Zulu

Ať už je to věkem filmu, nebo neumětelstvím autorů, ztvárnění bitvy je doslova příšerné. Kromě toho, že jsou válečníci Zulu naprosto retardovaní, nic nedělají a většinu času jenom tak poskakují, případně čekají na to až je někdo zastřelí nebo probodne, člověku vytvoří úsměv na tváři, když každé druhé propíchnutí bajonetem je zcela evidentně vedle (vždy tak pár cm vedle břicha) a zdá se že to nikoho netrápilo. Což je u filmu, kde bitva zabírá věšinu času trochu problém. Jinak je to škoda, přecijen historických filmů z Afriky není tolik a tak jediné kvůli čemu by snad stálo vidět tento film, jsou davové scény a tance Zulu. Jestli je tohle podle pravdy, tak to zcela jistě nevypadalo takto. (14.07.2010)

Tak jsem konečně viděl tenhle legendární film o ještě legendárnějším střetnutí civilizací. Nic jiného to nebylo. Střet civilizace západní s tou africkou. Střet vyspělé civilizace s civilizací pohybující se vývojově hned kdesi za pravěkem a dobou železnou. Když už se Zulům podařilo u Isandlwany převálcovat těch 1000 britských vojáků díky chybám velení, měli za to, že ta stovka v misijní stanici bude snadné sousto. Ona se ale se stala právem legendou. Odvahou, houževnatostí, výstrojí, výcvikem, taktikou a disciplínou. Tyto veličiny je nutno vždy započíst, protože i tisícinásobná početní převaha je k ničemu, když se toto podcení. Pro diváka jsou pastvou pro oči už jen britští vojáci ve svých uniformách. V této době se ještě na maskování nehrálo, s tím se začalo krapet koketovat až ke konci první světové války a tak bílé přilby, červená saka, bílé opasky a černé kalhoty skvěle kontrastují s temně modrou oblouhou, hnědými kopci v dálce a sluncem do žluta sežehlé africké trávou. Boj samotný je tak trochu poplatný své době, občas je vidět, že vojáci bodáky jen bodnutí naznačují, stejně tak krev je taková ta klasická hustá jasně červená kečupoidní barva, pokud už se vůbec někde objevuje. Zuluové občas při tom neustálém nabíhání na britské opevněné pozice občas až okatě padají, jako že po zásahu. Co mně ale bralo byla ta střelba tří řad vojáků a jejich obměňování, přičemž se řady vlastně neustále pohybovaly kupředu ! Baker i Caine byli skvělí, škoda jen, že z nějakého důvodu neměli na rozdíl od svých historických originálů kníry. Získávání kolonií pro korunu nebylo vždy jednoduché a neobešlo se vždy beze ztrát vlastních armád a bez podmanění si primitivního původního obyvatelstva. Dovoluji si však tvrdit, že z britské ,,okupace'' Jihoafrická unie (dnes JAR) dodnes těžila a těží, podobně jako je v jiných místech kam vkročila noha Evropana. A to často i desítky let po tom co dané země získaly nezávislost po dekolonizacích, hlavně po druhé světové válce. Ale ať už šly dějiny jakkoliv, obránci od Rorke's Drift si svoji nehynoucí slávu právem zasloží! Dávám za 4 náboje do pušky Martini-Henry! * * * * (07.04.2019)

Na 64. rok nesmírně povedený válečný snímek. Michael Caine coby cucák tu předvádí chladné anglické herectví. Příběh z prostředí, kde mladý W.Churchill budoval svoji vojenskou kariéru. Zajímavá ukázka britské bojové taktiky, která tu přinesla svoje ovoce. Hrdinství se tu neodvíjí od lásky k vlasti či královně, nic jiného jim nezbývá. No a pak mě napadlo...kdybych byl mezi těmi vojáky, posral bych se strachy! (05.07.2011)

Zulu působí jako výlet na venkov do starého domu po zesnulých prarodičích, který už léta chátrá opuštěný na samotě a čeká, kdo by ho navštívil. Otevřete dveře a objeví se zachovalé zařízení, které páchne zatuchlostí a vypadá tak nějak roztomile starosvětsky. Bydlet byste v tom sice nechtěli, ale milovníky antikvit může okouzlit. Otevřete skříň a vidíte oblečení dávno vyšlé z módy. Zulu kdysi mohl působit jako výpravný velkofilm, ale dnes už může vyvolat spíš shovívavý úsměv. V určitém smyslu mi připomíná staré mayovky nebo indiánky, kde osadníci putující na západ prérií odrážejí útoky divokých Komančů. Snímek je holdem vrcholné éře koloniální Británie za viktoriánské éry, kdy bílí muži brali svůj podíl na koloniálních výbojích jako civilizační misi Evropské kultury do divočiny. Nevyskytují se tam ani tak živoucí charaktery, jako spíš lidské typy, a chování důstojníků mi připomnělo jeden z dílů Neuvěřitelných historek z dílny Michaela Palina, který si bral na paškál zkostnatělost britské armády. Filmu se dá vytknout z dnešního pohledu mnohé, počínaje choreografií a patosem konče. Kdo si ale potrpí na krásně barevné uniformy a na svět, který byl jednoduchý a měl černobílý rozměr, ten si může Zulu užít i dnes. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2016)

O dost lepší biják než jeho o 15 let mladší bratříček, který se věnuje událostem předcházejícím tomuto filmu. Zde se sice nedočkáme tisícihlavého davu komparzistů, na druhou stranu mi byl ale sympatičtější konflikt hrstky statečných, co to prostě nevzdala. Ani ti Zuluové tu nejsou jenom banda barbarů, ale působí uvěřitelně a nikoli prvoplánově nesympatickým dojmem. Napínavé od začátku do konce, sice se pouze střílí a bojuje, ale takové filmy já můžu. No a kdo by se rád nepodíval na mladičkého Michaela Cainea? (03.03.2010)