Zielona granica
Green Border
Green Border
Hranica
Green Border
Green Border
Režie:
Agnieszka HollandKamera:
Tomasz NaumiukHudba:
Frédéric VerchevalHrají:
Jalal Altawil, Maja Ostaszewska, Behi Djanati Atai, Tomasz Włosok, Mohamad Al Rashi, Dalia Naous, Joely Mbundu, Piotr Stramowski, Marta Stalmierska (více)Obsahy(1)
Psycholožka Julia (Maja Ostaszewska) se po přestěhování do Suwalského kraje stává nedobrovolnou svědkyní a účastnicí dramatických událostí na polsko-běloruské hranici. Rozhodne se vzdát se svého pohodlného života a přidá se ke skupině aktivistů, kteří poskytují pomoc uprchlíkům. Současně s tím jsou syrská rodina prchající před občanskou válkou a její doprovod, učitelka z Afghánistánu, podvedeni Bělorusy a násilně převezeni do uprchlického tábora nedaleko hranic s Polskem. Ve snaze uniknout se vydávají na zoufalou a nebezpečnou cestu neznámým a nepřátelským územím. V Polsku se jejich osud protne s osudem Juliiným a mladého pohraničníka Jana (Tomasz Włosok). Události, které je potkají, navždy změní život nejen jim, ale i dalším migrantům a aktivistům zapojeným do jejich příběhu. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (60)
„PROČ NÁM TO DĚLÁTE?…“ Parádní a poučnej pohled na jednu migrační epizodu (tedy trasu přes Bělorusko). A navíc přátelé… celkem drsnej! Líbí se mně, že Holland zbytečně nemoralizuje (byť jde o jasnej pohled jedný strany), ale jen nechává ony vybrané jedince plácat se od hranice k hranici. Aby ji nikdo nemohl nařknout z nadržování, ukáže, že taky tahle mince má dvě strany. Film, ze kterýho se „sluníčka“ asi poblinkají… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl polskými politiky odsouzen a označen jako protipolský. Ministr spravedlnosti přirovnal režisérku k propagandistickým režisérům Třetí říše. Kina měli za povinnost před filmem odvysílat stanovisko polské vlády. 2.) Scénář vznikl podle běžně dostupných dokumentů, rozhovorů s uprchlíky, neziskovkami, ale také díky anonymním výpovědím pohraničníků. Příběh je tedy inspirován skutečnými postavami. 3.) Thx za titule „K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Zásadní zpověď o současnosti, o nás především. Bolestně aktuální snímek z kategorie "současná společenská témata", u Agnieszky Holland s jasným přesahem na historii lidské civilizace přinejmenším tu moderní ve dvacátém století. Může to být nepříjemný pohled, ale to někdy pohled do zrcadla bývá. Dokud se někdy nekoukneme i sami na sebe, můžeme jen těžko hodnotit ostatní. Připomene Nabarvené ptáče. Nejen barevnými odstíny . ()
Nervydrásajúci film no zároveň veľmi lineárny a čiernobiely vo svojom ponímaní dobra a zla. Zvraty sú nahradené zmenami perspektívy, skutočná skúška charakterov sa tu vlastne nikdy neodohrá aj keď niektoré postavy naoko trpia výčitkami. Postavy majú jasno vo svojich hodnotách a tie pevne zastávajú, kričia a plačú, keď sa im to nedarí. Hollandová dojíma a zraňuje diváka, aby sa mu dostala pod kožu, čo sa jej aj darí, ale v konečnom dôsledku len vrství utrpenie. ()
Po takovém filmu se musí každý vlastenec ať žijící nebo nežijící zvedat ze židle nebo obracet v hrobě.Proboha,proč natáčet takové filmy ve kterých se uprchlíci s dolarama v kapse,v drahém oblečení a s mobilama v ruce prohánějí po lese a za pomoci aktivistů a převaděčů nabourávají suverenitu moderních států?Proč stále hrát na city a snažit se filmově obhájit tuto nelegální invazi?Ne,prostě ne,ideologie se nedá obelhávat,nelze jí vyměnit za peníze a pouze zrádci a zbabělci dokážou zradit po staletí budované evropské hodnoty a ve jménu zpátečnictví obrátit novou,pro Evropana nepřijatelnou kulturu nejenom proti sobě,ale i proti všem s reálnějším pohledem na celý svět.O čem film Hranice vlastně je a co nám svým "majstrštykem" chtěla polská režisérka vlastně říct?Především chtěla hodit špínu na pohraniční stráž která dělala jen svou práci.A to jak se pohraniční stráž chovala na území Polska a Běloruska k uprchlíkům,že si je přehazovala přes hranice jako horký brambor bylo pouze důsledkem vyhrocené situace a ani se nedivím,že je nikdo na svém území nechtěl.Nejvíc mi ve filmu vadili ti aktivisté a převaděči co tak horlivě pomáhali v lesích uprchlíkům a jsem velmi rád,že takové podobné solidární šmejdy neznám osobně.Kdyby v tomto braku nehrálo tolik skvělých polských herců tak bych tomu bez milosti nakouřil odpad jak mě ten film svým obsahem vytočil. ()
Galerie (32)
Photo © Metro Films
Zajímavosti (5)
- Příprava filmu zahrnovala stovky hodin analýzy dokumentů, rozhovorů s uprchlíky, pohraničníky, obyvateli pohraničí, aktivisty i odborníky. Režisérka filmu Agnieszka Holland uvedla, že žádný její film nevyžadoval tak důslednou přípravu. (ČSFD.cz)
