Walk the Line

Bravúrny životopisný film s fantastickými hereckými výkonmi v hlavných úlohách. Prekvapil ma hlavne Phoenix, nikto by tak nezahral Johnyho Casha ako on, pre túto rolu sa narodil, fantastický výkon. Film je prešpikovaný pesničkami, ktoré ma oslovili, a to aj napriek tomu, že tento žáner hudby moc neobľubujem. Asi to je tým, že Johnny Cash bol proste fenomén, ktorý ovplyvnil mnohých spevákov a kapely. A to nehovorím o jeho "zaujímavom" životnom príbehu. Pre mňa jasný plný zásah. (25.12.2013)

Walk the line, film o mém nejoblíbenějším zpěvákovi, mám doma dlouho, a stejně dlouho, jako jsem jsem se na něj těšil, jsem ho i odkládal. Bál jsem se, že se mi třeba nebude líbit, že v něčem nesplní moje představy, že bude mizerný a já budu mít vztek a budu se ptát, proč ho vlastně někdo točil, když to ani nedokázal udělat pořádně. Včera jsem si ale DVD pustil a co vám budu povídat – stačilo vidět úvod z Folsomské věznice a všechny obavy byly pryč. Celé dvě hodiny jsem žasl nad výkony Joaquina Phoenixe (bezchybně nastudoval snad každý Cashův pohyb a obzvlášť při záběrech z dálky je na pódiu od skutečného Muže v černém k nerozeznání) a Reese Witherspoon, z nichž by „Johnny a June“ měli určitě radost (však taky oba herce vybrali), zpíval jsem si, usmíval se a podupával si, sledoval jsem, jak se příběhem míhají všechny ty veličiny od Elvise a Jerryho Lee Lewise přes Waylona Jenningse po Carla Perkinse a Carterovic rodinu a říkal jsem si, že to dopadlo parádně. To, co jsem znal hlavně z fotografií, zkrátka ožilo. A ožilo to na výbornou. Nijak objevně psaný scénář kritizovat nebudu, protože v tomhle případě to bylo zkrátka zachycení důležité části života jednoho skvělého člověka, a můžeme být rádi, že z toho nevznikla uslzená vleklá nuda, ale tak pocitvě šlapající věc. Dávám čtyři hvězdy za film a pátou z úcty k mistrovi. Výtky mám jen dvě. Menší a větši. Menší: Koncert z Folsomu měl být delší, alespoň o jednu píseň. Větší: Jak mohli scénáristé naprosto vynechat Boba Dylana? (23.01.2012)

“Cashův Phoenix” paráda, jen přál bych si víc šmrnc a dokázal si představit i zábavnější (...), obsáhlejší pojetí života tady té legendy, než pouze po rok 68. Plus přišlo mi, že ten film si vás hlavní postavu nepřiměje oblíbit, narozdíl od tvorby a jeho knižních biografií. To je škoda. Doufám tedy v další high profile počin. (x) (18.12.2018)

Na poměrně úzkém fragmentu sledujeme počátek kariéry Johnnyho Cashe a okolnosti, které jeho lidskou i hudební osobnost formovaly - smrt bratra, nesnášenlivý otec, krach manželství, setkání se svou životní láskou. Roky jeho největší slávy měly teprve přijít. Trochu méně psychologie a více hudby a byla bych maximálně spokojená. V případě brilantní Reese Whiterpoon jsem byla. (16.05.2006)

Já jsem si po pravdě po dlouhou dobu sledování tohoto filmu nevěděl co si o něm myslet. Johnny Cash a jeho okolí, manželky nevyjímaje mi přišlo hodně obyčejné, na svojí dobu klasické, jenže tak ve druhé třetině jsem to všecko pochopil a z myšlenky, že Cashův život mi nepříjde natolik dobrý aby byl zfilmován jsem okamžitě ustoupil a sledoval, jak si režisér se mnou celou tu dobu neskutečným způsobem hrál a já mu to všecko naletěl. Stejně tak jako to, když jsem Joaquina Phoenixe slyšel poprvé zpívat, falešně a divně, jenže nakonec jsem si jeho hlas zamiloval stejně jako Cashův a sledoval jeho život až do samého konce s ukápnutou slinou na triku. To se nedalo jinak, herecké výkony jsou výborné, nechápu proč Phoenix nedostal Oskara. Zato alespoň Whiterspoonová ve vedlejší roli byla patřičně oceněna a alespoň díky tomu se na tento film jen tak nezapomene. Rozhodně není proč. Je výborný. Já životopisné filmy mám hodně rád. Hodně bych tento srovnával s filmem Ray. Vlastně se ta kostra příběhu nijak závratně neliší, ale přecijenom je to něco jiného. Muzika je výborná a závěrečná scéna ve vězení? Dokonalá. Já nemůžu jinak než pět hvězdiček. Stejně tak jako jsem vrazíl Charlesu Chaplinovi nebo Rayi Charlesovi, prostě jsem se unášel a unášel, až do samotného konce. (04.10.2008)