Poor Things
Poor Things
Chudiatko
Poor Things
Poor Things
Režie:
Yorgos LanthimosScénář:
Tony McNamaraKamera:
Robbie RyanHudba:
Jerskin FendrixHrají:
Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott, Jerrod Carmichael, Hanna Schygulla, Margaret Qualley, Vicki Pepperdine (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Od režiséra Yorgose Lanthimose a producentky Emmy Stone přichází neuvěřitelný příběh o fantastickém vývoji Belly Baxter, mladé ženy, kterou k životu vrátil geniální a nekonvenční vědec Dr. Godwin Baxter. Pod Baxterovou ochranou Bella touží po poznání. Hladovějící po zkušenostech, které jí chybí, uteče s Duncanem Wedderburnem, mazaným a zhýralým právníkem, do víru dobrodružství napříč kontinenty. Nepodléhajíc předsudkům své doby se Bella zasazuje za rovnoprávnost a svobodu. (Falcon)
(více)Recenze (503)
Ujetá frankensteinovská komedie o oživené ženě s mozkem dítěte mě bavila. Bylo to mé první setkání s tvorbou proslulého divného Řeka. Groteskní příspěvek k filmům o ženské emancipaci táhne Emma Stone tak fantasticky, že si v roli Belly ani nedokážu představit žádnou jinou herečku. Ten Zlatý Glóbus jí rozhodně přeju. Pochválit zaslouží i kamera, hudba, výprava a kostýmy. ()
Yorgos Lanthimos patří k těm kontroverzním režisérům, k nimž si ani po několika viděných filmech nedokážu stále vytvořit jasný názor, podobně jako kdysi u Larse von Triera, protože zatím co snímek – to totálně rozdílné dojmy od jednou čirého odporu až po jindy skvostný zážitek... a Chudáčci se pro mě na této vlnovce vyhoupli úplně nejvýš a nemít tak přehnaný rozsah bizarních sexuálních scén, snad poprvé jdu s hodnocením i na maximum. Propracovaná výtvarná stránka naprosto kouzlí pro divákovo oko, nejen s častým využitím oka rybího, a byť by šlo namítnout, že některé formální prvky jsou samoúčelné, dokázal mě nadchnout i přechod z černobílého vizuálu do barevného, protože zážitkem bylo už jen mít možnost vracet se do známých prostředí (např. přednášková aula) i k postavám, jaké jsem dlouhodobě poznával černobíle, najednou v magických přidaných barvách. Fantasknímu epickému příběhu s variací na Frankensteina ta vymalovaná aranž kostýmů, kulis, pozadí moře, záběrů velkoměst v neurčitém budoucím čase náramně sluší, stejně jako nadsázka, kterou režisér spolu s herci do příběhu o uměle znovuzrozené ženě Belle vkládá. Emmu Stone si pamatuji jako milou talentovanou holku z La La Landu a rozhodně nezklamala ani po čase v rozdílné poloze. Její obdivuhodná herecká kreativita ve ztvárnění „oživlé mrtvoly“, prožívající si znovu vývin dítěte a zažívající bizarní situace, je nespoutaná a pomáhá udržet filmu vtip. Velice se mi líbil i mužský trojlístek „vědecky“ přesného Dafoa, tajemného Youssefa (kterého jsem zaregistroval poprvé) a bonvivánského Ruffala – takže jsem výjimečně v režii Lanthimose plně spokojen i s hereckými výkony, byť ke konci už (žel) došlo i na nějakou scénu, kde jsem měl pocit, že se na chvíli i s herci vrací onen starý, chladně odtažitý Lanthimos. Naštěstí jen na chvíli, protože jinak vedle loňských Stovek bobrů jde o snad nejnápaditější žánrový počin posledních let, s jakým se setkávám a jaký mě po svou dlouhou stopáž úspěšně přenesl do svého nápaditě podaného světa. [85%] ()
