Dech života

Poctivý špionážní film s výborným Timothym Daltononem v roli Jamese Bonda. Kupodivu jsem ho viděl poprvé až dnes. Navštívíme Československo, užijeme si honičku s Veřejnou Bezpečností, podíváme se do Marockého Tangieru a nakonec i do Afghánistánu, který byl v 80-tých letech nejspíš hodně oblíbenou zemí :-). Jo, a kdo by to byl řekl, že tatík Jacka Shepparda z LOSTu, John Terry, hrál Felixe Leitera ze CIA? (19.08.2007)

Neurvalý James Bond v podání Timothy Daltona je takřka úplným protipólem vtipkujícícho postaršího gentlemana Rogera Moora. I tento film je proti předchozím Moorovkám zbaven lehkosti a nadsázky, naštěstí to však vůbec neovlivňuje kvalitu snímku ani jeho zábavnost. Našinec si jistě nejlépe zapamatuje honičku s VB, avšak skvělých scén je tu víc. Škoda necitlivě nastavovaného konce. (14.08.2007)

Velkým kladem této zas-o-něco-jiné bondovky je preciznost, s kterou na nás narafičili tehdejší Československo, resp. Bratislavu. Skutečně v každém detailu si tvůrci vyhráli s vytvořením iluze tehdejšího města za Železnou oponou. Ať už to je různými nápisy ve slovenštině nebo slyšitelnou slovenštinou, starými škodovkami, trabanty nebo žiguli VB. Přesto všechno pedantství mě ale nakonec zarazilo, proč se slovenská Bond girl jmenuje Kara Milovy. Pořád mi vrtá hlavou, zda to náhodou neměla být Klára Mílová. A těch nešvarů navzdory preciznosti se najde poměrně dost. Ale kdo by řešil takové detaily. A nyní už k Bondovi samotnému. Timothy Dalton na mě působí spíš jako nějaký tatík nebo veksláček. Z nonšalantnosti populárního agenta mu cosi chybí. Řekl bych, že Dalton se nehodí do žádného akčního filmu, natož do bondovky. Maryam d'Abo naivní ženštinu zahrála výborně. Celou dobu mě její mírná nablblost štvala, a jestli to byl záměr, tak se to povedlo na jedničku. Celkově film poměrně odsýpá a dočkáme se i klasických bondovismů, což jsou právě ty nesmyslné situace, které dělají bondovky bondovkama, ty většinou z hlediska fyziky absolutně nesmyslné situace. Zde spíše z hlediska reality jako takové. Tvůrci zde dali facku každému Čechovi a Slovákovi, který dostal od Pohraniční stráže kulku do zad, když se všelijakým způsobem pokoušel prchnout přes státní hranice. Bond to zvládá kluzmo na futrálu od čela. Jen proklouzne pod závorou celnice, která jakoby vypadla z Třech veteránů. Za strašný bondovismus považuji také samotný závěr. Ten zcela překonává i to, jak Pierce Brosnan v Goldeneye dohnal ve vzduchu padající letadlo, totiž jak dobrotivý agent KGB odměnil uprchlou Slovenku tím, že jí umožnil cestovat po světě a to ještě jako slavnou virtuosku. A ještě se na její koncert nahrnou Mozarta chtiví Mudžáhedíni... Bože, to už bylo opravdu moc. Celkový dojem prostě je, že se jedná spíše o pitomou agitku, že Západ je prostě lepší, než Východ, než o ryzí špionážně akční film s novou tváří v hlavní roli. Dal bych dvě, ale ta třetí je za úvodní akci na Gibraltaru - ta byla super. (09.11.2012)

Stejně jako dnes už nemusím moc akční filmy z osmdesátých let (už jen ta móda a hudba...) tak mi úplně nesedl Dalton jako agent 007. Třeba Craig byl pro mně vyloženě šok, ale zvykl jsem si rychle. Dalton je stále jakýmsi cizorodým prvkem a já ho má zafixovaného jako schopného herce jiných filmů... Naštěstí však se tato bondovka s úctyhodným číslem 15 částečně odehrává na Slovensku. Honička Bonda s Ladami VB a vojenskou rolbou je dnes už legendární... Jo to bylo tenkrát. Dnes už jsme pro agenta Jejího Veličenstva - spojenci :-). * * * (05.11.2012)

Ideálním způsobem, jak se nezbláznit z nekonečných spekulací o pandemii, je zavřít se na celý den s filmem, na který máte zrovna náladu - a napsat jeho analýzu. Třeba s relativně málo diskutovanou bondovkou DECH ŽIVOTA, která má přitom překvapivě členité vyprávění a jednu psychologicky i herecky nečekaně komplexní scénu, kterou bychom v předchozích bondovkách sedmdesátých a osmdesátých let hledali marně: Uhýbání pohledem, dvojí vědění a komplexnost vyprávění: poznámky k bondovce DECH ŽIVOTA (The Living Daylights, 1987). (15.03.2020)