Plivu na tvůj hrob

Proč je nepoužití hudby považováno za amatérismus? Copak hudbu v normálním životě někdo slyší jen tak ze vzduchu? A pomiňme případné blázny a feťáky. Hudba je podle mě to, co každý snímek oddaluje od reality, i kdyby v něm ukázali nevímco jakkoliv naturalisticky. Napliju na vaše hroby je očištěno od všech těch nešvarů, které v kinematografii dnes vidíme. Podle mě je to jeden z nejrealističtěji natočených filmů, jaký jsem viděl. Proč? Dialogy jsou blbé, ale reálné. Nikdo nemluví jak knížka. Poslouchali jste někdy rozhovor dvou vám úplně neznámých lidí? Obvykle snůška volovin, dost často nelogicky na sebe navázaná a hloupá. Většinou se to skládá z krátkých vět, z nedořečených vět, někdy i z nadávek (podle druhu lidí). Ale veskrze je to dialog o hovně, neboli že málo slovy lidé řeknou ještě míň. Tady je to podobné a proto uvěřitelné. Jestli herci hrají špatně? Nevím, mně to tak nepřišlo. Pro většinu to asi bude způsobený tím, že tu nikde není moc prudkých a náhlých střihů a tak ten americkej způsob herectví nepoznají. Viděl jsem lepší filmy, ale taky zatraceně horší. Tohle je prostě průměr. Kdyby to mělo trochu propracovanější postavy (ukázat trošku něčeho z jejich života) nebo tam přidali trochu černýho humoru či cynismu a ne jen osm koulí s nožičkama a jednu Nemesis, bylo by to mnohem zábavnější (takhle se to přeci jen moc táhne). Myslím, že hodnotit tento snímek záporně je opět jen otázkou módy a musíte to hodnotit sami, tak, aby to hodnocení nikdo neviděl. Neboli předsudky (strach z našich proti sobě), předsudky (strach z cizích proti nám), předsudky (strach z naší vlastní reakce na ty cizí). Jo, jestli tohle je oslava násilí na ženách, tak já jsem Panna Orleánská. Spíš je to obhajoba pomsty a ospravedlnění touhy vzít věci do vlastních rukou. (21.07.2006)

Asi jsem vyléčená od vejletů k jezeru, jakmile se film odehrává u jezera, tak se tam vo sto šest šuká a vraždí. V Eden lake se teda jen tyranizovalo a vraždilo, ale v I spit on your grave holce z toho, že jí to během celý hodiny nikdo z Mechanickýho pomeranče zvlášť dobře neudělal, hrábne a tak se celej zbytek filmu houpe v síti a rozjímá o tom, jak si v samém závěru zajezdí na člunu kolem dvou chudáků, co neuměj plavat... To bylo děsivé i na mě! Nudně děsivé! Ahoj strýčku nudo, nice to see you... XD (13.11.2011)

Nudný Exploitation, který se kdysi minul účinkem.Měl poukázat na hrubé násilí vůči ženám, nakonec to byl pro většinu lidí jen zvrhlý film, který byl skoro všude zakázanej.Banda křáčů přefikne jednu zarostlou měšťandu a ta je pak všelijak vykuchá, je to bohužel neskutečná nuda bez špetky atmosféry, na kterou sem se podíval čistě ze zvědavosti a kvůli novým verzím.Vůbec se nedivím, že film nenabyl nijaký úspěch, čistý, nudný a nechutný trash, který je k tomu ještě příšerně amatérský. 10% (07.10.2013)

Jo, jo, pomsta nejlépe chutná za studena. Byl by to prachobyčejnej amatérskej thriller, kdyby to nebylo v první půlce tak syrové a ve druhé tak krvavé. Celý film bez hudby, docela zběsilé postsynchrony (kdy rozhovor u jezera zní jako z tělocvičny) a retardovaný blbeček, co vypadá a tváří se jako mladý Felix Holzmann. K tomu sériové znásilnění a vcelku vychutnaná pomsta (až teda na ty poslední dvě trošku odfláknuté). Vcelku parádička, kterou v televizi asi jen tak neuvidíte. Tenhle film pár vybraným jedincům doporučím (pár z nich, abych je nasral he, he). (12.07.2009)

Díky tomuhle snímku konečně vím, co si mám představit pod pojmem shock-exploitation a bože stůj při mně, líbil se mi a ne málo. Zařídil jsem se podle Pomových instrukcí a zatímco ostatní šli spát, já se uvelebil u počítače a pustil si film, který předchází pověst těžkotonážní amatérské sračky, co z neznámých důvodů dosáhla kultovního statutu coby extrémně brutální a úchylný snímek. Přesto převážily mnou hluboko uvnitř naivně chované naděje, že snímek svému statutu dostojí a ačkoliv se prvních asi 20 minut do znásilnění hlavní hrdinky vůbec nic zajímavého nestalo, strávil jsem je napjatý jak šráky. Jestliže z první půlky filmu si navždy odnesu obrázek nahé ženy prodírající se lesem, z druhé to bude tatáž žena řítící se v motorovém člunu a rozmachující se přitom nad hlavou sekerou. To, co tu mnozí označují jako amatérismus (dlouhé záběry, pomalé tempo, absence hudby, charakterizace postav, hereckých výkonů aj.), je pro mě minimalismus s cílem dosáhnout co největší míry realističnosti, který film učinil tak podmanivě působivým, jakým alespoň pro mě byl. Ano, je otázka nakolik to Zarchi zamýšlel a co mu vyšlo jen náhodou, ale to je mi docela jedno. Až primitivně jednoduše napsaný a natočený, ale fascinující film. (03.02.2006)