Bruno

„Tak čo, chlapi, sme ako baby v Sex v meste, čo?“ – „Nie.“ – „A ty si ktorá?“ – „Ja nie som žiadna, ja som Tony.“ – „Presne to by povedala Samantha.“ Cohen sa pokúsil dvakrát vstúpiť do tej istej rieky. Bohužiaľ, kým BORAT bol zjavenie, pri ktorom som sa smial takmer nonstop (!), BRUNO je zadýchanejší a proste (to už) nefunguje. Kým BORAT pôsobil dojmom, že jediní, kto vedeli, že je to „akože“, boli Cohen s kameramanom, v BRUNOVI som sa stále zamýšľal nad tým, čo je inscenované a čo „skrytá kamera“. Takéto myšlienky na zábave nepridali, dvojnásobne ak už z čisto logického hľadiska bolo zrejmé, že mnohé z najvtipnejších scén sú inscenované (neviem si napr. predstaviť, že by do amerických kasární mala vstup kamera). BORAT korčuľoval na hranici medzi „akože“ a „naozaj“. BRUNO nie, penis v priamom zábere ma už u tohto človeka nerozhádže, rovnako nie politicky nekorektné vtipy (ako u BORATA, i teraz si to odnesú v podstate všetci: zvieratá, ľudia, homosexuáli, bisexuáli, návštevníci swingers party, Židia, Američania, teroristi, poľné zajace). Niektoré hlášky vydarené („Nedá si niekto sendvič?“), ale to je asi tak všetko, dokonca ani cameo ma nebavili („Prinášame vám exkluzívny rozhovor s Harrisonom Fordom. Nazdar, Harri-“ – Páľ do riti.“). Kebyže sa BRUNO nehrá na „autentický dokument“, ale bol by „normálnou“ komédiou, kde by napr. dôležité postavy hrali slávni herci, bol by výsledok vtipnejší. (27.05.2011)

Nikdy bych nedoufal, že to řeknu, ale film, jehož nejvtipnější scéna zahrnuje mluvící penis přes celé plátno se mi líbil. Navíc mám slabost pro umělce, kteří jsou ochotni podstoupit nemožné, jen aby to vyznělo zábavně. Někdy se mu to povede, mnohdy ne (víckrát jak v Boratovi, nutno dodat), ale tak nějak mě to mírní v kritice. (09.08.2009)

Jako film místy úžasné a místy nuda. Ještě více než "Borat" je "Bruno" sice odvážný, ale ne kontroverzní, protože stvrzuje předsudky své cílové skupiny, které se otevřeně podbízí. Jako projekt se z Bruna coby postavy stalo Frankensteinovo monstrum, které se obrátilo proti svému stvořiteli a stalo se miláčkem davů. Brunovy filmové i televizní eskapády přestaly být karikaturou či obžalobou povrchnosti světa módy, lifestylu a celebrit. Nyní představují výmluvný doklad toho, jak dominantní kultura asimiluje alternativní výstřelky. Z radikálního provokatéra se stala jen směšná a trochu soucitně přijímaná figurka ala Dan Nekonečný (viz finále filmu a sehraný výstup s Eminemem na MTV Movie Awards) a z provokativního projektu dílo s puncem bobříka odvahy pro rádoby liberály (viz klišovité žvásty recenzentů ve stylu "pokud nejste opravdu prudérní, nehrozí, že by vás Brünovy eskapády a lascivní dialogy nerozesmály"). (06.08.2009)

"Stanu se největší rakouskou hvězdou od dob Hitlera." Homosexuální anonymní ptákoholik Bruno se po domácím fiasku vydal okouzlit USA svým cool vzhledem, napěchovanou přední částí kalhot a dutým výrůstkem na krku. Cíl to nebyl nejjednodušší, ne vše se mu vydařilo podle představ a já jsem byl rozhodně přesvědčen o tom, že Bruno by mě dokázal pobavit víc. Sice to nedokázal, ale zásadní dovednost nezbytnou pro můj další život mi přinesl - již se umím ubránit útoku gaye vyzbrojeného třemi vibrátory. (11.05.2017)

Říkal jsem si, že nejhorší problém téhle komedie by mohl být fakt, že by se v tom hrozně viděl Borat, jenže ono tomu tak vůbec není. Scénky jsou absolutně jiné než by člověk čekal, plno toho překvapí, plno toho znechutí, ale nutno dodat, že Sascha Baron Cohen se vším neskutečně zabruslí do autu, že to vlastně vyjde zábavně. Není to totiž ani sprosté, nechutné nebo úchylné. Tohle je, zdá se mi, totiž uplně nová dimenze humoru, jakou ještě neznáme a jakou nám může v současnosti skutečně nabídnout jenom Ali G, Borat nebo právě Bruno. Jde o zvyk a zvládnout se dá všecko. Když jsem nad tím vším přemýšlel, asi bych i teď Boratovi slevil o jednu hvězdičku na tři. Kvalitně si totiž mohou oba podat ruce, protože u tohodle se stopro zasmějete, a některé scénky se stanou legendárními, že na ně jen tak nezapomenete, ale furt je to jenom souhra různých scének, do kterých se ještě občas přimotá nějaká ta citově vypjatá vsuvka...jako v Boratovi, že mi to přišlo vlastně filmové, ale přitom je to jenom takový obal. Už to není ani tak o demenci Amerického národa jako spíš o ponížení jednotlivých lidí, protože jak se zachovat v daných situací, které si sám hlavní herec vytváří, si nedokážu ani sám představit a vtipné chvíli nenechají diváka dlouho čekat. Plno nápadů mi ale přišlo, že to všecko je trošičku moc nucené, ne ze strany Bruna, ale ze strany jeho okolí. Každopádně u tohohle jednou a dost i když je to vlastně nesmírně autentické, každopádně už ne přecijen tolik jako Borat. Sascha Baron Cohen ale stále zůstává komikem 21. století a zůstane už asi na furt. (19.08.2009)