Oslava šialenstva a nechutnosti. Pri mene úchylného Gréka nič nové. Raz homáre strkal Farrelovi do riti, inokedy v psychosplaške s jeleňom nechal Kidmanku pochodovať permanentne nahú a ona poslušne odev odhadzovala, lebo vraj umenie, potom nechal lízať obtlstlé stehná a mušle v súťaži o favoritku, no a keďže jednotkou odpudivosti je Emma Stone, rozhodol sa, že na ďalší kúsok "umenia" prehovoriť ju, veď už mu raz svoju šerednosť pred kamerou dokázala. A prekonal sa. Emma Stone už nie je jednotka odpudivosti, už je to Emma Stone s havraním riedkovlasom, potrebujúca akútnu pedikúru, pretože tak rapavé chodidlá nevidieť ani v domovoch sociálnych služieb pre klientelu nad 80. Hrubozrnná päta, nechutné mrdanie s ešte negustovnejšími partnermi, obscénne vystavovanie sa a tlačenie očných buliev dovonka ako pri zápche po kile banánov a vylizovanie si šušky černoškou však robí z drahej Emmy jednu z favoritiek na oscara, čo len poukazuje na to, aké artové diela sa dnes musia točiť, aby progresívny partajčík tlieskal v stoji. Jedno šťastie, že film aspoň potvrdil žáner sci-fi, pretože v celom tom bláznovstve boli prítomní len dvaja intelektuáli a naozaj, ako z nejakej fikcie, obaja mali korene v Mozambiku. ()
Aká pekná retardovaná ... Štetka! Yorgos ma bavil celý čas. Príbehom, vizuálom, muzikou. Bella Baxter je asi hrdinka a Holly Waddington za kostýmy Oscara poprosím. Nejaké menšie výhrady by som mala, ale načo. 4,5* ()
Yorgos Lanthimos je svůj a bylo by asi zajímavé vidět, co se mu děje v hlavě. Chudáčci můžou působit jako jeho nejpřístupnější film, ale stále je to čistokrevný art a ne mainstream. Hlavním bodem je zde téma sexuality, které je prezentováno do příběhu někde na rozmezí Střihorukého Edwarda a Frankensteina. Film je odvážný a milovníci Emmy Stone (která zde popravdě není moc atraktivní) si přijdou na své a užijí si hromady sexu i nahoty. Pořád jsou ale Chudáčci od tvůrce Humra a to je důležité si uvědomit, protože vydržet toto audiovizuálně náročné, nepřístupné a dvě a půl hodiny dlouhé dílo, není jednoduché ale zároveň si divák odnese neobvyklý a neopakovatelný zážitek. ()
Grécky provokatér č. 1 - Yorgos Lanthimos - podľa môjho vari naplno triezveho uvažovania, vyslovene chce iba za každú cenu neustále provokovať a šokovať zároveň; skrátka, väčšinou sa stále štylizuje do rovnakého formátu snáď predovšetkým len kvôli tomu, aby znovu pôsobil čo najdivnejším dojmom, zrejme aj na úkor samotnej kvality príslušnej veci, a čo môže mať následne kľudne i celkom opačný charakter, než aký teda pôvodne tento tvorca vôbec zamýšľal: štylizácia pre celkový [d]efekt v rámci celku, čo sa rozhodne znovu dotýkalo i jeho úplne najnovšieho, a k tomu i opätovne pomerne dosť samoúčelného a experimentálneho titulu, ktorý na mňa jednoznačne zapôsobil, ako niečo medzi »vedeckým experimentom,« a to konkrétne na samotný spôsob - trebárs i samotného Frankensteina, resp. proste práve najmä toho účinkujúceho Netvora, ktorého na začiatku 30. rokov XX. storočia, s naprosto veľkou gráciou stelesnil William Henry Pratt, známejším pod svojim umeleckým menom ako Boris Karloff; nakoľko sa zrovna táto ústredná protagonistka Bella Baxterová v podaní Emmy Stoneovej, vskutku akosi priamočiaro predsa trocha častejšie štylizovala do jeho trefnej podoby - aspoň v prvej polovici minutáže - určite; keď by som ju mohol teraz premenovať - povedzme na akéhosi „Netvora v sukni” s mimoriadne neukojiteľným sexuálnym apetítom, čím sa vzápätí azda už konečne presúvam i do ďalšej roviny celkového rozprávania daného, rozštiepeného