- Film získal Zvláštní cenu Fuoricampo ve Vatikánské filmotéce, kterou si režisérka převzala přímo ve Vatikánu. Tato čestná cena je udělována filmu, který je schopen vyburcovat lidské svědomí a proniknout do světlých, ale i temnějších míst lidské duše. (ČSFD.cz)
- Natáčení filmu probíhalo zhruba čtyři měsíce a utajovaně. Panovaly totiž obavy, že by téma filmu nemuselo být v Polsku všeobecně přijímáno vstřícně. Obavy se potvrdily ještě před premiérou filmu. Tehdejší ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro dokonce přirovnal tento film k nacistické propagandě. (ČSFD.cz)
Související novinky
36. Evropské filmové ceny - nominace
V úterý 7. listopadu byly zveřejněny nominace pro 36. ročník Evropských filmových cen, jež by měly upozornit na nejvýznamnější filmové počiny z Evropy za rok 2023. V kategorii pro nejlepší evropský… (více)
Byly předány ceny na filmovém festivalu v Benátkách
V sobotu 9. září proběhlo slavnostní zakončení jubilejního 80. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, který probíhal od 30. srpna. Během ceremoniálu byly mimo jiné oznámeny i vítězné… (více)
Finále Plzeň začne 22. září
Film-iálový inter-kino-vizní festival. Jen na Finále uvidíte průřez kompletní českou audiovizuální tvorbou – filmy a seriály, které jsou v kině, v televizi nebo na internetu. Kromě projekcí je… (více)
RECENZE: Jen svině sedí v kinech? Agnieszka Holland natočila svůj životní film - Českokrumlovský deník Roztmívačka, barevný obraz hustých lesů kdesi na „zelené hranici“ postupně přechází v černobílý. Titulek: GREEN BORDER, střih. Syrská rodina právě přistává v Bělorusku. Má to být pouze přechodná stanice, jejich cílem je dostat se za příbuznými dále do Švédska. Na letišti k sobě přiberou ještě migrantku z Afghánistánu a jen co je převaděč odveze k ostnatému drátu uprostřed pustiny, překonají zdárně nedobytnou hranici s Evropou. „Dokázali jsme to, jsme v EU!“ hlásá jedna z postav, aniž by tušila, jaké hrůzy záhy její nadšení vystřídají. Dál se pak Hranice (v originále Zielona granica) vyvíjí cestou mozaiky několika osudů, jež se později více či méně protnou. Uprchlíci se stávají politickou zbraní, psycholožka Julie už se nechce nečinně dívat na to, co se odehrává takřka za jejím plotem, skupina aktivistů se snaží pomáhat, jak to jen jde, a pak je tu příslušník pohraniční stráže, jehož později dožene vlastní role v tom, co se „na hranici“ děje. Film Agnieszky Holland není samoúčelnou obžalobou Polska ani Evropské unie. Nejedná se ani o aktivistický pamflet sluníčkářů. Jde o znepokojivé varování a zdrcující portrét toho, jak Evropa navenek zastává hodnoty svobod a práv člověka, ovšem ve výsledku je zcela opomíjí. Jinak by totiž Polsko bylo dávno vyškrtnuto ze seznamu civilizovaných zemí. Odsoudit Agnieszku Holland za to, že Hranice je stvrzujícím podpisem jejích politických názorů by bylo asi stejně nemístné jako vyčítat Ejzenštejnovi, že Křižník Potěmkin je ideologickou agitkou SSSR. Projekt, jenž je hodnotný umělecky i společensky, je dnes spíše vzácností. Jedni tvůrci sice disponují silnými tématy, ale problém nachází v jejich vyjádření. Oproti tomu druzí se s oblibou řadí mezi vyznavače umění, avšak často nemají co říci. Hranice, v níž se navíc hrdě odráží i česká stopa (koprodukce s Marlene Film), splňuje obojí. S ohledem a respektem k režisérčině předchozí tvorbě jsem osobně za vrchol její filmografie považoval snímek Evropa, Evropa z roku 1990. Hranice je přesto dílem ještě o chlup vyspělejším, autentičtějším a soudržnějším. Formálně je bezchybná. Vyzdvihnout musím zejména zacházení s kamerou coby nástrojem k navození pocitu přímé účasti. I scénář, přestože byl údajně spleten dost narychlo, je dotažený do nejmenšího detailu a vyniká spádovostí. Strhující složku zastupují herecké výkony, jak vystřižené z dokumentární reportáže, díky nimž člověku nejednou přejede mráz po zádech i slza po tváři. Se mnou Hranice zacválala hned několikrát, přičemž nejdestruktivnějším okamžikem pro mě byl noční horor v bažinách. Do kin vešel opravdu velký film, jenž nejde zhodnotit slovy, recenzí, procenty. Intenzitu prožitku, následné dozvuky a myšlenky spojené s tíživým svědectvím doby, jež podává, není možné popsat, natož pochopit bez předchozí zkušenosti. Jsem jím emocionálně zdrcený i fascinovaný. Hranice se s odvahou pouští do boje za obranu a záchranu lidství. Proto tímto textem vyzývám čtenáře, aby na ni do kina zašli. A zejména pak ty mladé. Zrodil se totiž Schindlerův seznam naší generace. Tak na chvíli zapomeňte na pseudoproblémy, nehty, Tik Toky a další hlouposti a mazejte do kina! () (méně) (více)