabší film. Zaujal mě pouze design tarotových karet, které byly pro tento film speciálně vytvořené. Symbolicky zas až tak úplně neseděly, ale obrázky byly pěkně odporné. Na tarotových kartách, hlavně na velkých arkánech, se kromě figur nachází řada detailů, z nichž všechny mají symbolický význam. Většina nově vzniklých tarotových sad prodávaných v esoterických krámcích tyto detaily postrádá nebo jsou nahrazené různými nesmysly, protože jejich tvůrci tyto symboly neznají či nechápou a zřejmě je pokládají za nějaké ozdůbky, které je možné vypustit nebo libovolně přejinačit. Pak ovšem klesá schopnost karet působit při výkladu nebo při meditaci na lidské nevědomí. Motivy na kartách ve filmu byly rovněž osekané, ale docela inteligentně: pozitivní motivy byly bud vypuštěné nebo byly nahrazené motivy negativními. Pěkným příkladem je třinácté arkánum Smrt. Výtvarník, které tuto sadu navrhl, vtisknul kartám pěkně démonický šmrnc, viz třeba tvář karty Poustevník. Škoda, že jsou karty jedinou věcí, co mohu na tomto filmu pochválit.

Kultivovaně a hezky natočený film o jednom espektu erotiky. Příběh je psychoanalyticky uchopený tak, aby zaujal i náročnějšího diváka. Ještě poznamenávám, že aby si lidé spolu takto mohli a měli chuť hrát, potřebují k tomu dostatek volného času. Žádná z mužských postav ve filmu nepracuje ve fabrice, žádná z ženských postav nedoplňuje zboží do regálů v supermarketu. Ale to je jenom takový sociologický postřeh na okraj. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. Pokud by se tento produkt mého nevědomí někomu jevil jako úchylný, pak by bylo lze označit za úchylné i romány Alberta Moravii a filmy Tinto Brasse. A to mi přijde jako fakt dobrá společnost. - - - Sen o sexu (v noci z 29. na 30. května 2022) ---     Jsem v nějakém internátu, koleji nebo ubytovně, je večer a jdu se umýt. Hygienické podmínky tady nejsou právě nejlepší. V umývárně je několik sprch, ale žádná nefunguje. Kromě nich je tu jedno umyvadlo, kde z kohoutku teče voda, ale jenom studená. To znamená, že se člověk musí umýt žínkou a pak mýdlo zase stejným způsobem setřít, což je pracné a zdlouhavé. Kromě toho je tu zima.      Chystám se, že se do toho pustím, když přijde jedna spolužačka ze základní školy, která se mi vždycky líbila. Koukám, že od té doby trochu zestárla, teď jí je tak něco málo přes dvacet. Galantně jí nabídnu, že se může umýt první. Ona poděkuje, svlékne se a začne se mýt. Mezitím vzpomínáme na šťastné časy na základní škole. Sotva se stačí utřít, zaslechneme kroky. Děvče se běží schovat do sprch.      Přijde italská slečna, s níž jsem se seznámil ve Vídni na kurzu němčiny. I jí dám coby gentleman při mytí přednost. Chvíli se bavíme o životě ve Vídni, ale pak se slečna rozhovoří o situaci v Itálii. Prý se tam blýská na lepší časy, protože premiérem byl zvolen Valmero Rapucci. Celá Itálie oslavovala jeho vítězství masovými orgiemi. Ona se samozřejmě také zúčastnila a líčí detaily oslav.      Spolužačka schovaná ve sprše se začne hihňat a vykloní se ven, aby se na Italku podívala. Ta se na ni usměje: „Že tys něco takového ještě nikdy nedělala? Až se všichni umyjeme, můžeme zkusit aspoň trojku, tedy pokud neseženeme ještě pár dalších lidí.“

Mně se ten film docela líbil. Rozhodně je lepší než většina toho, co se dnes točí u nás. Ale snad se česká kinematografie někdy v budoucnu vzpamatuje a dosáhne aspoň senegalské úrovně. Kdo čekal akční film, kde se postavy v jednom kuse perou a střílí po sobě, bude asi zklamaný. Ani tyto prvky zde sice nechybějí, ale spíše se jedná o mysteriózní horor. V Africe je plno utrpení a násilí, ale kromě politiků, vojáků a všemožných separatistických frakcí tam mohou škodit ještě duchové, které není radno brát na lehkou váhu. Doporučená četba: Ahmadou Kourouma: Až bude volit divá zvěř (Praha 2005).