Zdrojový kód

Skoro jsem se zdráhal uvěřit tomu, že se tenhle námět podařilo Jonesovi natáhnout na hodinu a půl a přitom udržet napětí. Zdrojový kód je v podstatě velmi vydařená dvojepizoda Krajních mezí. Jen mi tam na konci chybělo moudro z úst Radovana Lukavského :-). V hodnocení lze v podstatě souhlasit s Tosimem a postesknout si stejně jako Cival. Rozhodně je ale potřeba vyzdvihnout hudbu Chrise Bacona, která se vrací ke stylu starých bardů typu Goldsmith nebo Silvestri a vyčnívá z marasmu současné upadající filmové hudby. A Jake Gyllenhaal u mě stále stoupá a stává se z něj můj velmi oblíbený herec. 70% (15.08.2011)

Kino-zážitek měsíce dubna a spokojenost. Ale na jak dlouho? Zdrojový kód působí chytře, atraktivně a v kině při prvním sledování funguje na výbornou i díky famózní hudbě. Ovšem pak přichází okamžik procitnutí, kdy si (doufám) divák zpětně promýšlí pointy a všechny pravidla filmu a kroutí hlavou. Pro mě osobně je příběh sám jednoduchý, ale postavy definicí pravidel světa zdrojového kódu, tento svět podkopávají. Duncan Jones roste ve vynikajícího režiséra a na jeho další filmy se rozhodně těším i přes slabý komerční potenciál současného (ne-blockbusterového) scifi žánru. Spoiler k zamyšlení: jak vytváří počítačová simulace paralelní vesmír? Kde se berou detaily a varianty do simulace, když není strojem času? Jde tu o sílu lidské duše nebo o schopnosti techniky, která s ní dokáže manipulovat? Realita versus virtuální sen? On to možná celé nakonec ten pan o berli špatně spočítal a celá simulace je něčím víc... Přesto všechno je zábavné fandit hrdinovi, který zabije nevinného učitele, vezme mu tělo a navíc přeberu pěknou holku:)). PS: Jake Gyllenhaal má na to být hvězda, ale stále mu něco chybí... PPS: Pěkné využití amerického klišé patriotismu a "happyendu":) (24.04.2011)

Inteligentní rychle ubíhající žánrovka, které nedušínovsky podráží nohy závěrečná emočně chladná, logiky zbavená ("pravidla" virtuálních realit versus "pravidla" paralelních realit) a zcela nevygradovaná pětiminutovka. Ať již je z hlavy Jonese či jde o ústupek producentům, tak je to přesně ten typ závěru, který pohřbívá pozitivní dojmy. To se sice časem uleží (a ne že ne), ale pachuť každopádně přetrvává i nadále (a ne že ne). (04.05.2011)

Tak jsem si tu ty vaše výlevy důkladně pročetl a mal by som takúto otázočku ke všem těm masturbujícím panáčkům, co u každého filmu dští síru nad jakoukoliv drobnou nelogičností a nešetří odpady: Když někdo vymyslí nějaký naprosto tupý kvantový blábol, který má díry jako penzionovaná prostitutka a bez skrupulí se s ním naboří do Matrixu, utřete slinu z klávesnice, nasadíte dementní úsměvy a jakoby nic pod čtyři nejdete???!!! No, já jsem ten poslední, komu by nějaké logické mezery překážely v zábavě, jen jsem vám chtěl trochu vypláchnout ty vlastní výkaly, co máte mnohdy v ústech! Dobře vím, že ta vaše eufórie je způsobena tím, že se vám děsně líbí ten fešácký gay, pan Glyhlenhrál. To už mohli rovnou obsadit Eltona Johna a nechat si Džejka v záloze na pokračování Černého labutě!! Každopádně z pohledu nezaujatého heterosexuála, který se ještě ve slovníku cizích termitů ke slovu logika neprobojoval, je to svižné, zábavné, napínavé a naprosto skvěle se na to tupě civí. (15.06.2011)

Uvidíme, jestli se mi to třeba ještě nerozleží k lepšímu dojmu, ale spíš o tom pochybuji. Zatím se mi Zdrojový kód zdá strašně naivní, a navzdory tomu, jak zajímavé atributy schovává v rukávu, hrozně rychle zapomenutelný film. Nevím, co přesně bych označila za nejzásadnější chybu, asi to ale přece jenom bude to, že za takto omezených časových a prostorových podmínek je velmi těžké vytvořit postavu, kteréž emocionální momenty by mě opravdu dojaly, a tady se to nepovedlo. Film má sice k dispozici nejvíce štěněcí oči ve vesmíru, totiž oči Jaka Gyllenhaala, chování jeho postavy je ale natolik generické a odcizené, že to nakonec vyjde vniveč. Srovnala bych to s Hranici žívota (Stay). Ta pracuje s podobným jevem, nový svět/život v hlavě umírajícího člověka, a během svého runtime (jenom o deset minut víc než Zdrojový kód) dokáže vytvořit zcela samostatný svět, ve kterém brečím u každé druhé scény, protože mi k tomu film podložeností a zpracováním svých událostí dává důvod. U Zdrojového kódu nastal takový moment jenom jednou, a to ještě částečně. Například souznění s osudovou ženou je zcela papírové a film to nikdy nepodloží jejich opravdovým "setkáním" před diváckými zraky. Pokud je tvoje pointa, že jsou to opravdoví lidé, nezacházej s nimi jako s loutkami, filme! (15.11.2017)