Já, Olga Hepnarová

Dlouhé záběry, kde se v zásadě nic neděje mají často hlubší smysl pro celkové vyznění atmosféry, nálady a motivace osob. V tomto případě to však po chvíli působí spíše tak, že tvůrci neměli či nevěděli, co vyprávět - případně jak. Tak tedy používají do nekonečna dlouhé záběry, které mohou působit umělecky, avšak obsahové stránce nepomohou a ve výsledku ruší. Skutečně nepotřebuji vidět dvě dlouhé scény, kdy se hlavní hrdinka miluje se svými milenkami a opakovaně šmírovat jejich orgasmus. Méně je často více, což si tvůrci asi nemyslí. Velké plus filmu je výprava a hlavní herečka, čb kamera podtrhuje atmosféru, ve kterém se odehrává (i když na druhou stranu spíše evokuje dobu starší než-li rok 1975), M. Olszańska je velice pravdivá a její výrazy/pohledy působí věrohodně. (05.09.2016)

Dost rozpačité dojmy. Po celou dobu jsem bojoval nejen s hlavní hrdinkou, ale i dílem samotným. Znáte ty filmy, které jsou odosobněné, chladné, ale i přesto od nich nedokážete odtrhnout oči, protože vás stejně svojí atmosférou pohltí? No, tak tohle není zrovna ten případ. Což bych ale dokázal nějak skousnout, kdyby se mi třeba podařilo naladit na hlavní postavu…no, spíš se k ní alespoň přiblížit, trošku ji pochopit. U Olgy byla přítomna řada záchvěvů, na které jsem reagoval porozuměním, avšak po mnohém z nich přišla scéna, která to shodila. A myslím si, že to nebylo nevyrovnaností postavy, nýbrž jejím špatným napsáním (neznám podrobnosti z historie, ale místy si docela odporovala, ať už slovy nebo činy, a to zvláště ke konci). Po celý film mě navíc rušilo nekvalitní předabování, k tomu jsem se musel nechtěně smát neustálému kouření postav a přehnanému důrazu na sexualitu (nemalá úlitba převážně pánské části publika). Za ty výše zmíněné chvilky porozumění hodnotím ještě slabším průměrem, ale zklamání u mě bohužel převažuje. (21.07.2016)

Většinu stopáže jsem dumal nad tím, jak skvělý film by z toho udělal Haneke nebo Trier. Absolutně nesoudržná patlanice, která na jednu stranu představuje zamlklou asociální "hrdinku", aby na druhou nechala tu samou osobu pronášet promyšlené "heroic speaches". Hra na umění, která místy nesmyslně explicitně opakuje jeden motiv (sexualita), aby tunu dalších opomíjela a zmatečně přeskakovala z jednoho místa na druhé bez snahy podat opravdu komplexní obraz.Celá Hepnarovic rodina jsou POUZE karikatury, navíc zcela vytržené mimo realitu. Obraz samotné Hepnarové je proto vytržený z pantů a na místo chladné studie ukázkového magora dostáváme jen nudnou selanku s polskou fešandou, která podle textu smrdí olejem, ale stejně by ji půlka sálu obratem ohnula přes stůl. (20.03.2016)

Výber herečky spoločne s voľbou čiernobieleho materiálu boli v tomto filme jedinými dobrými voľbami. Zvyšok mi pripadá rozpačitý. Prípad je dostatočne známy, divácky atraktívny a v tomto filme nedostatočne využitý. Atmosféra nepresvedčivá, zábery vždy o niečo dlhšie, ako by bolo únosné, vedľajšie motívy spotrebovali čas potrebný na hlbší ponor do osobnosti Hepnarovej, ostatné postavy fungovali iba ako krovie. Celkový dojem - nevyužitá príležitosť. A ani nemusím vysloviť počudovanie nad tým, že celkom dobre poznáme mená zločincov, sériových vrahov osobitne, ale nikto, naozaj nikto nepozná napr. mená tých ôsmich obetí tohto teroristického činu. (04.11.2017)

Vlastně mám spoustu výhrad k tomu, kde, proč a jak zvolený koncept skřípal, kde jsem se vyhozená z filmu ošívala, kde mi byl žinantní, jak se filmařství odchlipovalo od díla, často víc než u děl, která hodnotím slaběji, byť hladčeji a obratněji drží tvar... je zkrátka poznat, že je to raný pokus, jak pro autory, tak pro novou éru českého filmu. Ale i tak je to za pět, a z žádné milosti, ten film se skutečně dotýká toho, čeho chtěl, a když to funguje, je to chladivé zjevení nového ostrého nože. *~~ (24.04.2016)