príbehu, kedy daný autor zasa prehodil výhybku smerom na akési «umelecké porno», kedy sa tým pádom divákovi pred jeho užasnutým zrakom postupne rozprestierala i neuveriteľná kadencia explicitne poňatých záberov bez akýchkoľvek kladených servítok, že si vnímavý divák vtedy automaticky v duchu hovorieval: „Wow, sakramentsky odvážny, a obzvlášť perverzný a nechutný, herecký prejav zo strany tejto ústrednej predstaviteľky, z ktorého ale je možné súčasne vycítiť aj vysokú samoúčelnosť a kalkuláciu, rovnako sa podobne vzťahujúcu i na tohto hlavného autora, ktorý svoje zvrátené vízie naďalej prenáša na svoje herecké obsadenia, až to nenormálne začína zapáchať akýmsi absolútnym nevkusom!” ()
Úžasný a odvážný experiment o bytosti, která touží experimentovat! Porušování společenských norem je vždy velmi atraktivní! ■ Nebudu psát o hereckých výkonech a režii - o tom už dost napsali jiní. Za sebe bych upozornil na vizuál - perfektní exteriéry z paralelní reality (!), pohled skrz rybí oko, když se hrdinka dostala do zajetí, barvy jako z kolorovaných fotek La Belle Époque. ■ Můj první film od Yorgose Lanthimose. ()
Chudáčci diváci. Všeobecné nadšení nesdílím. ()
Chudáčci v sobě nezapřou inspiraci Frankensteinem a už vůbec v sobě nezapřou Lanthimosův osobitý režisérský styl, který nemá v současné kinematografii obdoby. Divák má úžasnou možnost se na dvě a čtvrt hodiny ponořit do futuristicky pojatého viktoriánského světa, v jehož středobodu se nachází Bella - duševně zcela "nepopsaná kniha", na jejíž listech se však začne odehrávat emancipační dobrodružství nevídaných rozměrů. Po výtvarné stránce se jedná o vymazlený počin, kde by nejeden sugestivní výjev mohl být vystaven v muzeu jako cenný obraz. Vedle prazvláštních úhlů kamery a jakoby snových filtrů jsem si nadmíru liboval v (ne)cudných kostýmech Belly a jejích kreacích. Herecky nemám filmu co vytknout - tahounem celého příběhu byla samozřejmě Emma Stone, která se zcela bez studu zhostila své role, zatímco ji skvěle sekundovali "frankensteinský" Willem Dafoe a sukničkář Mark Ruffalo, jemuž nakonec sukně takřka přivodily šílenství. Bylo poutavé sledovat duševní vývoj Belly: od "dětských" krůčků o pár slovech, přes fyzicky intenzivní poznávání vlastního těla a sexuality, až po plně uvědomělé a sebevědomé nazírání (pokrouceného) světa s filosofickým přesahem. Chudáčci mají i přes své na první pohled artové pojetí potenciál oslovit široké publikum a rozhodně se nebojí chytit patriarchát za koule a dát jim co proto. ()
Lanthimos sa po Lobsterovi vracia k vtipne doslovnému experimentovaniu s evolúciou emócií. A nemyslím si, že je to len "confluence of consequences", toto mu proste ide. Vizuálna stránka ako Moulin Rouge od Karla Zemana z pohľadu rybieho oka je ďalšou devízou. Len mám príliš čerstvo v pamäti O kuratách a ľuďoch, tak ma niektoré anatomické anomálie nechávali chladným. ()
Fantaskný svet plný okázalých obrazov, fantázie a myšlienok. Zvedavosť diváka však časom prechádza len na neuveriteľný dychberúci herecký výkon Emmy Stone (Oscar), ktorá je detsky očarujúca a dospelo zvodná. Posledná tretina filmu je až príliš zamilovaná do seba... ()
