Přišla v noci

Byl jsem tentokrát asi příliš natěšený. Film roku? Ani náhodou. V konečném důsledku na mě ten film působí jako absurdní a lehce bizarní. Neustálé "Jiříčku" mi rvalo popatnácté už uši. Nejvíce na mě nakonec zapůsobila Annette Nesvadbová ve všech svých tichých i hlučnějších projevech nesouhlasu. A nejlepší scéna byla ta první s focením, to jsem se v kině řehtal nahlas. (08.12.2023)

sedmdesát minut sem si Přišla v noci extrémně užíval. Simona Peková je jako matka na nezvané návštěvě naprosto skvělá a její divadelní herectví sem pasuje jak pr*el na hrnec. Zažít bych to sice úplně nechtěl, ale veškerá ta nenásilná manipulace je tu vtipná a mrazivá zároveň. Jenže pak přijde poslední čtvrthodinka, která se zvrhne v Aronofského Matku z Wishe, úplně tomu spadne řetěz a místo pointy jen vyšumí kamsi do ztracena. Celkem by mě zajímalo jestli to od pánů režisérů/scénáristů byl záměr a divák si to má nějak interpretovat a nebo jestli prostě jen nevěděli jak to celé pořádně uzavřít...80% (23.02.2024)

Přiznám se, že z české kinematografie už si poslední roky vyzobávám jen dropty, které mě přesvědčí k návštěvě kina - a není jich mnoho. Snad právě proto mám pocit, že poslední roky mi mladší filmaři dělají velkou radost a cítím do budoucna dobré přísliby. Přišla v noci se rozhodně k těmhle střípkům radosti připojuje. Kluci našli skvělé téma a netradičně ho spojili s postupy hororového žánru, které mají dobře nakoukané (velké kudos i kameramanovi Šimonu Dvořáčkovi). K dokonalosti tomu nicméně pár věcí chybí (spoilers alert). V prvé řadě: v hororech jsme obvykle napojení na jednu či dvě postavy, na nichž nám záleží a proto se o ně bojíme. O ústřední dvojici se toho během filmu moc nedozvíme a postavy samotné příliš sympatií svým chováním nevzbuzují (že vůči matce působí Jirka jako srab je snad ještě ospravedlnitelné traumaty z dětství, ale útěkářství jeho přítelkyně Anety tuhle omluvenku nemá), takže je divákovi vlastně trochu jedno, jaký konec je potká. Ostatně závěr filmu je hned druhým bodem, který by si zasloužil lepší provedení. Obecně proti otevřeným koncům nic nemám, ale tady pro něj nevidím opodstatnění. S ohledem na odkazování k hororu bych očekával, že Valerie úmyslně spáchá nějaký dramatický čin, jako je skok ze skály jen proto, aby mohla mladší generaci terorizovat dál (např. tím, že ji doktoři svěří do domácího ošetřování, nebo bude docházet na terapii k Anetě). A to nejpodstatnější: od chvíle, kdy Valerie se svým disidentským kámošem zaberou byt pro sebe, aniž by Jiří s Anetou zavolali policajty, pro mě přestal být film věrohodný a veškeré pociťované drama zmizelo. Přesto všechno jsem ale odcházel z pocitem, že jsem viděl něco neokoukaného, co bylo po stylové a řemeslné stránce skvěle natočeno, a co ve mně vyvolávalo velmi intenzivní a nepříjemné pocity. A to je v místních končinách svátek. A to jsem vůbec nezmínil famózní matronu v podání Simony Pekové! Budu se těšit na další počiny Pavlíčka a Vejnara... (23.11.2023)

I za malé peníze se dá udělat skvělý film. Peková, Rendl a Nesvadbová skvěle pasující, Annette byla velmi přirozená a moc se mi ve své roli líbila. Máte šumák? Pro mě jeden z nej čs filmů roku.Zábavnou kapitolkou byli pacienty u fyzioterapeutky. Nejsem si jistý, jestli si Jan Vondráček nestřihl i úvodní scénu s fotografií, jako lamentující herec byl ale úžasný. Michal Kern jako feťáček žebrající o drobáčky. (17.05.2024)

Hele to fakt nemůžu mít pro jednou voboje? Proč si musím vybírat mezi tím, jestli se budu opájet prvotřídní scénou a překrásnou, promyšlenou kamerou, přičemž budu muset ignorovat, že to napsala prdel, nebo naopak budu moci obdivovat výstižnost, poučenost a ambici scénáře, ovšem zase budu muset ignorovat, že to natočila prdel. Mám s tím stejný problém jako s všeobecně přijímanými Vlastníky - tady se někde za mými zády domluvilo, že už nemusí záležet na tom, aby na sebe navazoval střih, že záběr má mít nějaký horní a spodní rám, že to kurva práce nemá vypadat jak krátký filmy Miloše Kameníka! Na druhou stranu stranu v období mezí mým úvodním frfláním ("Nesvadbová neumí hrát, Rendlova postava nikdy neprokáže důvod, aby ji někdo miloval,...") a koncem filmu proběhl proces, během kterého mě ten příběh naprosto pohltil jenom tím, jak dokáže scénáristicky (a s bezchybnou Pekovou v zádech) podchytit tu ideální hororovou konjunkci bezmocnosti, hrůzy a povědomosti, a to na základě zápletky, která je originální, ale vlastně natolik nabíledni. Poslal bych na to svojí matku, která by v tom definitivně viděla svojí matku, ale zároveň by si uvědomila, kdo jí na ten film poslal. Přelom v poslední třetině jsem na rozdíl od většiny přivítal, protože mi přišlo, že postavám, které doposud fungovaly pouze v rámci zápletky, dodal nějakou osobnost a tichou hloubku. A příchod nové postavy a s ní nového tématu v závěru, mi z důsledku toho, že jsem vyrůstal v tomhle alko-disidentskym prostředí, přišel též velmi výstižný. Crocsy a hořčice. (05.02.2024)