A Walk in the Woods

Začátek filmu s bravurními hvězdami se rozjíždí docela slibně, sotva však dvojice netipických turistů vstoupí na Appalačskou stezku, vypadá jejich cesta jako nemotorná procházka lesem. Naštěstí do filmu proniknou i smysluplné, hlubší okamžiky, takže jsem se nemusel stále jen trapně usmívat. Stejně tomuhle počinu fandím, proto ta hvězda navíc. (14.03.2016)

Nemám úplně pocit, že by se s filmy podobného ražení roztrhl pytel. Zažil jsem Pouť, pak Divočinu a teď je tu tahle nenápadná Procházka do lesa. Každý z filmů si sice bere jako bernou minci nějakou stezku na našem světě, ale každý se k tomu staví naprosto odlišně, což zrovna u tohoto filmu speciálně, opravdu hodně respektuji. Dva páprdové se rozhodnou na poslední výpravu svého života a kupodivu to není tak moc filozofické, jako spíš humorné. A to je dobře. Ta cesta mě s nimi hrozně bavila. Nick Nolte třeba vypadá, jak kdyby při každém dalším výšlapu měl umřít a Robert Redford pro změnu, jak kdyby měl o dvacet let míň. Každý má něco do sebe a dohromady tvoří skvělou dvojku, která se brodí přírodou, aby nezapomněli na to, na jaké planetě to vlastně žijí. Nemůžu si pomoct, ale už to mi přijde hrozně sympatický. (09.05.2016)

Zombík a vychlastanej bezdomovec jdou na pěkně dlouhou tůru po emerice a zažívaj přitom.... no vlastně toho ani tak moc neni.Prostě jdou pěknou přírodou a kecaj důchodcovský pindy,občas potkaj nějakou šílenou postavičku nebo medvěda.Žádnej zázrak ale průměrná komédie o dvou dědcích co si chtěj před tim než si pro ně přijde zubatá,dokázat že ještě nepatří do šrotu.Jenom teda Redford vypadá jako odporná slizká mrtvola a Nolte zas jak kdyby před každym záběrem vyžahnul flašku metanolu. (05.03.2016)

Redford na treku? Těšil jsem se hodně, ale asi jsem si od toho napoprvé sliboval víc. Nebo něco jiného. Hlavním problémem byl pro mě Nolte, který bohužel nezraje jako víno. Což by nevadilo, kdybych neměl pocit, že se neustále cpe dopředu,takže na Redforda a vlastně ani na tu Appalačskou stezku už moc prostoru a času nezbývá. Chtělo to druhou šanci, zkusit si to s touhle dvojkou celé vyšlápnout ještě jednou. A podruhé do bylo mnohem lepší. Znal jsem cestu i terén, věděl co mám čekat a přizpůsobil tomu krok. Nakonec z toho byla místy zábavná, místy hořká cesta, na které má každý z té svérázné dvojky svou silnou chvíli, a i když bych byl raději, kdyby Nolte trochu ubral, dalo se to s ním přežít. (09.05.2019)

Docela zklamání. Takhle, jak je to ve filmu podané, je Appalačská stezka vlastně brnkačka, bary, ubytovny a restaurace skoro na každém rohu, prochází tudy spousty lidí, takže ani v tak osudové chvíli, kdy spadnete o dva metry dolů z cesty na římsu, se vlastně nemusíte bát (vážně, té scéně naprosto, ale naprosto chybí osudovost, a to vím, o čem mluvím, taky jsem měl to ""štěstí" viset za dost nepříznivých okolností, kdy mi hrozil hodně nepříjemný pád), sem tam narazíte na bláznivé ženské, jindy na manžele obtloustlých dam, a se starým kámošem celou dobu probíráte ženské a sex, případně si hrajete na sečtělého a děláte encyklopedického průvodce. Filmy s tematikou přesunu z bodu A do bodu B by měly mít nějaký vnitřní podpříběh, důvod, proč se dívat dál, protože dva dědci na výletě se brzy okoukají, zvlášť po dvou hodinách, a ty krásy přírody ostatně taky. Jak řekne v závěru jeden z hrdinů: "Proč chceš vidět nějakou další horu? Neviděl jsi jich cestou už dost?" A o tom mluvím. Prostě mi to celé přišlo až moc nereálně pohodové, problémy vlastně neexistovaly, a pokud se jeden objevil, hned se vyřešil. Mne by zajímalo, jak to měli s jídlem, jestli netrpěli někdy hlady, co dělaly nohy a klouby, jestli měli nějaké mazání třeba?, jak to, že jim jedno oblečení vydrželo čtyři měsíce a tak. Ale jinak fajn vidět kluky Redforda a Nolteho, jak si štrádují, to zas jo. (19.11.2020)