Poor Things charakterizují tři faktory - ze 40% je to porno s Emmou v hlavní roli, ze 30% jasná vize a kreativita Lanthimose a z 30% skvělá herecká show a jasný úkaz, jak se to má dělat. Tvůrcův Humr nebo Zabití jelena mě tehdy rozhodně neuchvátilo, takže i do Chudáčků jsem šel s jistou mírou skepse, ale tohle dílo je tak své, odlišné a šílené, že mě pohltilo a od prvních minut jsem věděl, že bude dobře. Lanthimos je prostě svůj a jedinečný a kde v minulých kouscích předvedl víceméně konvenční filmařinu se zvláštním motivem, tak tady vstoupil úplně do neznáma a celý film je jeden velký bizár. Ať už díky naprosto neortodoxní vizuální stylizaci (černobílý kontrast, barevné exteriéry…), tak díky hudebnímu podkresu evokujícímu studio A24 či v neposlední řadě bezkonkurenčnímu hereckému výběru, kde trojka Ruffalo - Emma - Dafoe ženou film do oscarových rozměrů, přičemž tohle bude přesně ten zážitek, na který bude člověk vzpomínat hodně dlouho (a ne, není to kvůli svlíknuté Emmě :D) Klasický český divák hltající Ženy v běhu nezvládne ani prvních 10 minut, ale náročnější diváci, kteří ví, co od Lanthimose čekat, budou spokojeni a sami ocení, že takhle explicitně a naturalisticky podaná dystopie tady už dlouho nebyla... ()
Naprosto úchvatné mistrovské dílo a jedinečný unikát mezi konvencemi o boji s konvencemi. Když si uvědomím, jak málo stačilo, po pár vteřinách chuti nevidět monstrum v podobě Willa Dafoea, přijít o tak výjimečný skvost a zážitek….jaká škoda by to byla a naštěstí se nestala. Prostředí a zkušenost nejlépe formují osobnost člověka. Jak povzbuzující zjištění. Vivat caput 😉🥳🤯😍🫶 ()
Pěkné obrázky a hnusná hudba. Muži špatní. Zejména bílí muži. Film je zhruba o 120 minut delší, než je potřeba. Filozoficky si to hraje na něco víc, než to je, není to vtipné, ale hlavně, Emma Stoneová není hezká. Celkový pocit: nuda. ()
S The Favourite jsem se u Lathimose konečně zaradoval nad tím, že byl schopný natočit film stojící na vlastních nohách a ne, jako to má obvykle, satirickou metaforu, kde každá věc něco znamená, což však ale ústí pak v to, že to, na co se díváme vlastně není to na co se díváme. Což nesnášim. S Poor Things se k tomuto svému atributu bohužel vrátil, navzdory tomu, že scénář mu opět napsal McNamara a vytvořil tak opět snadno čitelnou satiru, ve které do jedné postavy doslova nacpal dvě různá charakterová klišé: mozek malého dítěte, které má tendence se ptát na nemilosrdně všetečné otázky o světě kolem něj spojil s tělem dospívající ženy objevující pokrytecké paradoxy patriarchátu. Tohle příznačné Frankensteinovo monstrum spojené z Malého prince a Trierovy Nymfomanky mělo snadno zaděláno na nejotravnější postavu všech dob nebýt naštěstí toho obrovského nasazení téměř všech zúčastněných. Poor Things se odehrávají v symbolickém světě kombinujícím v sobě vizuální motivy videohry Bioshock Infinite s Městem ztracených dětí a do toho tam hopsaj rozprchlé experimenty z Jensenových Kuřat a lidí. Výsledný svět plný nadšení z neregulovaných vědeckých pokroků se pak vyznačuje nepochopenou prací s vlastními city, které exaktní mysl není schopna pojmenovat, takže je strašně přeexponovává, čemuž sedne často dost utržené herectví v čele s fantastickou Ruffalovou vědomou parodií na herecký výkon. Právě rochnit se ve všech těch dílčích elementech, od architektury přes masky, kostýmy či různé technické bazmeky naštěstí bohatě stačí k tomu, abyste si ty dvě a půl hodiny dali úplně klidně znova a klidně ignorovali ten tradiční příběh o hloupých mužích a silných ženách, kterých dnes vychází dvanáct do tuctu. ()
