Kniha přežití

Řeknete si: hl. role Denzel Washington, rozpočet 80 melounů, kurva to bude film ! Ale hovno ! Kam se peděly ty investované peníze? Denzel je sice cool, ale největší pozornost na sebe strhává charismatická a půvabná Mila Kun(d)is, která je snad každým filmem čím dál tím krásnější a Gary Oldman, který se pro role záporáků narodil. Kromě pár akčních scén, které moc nepobaví a jedné naopak naprosto skvělé přestřelky u které je obdivuhodná kamera, film nabízí jen myšlenku, abyste konali druhým jen to, co chcete, aby oni konali Vám. Což je nádherná myšlenka (za sebe mohu říci, že se podle ní snažím opravdu řídit), ale to jsem si radši mohl ty dvě hodiny rovnou číst Bibli. (28.01.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

Kniha přežití je velkým zklamáním. Za kamerou totiž stáli bratři Hughesovi, kteří mají na svědomí nejen vizuálně skvělý film Z pekla. Jenže při veškerém jejich talentu a schopnosti vybudovat ponurou atmosféru a stvořit vizuálně zajímavé dílo chybí jejich snímku pořádný příběh a bez něj se film tohoto ražení zkrátka neobejde. (26.02.2010)

Postapokalyptická záležitosť s krásnymi akčnými scénami inklinuje k westernu viac ako by sa na prvý pohľad zdalo. Podobne ako vo War of the Worlds (útek po diaľnici) či Terminator Salvation (John Connor riadi vrtuľník) nám tvorcovia ponúkajú scénu natočenú na jeden záber a to prepadnutia domu kde kamera lieta cez steny domu, rozpadávajúceho sa pod návalom guliek z rotačného guľometu. Najviac sa mi páčilo ako sa tvorcovia vybodli na nočné scény a tak sa všetko akčné odohráva za dňa a tým pádom je to prehľadné a za noci sa rieši akurát tak kniha. (24.01.2010)

Upřímně se mi do tohoto snímku moc nechtělo, ale postupem času jsem zjistil že tato odtažitá reakce pro mě byla naprosto zbytečná. Jedná se totiž o slušný apokalyptický akčňák s velice zajímavou zápletkou a pro mě nečekaným vyústěním. Řeči o bibli mě tentokráte neiritovaly a navrch měly i nápadité akční scény. Pokud se týče hlavního padoucha Garyho Oldmana tak se mi zdálo že neuvěřitelně zestárl. Režisérská jména mi nic neříkaly, až později se zde dovídám že natočili slušné Z pekla. Abych vše shrnul film mě bavil na 60%. Pokud bych měl v daném filmovém ranci zvolit kromě nedosažitelného Maxe nějakou postapokalyptiku tak bych si s chutí dal Doomsday. (28.06.2010)