Vykoupení z věznice Shawshank

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)

Nejkrásnější film o přátelství, naději a touze po životě je jako šachy, když si dvě hodiny postupně buduje pečlivé rozestavení, skvělou taktikou odvede Vaši pozornost od důležitých a naoko skrytých tahů, aby v posledních dvaceti minutách vystoupil ze stínu utajení a zasadil nečekaný a drtivý šachmat, který Vás srazí na zadek. Nemá cenu, nejde se, ale hlavně nechce se Vám bránit, protože tohle k.o. není surové, ani krvavé, ono je jako něžné pohlazení od někoho, koho milujete, je jako ten nejhřejivější balzám a filmový divák by si mě tohoto pocitu, který se mu po skončení filmu dostane, velice vážit, protože ho zažije dvakrát třikrát za život. Nemám jedinou výtku a panu Darabontovi mohu pouze poděkovat. 25 miliónů dolarů(rozpočet)/28 miliónů dolarů(výdělek v USA) (10.08.2007)

Film si diváka celou dobu dokonale připravuje na závěrečnou katarzi. Neříkám, že je to nejlepší film ze všech, ale emoce v něm jsou ve velkém stádiu. Nádherný záběr na celý Shawshank a sbíhání věznů k nováčkům v několika sekundách ukázal to, co by bylo třeba vyprávět několika minutami. Naděje je ta nejkrásnějsí síla. (23.10.2018)

Dlouhá léta jsem o VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK slýchal úžasné věci a přesto se mi tenhle nádherný film vyhýbal. Kingovu povídku mám moc rád a upřímně řečeno jsem pořád nechtěl věřit, že by filmové zpracování mohlo předčít originál. Mýlil jsem se. Frank Darabont dokonale rozvíjel drobné náznaky z knihy a přidával k nim pásáže, které dokonale ladily s původí příběhovou linkou. Skvělé herecké výkony, a to nejen Tima Robbinse a Morgana Freemana, film učinili až neskutečně věrohodným a přesvědčivým, úžasná hudba Thomase Newmana někdy dojímá až k pláči. Při tomhle filmu si člověk uvědomuje život - jak jeho útrapy, tak jeho krásu... „Zjišťuju, že jsem vzrušenej, tak vzrušenej, že v rozklepaný ruce sotva udržím tužku. Myslím, že takový vzrušení může pocejtit jen svobodnej člověk, kterej se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem." (31.05.2006)

Strach dělá z lidí vězně, naděje osvobozuje. Andy Dufresne byl obžalován za dvojnásobnou vraždu na doživotí ve věznici Shawshank, avšak tím jeho cesta teprve začala. Jeho 19 let mi Frank Darabont odvyprávěl s takovou suveréností, až jsem měl někdy pocit, jako bych si ty roky odseděl taky. Obrazek je jako tisíc slov, a tak škoda každé věty, která bude navíc, to si raději nechte povyprávět od chlapíka, co sežene vážně všechno, jak to tehdá v Shawshanku bylo... (12.08.2007)