Dalo by se v jistém smyslu konstatovat, že jde o svérázné Lanthimosovo pojetí Frankensteina. Film však obsahuje daleko více. V mnoha ohledech je naprosto dokonalý - především ve scénáři, v dialozích, v neuvěřitelně vybroušeném jazyce, vtipkování a slovní hříčky ve francouzštině, portugalština v Lisabonu, takhle ohromen jsem filmovým jazykem nebyl možná nikdy v životě. Emma Stone, její výkon se mi zadřel hluboko pod kůži. Ukousla si obrovské sousto, ale zvládla to na 101 procent. Pokud dostala Oscara za La La Land, Akademie letos nemůže volit jinak. Lily Gladstone mohou dát sošku klidně za vedlejší roli, de facto tomu tak je. Nesmírně náročná a komplikovaná role, při níž jde o každé slovo, každý pohyb, každé mrknutí. Předvedla takovou bravurnost, že ostatní herečky v uplynulém roce nechává daleko za sebou jako Sha'Carri Richardson. Mark Ruffalo rovněž exceluje coby děvkař a bonviván milující pastel de nata a sex a propadající regulérnímu šílenství z neodolatelné a neuchopitelné Belly. Nádherné obrazy, fantaskní svět a celý ten zběsilý mix absurdit, kuriozit, bizarnosti, všudypřítomného humoru všeho druhu, sexu všeho druhu, cestování, filozofování, medicíny i v její nejzvrácenější podobě činí z Chudáčků Lanthimosův nejlepší film. A mně osobně atakují moji TOP 10. ()
Není to na čistých 5, ale Poor Things jsou až příliš originální a opulentní dílko. Rozebírá se tu spousta aktuálních témat, přičemž některý z nich jsou vám vražený přímo do ksichtu, ale něco je zas dobře ukryto v metaforách a mě to velice bavilo analyzovat v reálnym čase když jsem ještě nevěděl jak to dopadne. Film vás dokáže pobavit, znechutit, vizuálně uchvátit a to všechno v tak dobrym balancu že 140 minut uteklo jak voda. Viděl jsem trailer a tak jsem si myslel že aspoň trochu vim co můžu čekat, ale to jsem se teda hodně spletl. Čekal jsem bizár, ale na tohle neni ready nikdo. Film se například poměrně dlouho věnuje sexu a kurvení, takže na první randíčko to asi uplně nedoporučuju, ale na nahou Emmu Stone se na velkym plátně kouká fakt hezky. Můj třetí film od Lanthimose a do třetice všeho dobrého, zatím nejlepší, určitě budu očekávat co dalšího mistr uvaří. ()
To byl zase jednou bizárek... Tvůrci se jednu chvíli tvářili, že se děj snímku odehrává v Evropě ve století páry, aby v příštím okamžiku naservírovali divákovi podívanou jako z verneovky (potažmo z filmu Karla Zemana). K vlastnímu překvapení jsem zjistil, že pokud je mi feministická agitka podána vtipnou a ne zrovna násilnou formou (zkrátka, když ji do mě filmaři netlačí jako krmivo do kachny na foie gras), mohu se u ní velmi dobře bavit, protože, ruku na srdce nebo kam je vám libo, jsme my chlapi často skutečná hovádka. No, a tady se to podařilo vypíchnout formou, která mi fakt sedla, takže mě nikterak nezarazila Bellina pařížská kariéra, zato jsem po celou dobu přemýšlel nad zjevně pedofilním Maxem McCandlesem. Podivnými podivnostmi tady bylo podivně přehuštěno, ale Emma Stone si svou roli evidentně užívala, já jsem se bavil obrazem i dialogy, nejednou jsem se mohl i zasmát, takže jsem nenašel důvod pro to, abych šel s hodnocením pod čtyři pěticípé. P. S. To hravé rozčvachtávání tvorů živých i neživých mi v pozdějších fázích filmu poněkud chybělo. / Poučení: Člověk se každý den učí něco nového. ()
