Povolení zabíjet

Tedy, bál jsem se chvíle kdy budu muset říct, že největším kladem bondovky byla bond-girl, ale už nemusím. Ta chvíle už nastala a ani to tak nebolelo:) Nějak se vytratila stylovost, charisma padouchů nahradil jejich počet, takže tu máme nevýraznou skupinku individuí (až na mladého Benicia Del Toro, který ale taky zaujal maximálně svým mladistvým vzhledem). Zkrátka a dobře Povolení Zabíjet je ještě slabší než Dech Života... (26.11.2003)

Překvapuje mě, že zrovna Povolení zabíjet mohlo být polibkem smrti pro celou sérii. Dalton ani tady nezklamal. Jeho Bond je emocionálně pestřejší a dává tak zapomenout na tragický pokus Lazenbyho o něco podobného. Cesta za odplatou je však značně utahaná a nebýt odmítnutí poslušnosti, tak nenabízí další vypjaté zkoušky charakteru, ale jen hromady mrtvol. (06.05.2019)

Povolení zabíjet znamená optikou obyčejného diváka přesně ten samý problém, jako v novém miléniu Quantum of Solace. Tedy žánrově naprosto ryzí film, který je sebevědomý, sveřepý, se syrovou akcí, vědom si "sám sebe" a svých kvalit. Licence to Kill není samostatně příliš funkční. Je potřeba, aby měl divák Bonda trochu "nakoukaného" a dokázal číst mezi řádky, spojit si paralely. V tu chvíli ví, že se koukáme na nejsevědomější díl, který v rámci tvrdé akce posouvá laťku o level dále. To samé se koná v rámci bondgirls, kdy poprvé můžeme vidět to, co v následujících letech bude samozřejmost - tedy sebevědomé mladé ženy, uhlazené, elegantní, "imidžové", reprezentující nejnovější módní trendy. Do té doby to byly až na výjimky (např. Barbara Bach - Spy Who Loved Me) jen doplňky téměř s absencí mozkových závitů. Zde se trademarky trochu mění - či snad upravují. A změnu dostává i samotný hrdina, který je tady paradoxně mnohem tvrdší a přímočařejší než kdy dříve a přece jen je mnohem víc člověk než by se na první pohled mohlo zdát. Jeden ze stavebních kamenů Jamese Bonda. Náklaďákové finále je na učebnici. (21.05.2014)

Zřejmě nejkontroverznější bondovka od dob V tajné službě Jejího veličenstva a do dob Quantum of Solace přináší mnohé z toho, čím ohromily (nebo znechutily, záleží na vkusu) nové bondovky s Daniel Craigem - downgraduje Bonda z gantlemanského supermana na impulzivního bouchače s vlastní hlavou a snaží se stát nohama na zemi v zápletce i akci. Jenže scénář se příliš soustředí na nezajímavé a zmateně podané vztahy mezi záporáky a dramatičnost děje není dostatečně silná na to, aby vynahradila vzhledem ke zvyklostem série utlumený humor. Tedy není divu, že diváci tento pokus o poněkud jinou bondovku odmítli jako příliš tuctový prefibrikát a poučení producenti o pár let později úspěšně vypustili na scénu hyper-akčního a hyper-nadsazeného Bonda Pierce Brosnana. (22.01.2009)

V rámci série omyl, který bondovky zabil na dlouhých 6 let a znamenal konec "oldschoolového" přístupu k nim - pro žánr do té doby definující boj mezi východem a západem, komunismem a kapitalismem, který tak křiklavě hájil právě na luxusu stojící Bond, měl brzy skončit s prvními údery kladiv do Berlínské zdi, a tak špion Bondy zapomněl na své špionství a nadsazené machinace s mezinárodní geopolitickou situací vyměnil za obyčejný akčně-detektivní flák degradující agenta jejího veličenstva do obyčejného mstitele a strážce pořádku, odhodlaného strčit za katr jakéhosi nezajímavého narkobarona. Toho sice hraje vcelku charismatický Robert Davi, ale i přesto není zdaleka tak zajímavý jako šílení generálové a světavlády chtiví magnáti... a stejně tak není ani příliš zajímavá Bondova motivace a styl, jdoucí svou přímočarostí a vážností proti všemu co do té doby série představovala. Bond vypadl ze své "bondovské" škatulky mezi ostatní akční filmy, a zjistil že mezi nimi bez svého švihu a nadsázky představuje jen nedomrlý průměr. 6/10 (15.06.2010)