Svět podle Daliborka

Málokdy se mi stane, že bych o filmu načetl do předu tolik informací ještě předtím, než jsem ho viděl. U Daliborka ale moje sociální bublina už týdny před premiérou rezonovala debatami na téma jak moc to je nebo není dokument, a jak moc to je nebo není o kritice nebo propagaci neonacismu. Po filmu (a většině z více než tříhodinové (!) následné debaty s Vítem Klusákem) musím říct, že na ničem z toho vlastně vůbec nezáleží, a Svět podle Daliborka je především neskutečná zábava. Už dávno jsem se v kině tak moc nenasmál. Jistě, není to možná humor pro každého - když jsem se třeba zhroutil v křeči smíchu při scéně, kdy si Daliborova dívka v Osvětimi vybírá kámen do terária, slečna ob tři sedadla mne probodávala pohledy, jak kdybych právě pochcal hrob Karla Marxe. Ale většina lidí v kině se smála se mnou, protože snad právě s výjimkou epilogové části v Osvětimi je všechno, co Daliborek a jeho blízcí dělají, směšné nevídaně bizarním způsobem. Kdyby Daliborkovi nevypadaly vlasy, a stal se tak místo neonacisty raději metalistou (což jsou údajně dvě jediné volby mladých mužů v Prostějově), jsem si naprosto jistý, že i o tom by mohl být film, co by fungoval podobně. Daliborek adoruje jakousi vlastní, "romantickou" verzi nacismu, a protože je to vlastně v jádru slušnej nenásilnej kluk, a to nepíšu nijak ironicky, všechny nacistické hrůzy minulosti si vnitřně omlouvá výběrem vypečených konspiračních teorií - a když je konfrontován s realitou, nakonec konči raději u budhismu (to už ve filmu není). Jenže za to je těžké ho odsoudit, podobným internetovým konspiračním blbostem, jen na jiné téma, věří masy voličů Babiše. Jediný skutečně strašidelný nácek je tak ve filmu matčin slovenský přítel Vladimír, zjevivší se prý náhodou (a to jediné mám Klusákovi problém věřit), který mi opravdu přišel, že riskuje nějaké případné trestní oznámení, a že dost možná ani nekecá o tom, jak se účastnil pogromů, a jaká to byla prdel. Jo a mimochodem má to skvělou hudbu. (14.07.2017)

Pokud chcete dát Daliborkovi šanci, je třeba si v prvé řadě uvědomit, že Klusák nenatočil dokument v podobě, v jaké ho většina z nás chápe. Pokud by se dalo říct, že inscenovaný dokument jako žánr má určitý rádius, který je definovaný například mírou dramaturgické inscenace, ale i určitou úrovní dokumentárního záběrování (značně odlišné od hraného filmu), je Svět podle Daliborka pravděpodobně i mimo rámec této definice. Vlastně jsem se každou minutou přesvědčoval víc a víc, že koukám na hraný film, který funguje právě díky kombinaci "nepřiznaně hraný, vydávající se za dokumentární". Tahle tenká hrana způsobila, že jsem si po dlouhé době odnesl z filmu pocit absolutní neschopnosti srovnat si své dojmy a názory. To samozřejmě umocňuje kontrast prvních 90 min (měl jsem pocit, že vlastně koukám na takové Dědictví aneb Kurvahošigutntág nového milénia, kdy Klusák nahradil dokumentárně observační metodu Nové vlny samotnou zástěrkou dokumentárního žánru) a závěrečného epilogu v Osvětimi. Ten na mě sice velice silně zapůsobil, zároveň jsem ale podobně jako mnozí ostatní cítil, že Klusák už nezná hranice. Jenže po rozhovoru Klusáka na DVTV, kde mimo jiné říká, že scénu dotlačili do filmu producenti a dramaturgové, a že on sám se v ní vnímá jako pitomec, jsem ohledně jeho přístupu k celému filmu trochu poupravil názor. Svět podle Daliborka je film na podivné hranici nikoho a je v tomto případě opravdu na každém jednotlivě, jak na něj zapůsobí a jaký k němu posléze zaujme postoj. 7/10 (09.08.2017)

Možná, že když napneme meze vlastní představivosti, tak se na Daliborka dá dívat jako na metafilm o tom, jak je dneska těžký rozpoznávat realitu od fantazie a fikce. Klusák očividně inscenuje a pro diváka je těžký v jeho dokumentu poznat, co je realita a co přehrávaná a inscenovaná fikce - stejně tak má Daliborek v dnešním světě přesyceném na informace problémy rozpoznat, čemu může věřit...Ale to je fakt asi jenom můj diváckej konstrukt, kterak by se tenhle film dal obhájit. (12.07.2017)

Předem domluvená komedie na diváka v podání páně Klusáka a ochotnického herce, který se zatím snažil ukojit své pudy hlavně na Youtube. Sdělení je zřejmé, záleží jen na vás, zda přistoupíte na režisérovu.hru. Nasazení nového přítele Daliborovy matky, z kterého se samozřejmě vyklube nácek, je strašně okaté. Skutečně by mě zajímala původní dohoda Klusáka s Krupičkou, která vzala za své při finále v Osvětimi. Dalibor je určitě nácek a hlavně dement, ale řekl bych, že původně mělo jít o další rádoby osvětu národa ve stylu žumpy TV Barrandov, kde ochotníci předstírají, že jde o reálné příběhy. Blb Krupička by z toho vyšel pouze jako další zoufalec, který touží být před kamerami v záři reflektorů. (29.11.2017)

Po pár minutách je jasné, že Daliborek prostě neví, přesněji řečeno nemá ani šajnu o tom, jak to ti germánští čističi Evropy tenkrát vlastně mysleli. Tomuto zcela zaslepenému ignorantovi československé historie by to možná došlo až několik hodin potom, co by si vyzkoušel "posbírat pár kusů" do krematoria...ale ani to není jisté, takže Klusák jen a pouze dojebal jeden už tak rozjebaný život a Daliborka můžeme po chvilce odsunout do pozadí, v tomto případě je ta ruční brzda v mozkovně zatáhlá opravdu fest. Můžeme tedy zkoumat Klusáka a jeho režii. Líbila se mi. Střih, záběry i doprovodná hudba, nicméně profláknutý fakt o zinscenování a nastrčení určitých osob vše degraduje. Toto už není povedený Český sen, ale noční můra kombinující sociální bizarnost a osvětimskou blamáž, jež lze nazvat mezinárodní ostudou a tvůrčím i lidským fiaskem. Kdyby dal Klusák vše k dispozici zdarma na youtube, divák by ho určitě přijal vlídněji, takhle nás vlastně staví do pozice Daliborka. Divák prostě neví. Jediné opravdové je snad tragikomický koncert a zároveň veřejné zdiskreditování vítěze Českého slavíka...Ortel opěvuje svého vůdce a čeští klauni se slovanskou krví v těle si hrají na germány. Mezi nimi zmatený Daliborek, který se stále snaží přesvědčovat okolí o své pravdě. Má tedy tento (ne)dokument nějaký význam? Ano! Bedlivě pozoruj a zabij v sobě Daliborka, národe český! (10.01.2018)