Surrealistické a vysoce osobité dílo, které ve mně s přibývající stopáží zažehlo touhu poznávat a měnit svět kolem sebe. Snímek Poor Things talentovaného režiséra Yorgose Lanthimose Vás zaujme již od vkusně stylizovaných úvodních titulků, které dávají velmi srozumitelně vědět, jakým směrem se on a tvůrci v tomto projektu vydávají. Bez sebemenších vytáček jsme tedy doslova vhozeni do vtahujícího dekadentního světa s lehkou futuristickou příchutí, v němž všechny exteriéry, interiéry a pestrobarevná paleta lidí žije svým vlastním životem. Zkrátka zde máte velmi příjemný pocit, že to celé nebylo vytvořené jen za účelem snímku, nýbrž že tento krásný kout světa se možná někde opravdu nachází. Do tohoto všeho je pak organicky naroubována satiricky emancipovaná Frankensteinova nevěsta v podání výtečné Emmy Stone (Oscar?), tradičně spolehlivého Willema Dafoe či Marka Ruffala v překvapivé herecké poloze, s nimiž procházíme mnohdy bizarními a za vlasy přitaženými šílenými scénami. V tomto bodě je záhodno zmínit perfektní scénář, jež se všemi těmito situacemi pracuje s noblesou sobě vlastní, pročež se před Vámi na ploše čítající 141 minut rozestře dokonale vypointovaná mozaika lidské touhy poznávat širý svět a především sebe sama. Právě díky dynamické kombinaci tohoto elementu, naléhavé kamery a precizního soundtracku Vám ta olbřímí stopáž uteče až znepokojivě rychle. Co tedy dodat na závěr? Poor Things určitě nejsou pro každého, není to ten snímek "honosící se" přízviskem divácký. Avšak i přesto bych vám návštěvu kina doporučil, jelikož si troufám tvrdit, že nic tak nespoutaného na velkém plátně zase pěkně dlouhou dobu neuvidíte. Tohle opravdu stojí za to, věřte mi. Výborná práce! (Viděno v kině CineStar Čtyři Dvory České Budějovice) „I have adventured it and found nothing but sugar and violence.“ ()
Možná někdy lehce po dvacítce, když jsem v klubových kinech ještě zásadně vymetal jenom tzv. "filmy pro náročného diváka", bych tuhle bizarně artovou, feministickou, pseudofilosofující a rádoby hlubokomyslnou onanii vnímal s jakousi směsicí fascinace, zvědavosti a pouze jemného znechucení, jako třeba filmy od Greenawaye. Teď ale cítím už jenom to znechucení. Ano, film mi v první řadě přišel odporný a nechutný, protože taková je i jeho hlavní postava - odporná a nechutná svou retardovanou živočišností. Jak se tváří, jak mluví, jak chodí, jak jí, jak kopuluje... vrcholný hnus, oslava pokřivenosti a ošklivosti. Navíc Emma Stone tu odporně, nechutně a retardovaně i doopravdy vypadá. A účast dvou oduševnělých a pokrokových afroevropanů v příběhu jakoby z konce 19.století už působí jako trapná satira na tendenční přepisování historie dnešními všelijakými užitečnými idioty. Při hodnocení předchozích Lanthimosových filmů jsem pod tři hvězdy nešel, ale tady se mi málem nechce dávat ani tu jednu za okouzlující fantaskní vizuál (Lisabon, loď, Paříž, Londýn). Škoda, že tak kýčovitě krásný fiktivní svět posloužil jen jako kulisa k tak obludně pitomému ději. ()
Související novinky
Válka Roseových dostane novou verzi
Připravte se na notnou dávku vyhrocených manželských hádek na velkém plátně, u studia Searchlight Pictures je totiž v přípravách nová adaptace knihy amerického spisovatele Warrena Adlera pod názvem… (více)
Další film Yorgose Lanthimose má obsazení i premiéru
Emma Stone (La La Land) si sotva nechala na plaketu svého druhého Oscara vyrýt své jméno a název filmu Chudáčci, za který jej obdržela, a už má zase napilno. Stejně tak řecký režisér Yorgos Lanthimos… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)