V nitru Llewyna Davise

To sú tí umelci .. ani zaboha nebudú robiť niečo iné, aj napriek tomu, že im muzika nevynáša. Aj keď tu snaha bola, len Davis bol tak trochu smoliar. Ešteže mal kde tašku, gitaru a hlavu zložiť. Bavila ma melancholická atmosféra, a aj muzika tohto filmu. A budem sa opakovať, ale Isaac je nesmierny fešák. 3,5* (04.02.2021)

Vnútri Llewyna Davisa sa odohráva veľký boj. Boj za ideály a uznanie, ktoré by ho zbavili ťažoby a bezútešnej životnej situácie. Počas krátkeho výseku z jeho života má divák pocit, že Llewyna pozná celý život, súcití s jeho beznádejou, zdieľa jeho nenávisť i radosť. Aj keď smoliarske obdobie jeho života prevláda, okamihy veselia a mieru nám pripomínajú, že vždy sú tu veci, pre ktoré sa oplatí vzoprieť sa svojmu osudu. Aj keď to celé vyzerá na tragédiu najhrubšieho zrna, tak to nie je pravda. Film v sebe ukrýva obrovské čaro prirodzenosti, ktoré vás nebude skľučovať a zožierať, ale empaticky vás nakopne k životu. Okrem toho samozrejme Coenovci zasadili rozhodujúci úder umiernenou réžiou, stopercentnou atmosférou a vycibreným hudobným podmazom. 85%. (29.08.2014)

Krásně vypadající příběh odnikud nikam, který vlastně nemá ani zápletku, ani pointu, ani nic jiného, čím se většina ostatních filmů povětšinou vyznačuje. Chápu, že to asi má být spíše taková pocitovka o životě jdoucím pořád v těch stejných sračkách dál a dál, ale mně tam prostě alespoň nějaká základní kostra chybí a bez ní mi to bohužel jako film nedrží. 6/10 (10.03.2014)

Nejsmutnější film bratří Coenů s jejich bezkonkurenčně nejméně sympatickým hrdinou. Poslouchá se to jako sladkobolný folkový šlágr o chlapovi, který šel celý život mimo. Přesně víte, kam přijde, sloka, refrén i konkrétní rým. A v tom je právě síla jednoduchého popěvku, který mi zalezl po kůži jako mráz a kočičí předení. Nic hlubokomyslného, prostě jenom krásnej zážitek, který není třeba nijak vysvětlovat / obhajovat. [85%] (13.02.2014)

Llewyn Davis, největší smolař, který nebyl. Sledovat Inside Llewyn Davis je jako poslouchat starou, ale neohranou vinylovou desku a pít u toho hodně černou kávu bez cukru. Trpké, ale zároveň příjemné asi jako převalování se v posteli s vědomím, že dnes nemusíte dělat vůbec nic. Tenhle film má obrovské srdce oděné v ručně pleteném svetru a manšestrovém saku. Neuvěřitelné (folkové) sólo Oscara Isaaca a vizuálně nejvypiplanější Coenovka. (25.01.2014)